Po delší době přidávám další kapitolku. Moc se omlouvám, ale měl jsem rozbitý počítač, takže jsem vážně psát nemohl. Tak co se asi stane s ubohou Angie, která padá do Jacobovy rozevřené tlamy? Jak zareaguje Bella až na louce poprvé uvidí Renesmee a Jacoba, který se do ní otiskl? Hezké čtení! HC
05.05.2011 (21:30) • honzacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 911×
Z pohledu Angely:
Zuřivě jsem mlátila rukama kolem sebe a snažila se zachytit nějaké z větví, které kolem mě ohromnou rychlostí prolétaly. Pohlédla jsem dolů na to psisko. Byla jsem od jeho tlamy s hroznými tesáky sotva metr. Projela mnou vlna strachu a málem jsem omdlela, tak jako jsem to jako obyčejný člověk mněla ve zvyku, ale jako upírka jsem omdlít nedokázala.
Už jsem se vítala se smrtí. Vlkodlačí zuby se se zabořily do mého boku. Ozval se zvuk, který mi připomínal zvuk ohýbaného kovu a trhal mé citlivé ušní bubínky. V tom jsem na rameni ucítila něčí ruku. Otočila jsem. Stihla jsem jen zahlédnout Bellin obličej zkřivený zlostí.
Bella mne vytrhla z vlkova pevného stisku. Odhodila mě stranou a já v plné rychlosti narazila do kmene nedalekého stromu. Ozvalo se skřípění a strom se rozpoltil ve dví. Jedna z jeho půlek mě srazila k zemi a já radši zůstala ležet.
Z pohledu Belly:
Angela zůstala pod troskami stromu, ale to jsem teď neřešila. Větším problémem nyní byl smyslů zbavený a vrčící Jacob. Zřejmě ve mně viděl hrozbu, jelikož se po mně ohnal a já jen sotva stihla ucuknout. Jeho čelisti naprázdno cvakly a já se otřásla strachy. Věděla jsem, co vlkodlak dokáže upírovi udělat. Při vzpomínce na Setha, který Rileyho rozcupoval na maličké kousíčky, jsem se otřásla. Tak jsem skončit nechtěla. Musela jsem nějak Jacoba uklidnit, ale nevěděla jsem jak.
„Klid, Jacobe,“ šeptla jsem a zvedla jsem ruce před sebe, abych se mohla lépe bránit, pokud by mě napadl.
Pohlédla jsem mu do očí. Upíral na mne svá čokoládová očka a já pochopila, proč napadl Angelu. Nebránil sebe. Bránil mou dceru. Otočila jsem se a spatřila jsem ji. Seděla na kraji paloučku a vyjukaně se kousala do spodního rtíku. Měla na sobě růžové, nepochybně značkové šatičky a připomínala mi malou dcerku Toma Cruise - Suri. Jenže Renesmee byla ještě nádhernější, ale to byl pouze můj subjektivní pocit. Vlastně by se dalo říct, že jsem v tom to zaujatá, ale kdo by nebyl??? Každý rodič si hrdě myslí, že jeho dítě je to nejkrásnější na světě. Tak to prostě je.
„To je... To je Re-renesmee?“ vykoktala jsem ze sebe a otočila se zpět na Jacoba, který byl stále ve své vlčí podobě.
Kývl. Bylo podivuhodné, že mi rozumí. Pořád jsem ho v této podobě brala jen jako zvíře a ta nám přeci nerozumí. To jsem si vlastně skoro celý svůj dosavadní život myslela, ale za pouhé dva roky se můj názor velmi zásadně změnil.
Jacob popošel ke mně a otřel se o mne velkou chlupatou hlavou a já ho lehce podrbala za uchem.
„Renesmee? Ahoj - já jsem tvoje mamka. Pojď ke mně, zlatíčko. “ řekla jsem a do očí se mi vedraly slzy. Skrčila jsem se a počkala než ke mně Renesmee dojde. Bylo obdivuhodné, že už se za tu dobu, která od mého bolestného porodu nebo spíš Renesmina prodrání ven mým chabým lidským tělem, které pro ni bylo jako z papíru, naučila batolit.
Přilezla po čtyřech ke mně a dotkla se mého čela dřív, než jsem jakkoliv stihla zareagovat. Náhle se vše kolem mě zatočilo a já stála v pokoji, v němž jsem strávila většinu mé přeměny v upíra. Viděla jsem sebe ležet v posteli jako mrtvou. U mé lože seděly Alice, Rosalie a Esme; Emmett s Jasperem se ležérně opírali o okenní parapet, ale byli smutní. Nesmáli se. Takhle jsem Emma v životě neviděla. Carlisle svíral mou ruku a vyšetřoval mě.
Nejvíce mě však zaujal Edward s depresivním výrazem ve tváři a malá Renesmee, kterou držel v náručí. Vypadala úplně jinak než teď a mě mrzelo, že jsem svou proměnou a upířím běsněním přišla o výraznou část dětství své dcerky.
Poprvé od té doby, co jsem upírem, jsem si připadala vyrovnaná a klidná. Obraz se rozplynul a já svou malou holčičku pevně stiskla v ledové náruči. Cítila jsem její krev a slyšela tlukot srdce, ale poprvé jsem se ovládla a ani jsem nepomyslela na to, že bych jí ublížila.
Autor: honzacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zrůda loví - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!