V téhle kapitole bude něco o Volturiových. Co nebo koho asi budou chtít? Hezké čtení! HC
28.06.2011 (17:30) • honzacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1309×
Nevěděla jsem, jak dlouho Renesmé objímám. Svět pro mě přestal existovat. Jen jsem držela svou malou dcerušku a doufala, že tenhle pocit bude trvat věčně. Už jsem ji nikdy nechtěla pustit.
Mé uši však zaslechly něco jiného. Edwarda. Letěl lesem jako o život. Pak jsem uslyšela jen jeho výkřik: „Ne, Bello!“
Silné paže mě odhodily pryč od mé dcery. Edwarda bych jinak zvládla přeprat sama, ale tohle prostě nešlo. Nestihla jsem se ani bránit, jelikož byl jeho výpad tak rychlý, že jsem ho nestihla ani vykrýt.
Tělem jsem narazila do velkého balvanu na druhé polovině louky. Slyšela jsem pouze praskání a drolení tvrdého kamene.
„Hrabe ti?! Jsi vůbec normální?!! Všechno zkazíš! I tu nejhezčí chvilku s Renesmé!“ vyjela jsem na Edwarda zhurta, ale ani ne po sekundě jsem toho litovala.
Svezla jsem se na zem a rozbrečela se. Okamžitě stál u mě a obepnul mě svými silnými pažemi. Za celou tu dobu mého běsnění jsme se ještě necítila tak v bezpečí. Teď jsem si už byla jistá, že k sobě patříme, stejně jako když jsem byla člověk. Byli jsme to my dva a naše dcera. Edward a Bella s Renesmé. Rodina.
„Miluju tě,“ šeptla jsem a políbila ho. Byla jsem šťastná a věděla jsem, že mi náladu už nic nezkazí.
„Já tebe taky,“ odpověděl po polibku, který měl trvat věčně.
„Ale...“
„Ne, neříkej to slovo, prosím. Vždy všechno zkazí!“ řekla jsem a ten nádherný pocit mě v mlžných obláčcích sladkého mráčku opouštěl.
„Tak co se stalo?“ pokrčila jsem rameny.
Na jeho čele se objevily hluboké vrásky, jak svraštěl čelo. „Volturiovi mají Jessicu, vysával jssem z ní jed, aby se nestala upírkou, ale oni přijeli a chtěli tebe, řekl jsem, že nevím, kde jsi. Mleli o tom, že jim Irina povídala, že máš úžasný dar, prý dokážeš ovládati jakýkoliv dar, který chceš použít. Jessicu si vzali jako rukojmí, ale nevysál jsem z ní všechen Angelin jed. A oni se k něčemu takovému nesníží. Bude z ní upír.“
„Děláš si legraci, že ano?“ Vyrazil mi dech a i poslední obláček krásného pocitu zmizel beznadějně pryč. „Musíme jet! Honem!“
Doběhla jsem k Jacobovi a podívala se mu do čokoládových očí. „Pohlídáš mi ji? Já vím, že bys pro ni i umřel, s tebou bude v bezpečí.“ S lehkým odporem z jeho pachu jsem mu dala pusu na čumák.
Edward mezitím pomohl Angele na nohy. Vypadala strašně, obličej měla celý zbrocený Jessičinou krví, vlasy zacuchané a díru v boku. Sehnula jsem se pro cosi, co vypadalo jako část jejího trupu, a zvedla to.
„Tu máš, Angie,“ podala jsem jí to.
Angela po kusu těla chňapla a se strachem se zeptala Edwarda: „To tam budu mít díru napořád?“
Edward zavrtěl hlavou. „Jen to nasliň a přitiskni k ráně, naše sliny fungují skoro jako lepidlo.“
Angela se na něj zírala jako na šílence, ale poté si naslinila prsty a přejela po konci vytrhnuté části těla. Rychle ji přirazila k ráně. Z místa se začalo lehounce kouřit a poté se oba kusy spojily. Po chvilce zůstala jen malá jizva podobná té, která se táhla okolo Edwardovy paže.
Poté už jsem se jen rozloučila s Renesmé a rozeběhla se pryč za Edwardem a Angelou, kteří šli pro nějaké auto. Když jsem se dostala za potok k silnici, už na mě čekali, ukradli stříbrný kabriolet. Edward seděl za volantem v černé kožené sedačce a Angie se rozvalovala vzadu.
Bez otevření dveří jsem naskočila dovnitř a měkce jsem dopadla na sedadlo pro spolujezdce. Edward nastartoval, dupl na plyn a kabriolet se s ohlušujícím řevem rozletěl vpřed.
Nemohli jsem už více ztrácet čas...
Autor: honzacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zrůda loví - 6. kapitola:
Zuzineecka: Děkuji! PRAvda tenhle díl se mi opravdu moc nepovedl a děkuuji za radu! ;D
Píšeš moc hezky, akorát ti děj moc lítá... Trošku jsem nestíhala. Bella je v lese a pak najednou se musí loučit a jedou pryč za Jess... Myslím, že v tak krátkém textu toho bylo strašně moc napasovaného v sobě. Nevím, jak bych to vysvětlila... Prostě mi chybí ta šťáva, se kterou jsi to předtím psal. Mno, to je tedy můj výlev. Neber to jako kritiku, ale jako radu. Těším se na další
AlliceVolturiCullen: Opravdu absolutně nechápu tvůj komentář. Mohla by jsi mi ho prosím vysvětlit? Nebo se ho pokus napsat znova, ale slovně a nejen pomocí smajklíků. Děkuji!
LenuleCullen: Rozum??? No, to teda nevím. Děkuji ti mockrát! :D
Skvělý!!! Že by Bells dostala rozum? Už se těším na další
Super! Pěkně se to zamotává. Těším se na další.
Hanculin: Děkuju!!! Co bys chtěla?? :D Já nejsem stroj na psaní a navíc teď mám rozepsaný Titanic a Proměny, takýe holt čekej. Ps: Neber to nějak zle :DDD
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!