Volturiovi přicházejí! A co se bude dít dále? To se dozvíte, když si tohle přečtete. :D Hezké čtení! HC
18.02.2012 (12:00) • honzacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1218×
Pohled Belly:
Byli jsme v maléru, moc dobře jsem to věděla. Volturiovi se velkou rychlostí blížili k továrně a já už viděla mramorové kusy těl v plápolajícím ohni, který je mlsně olizoval a odnášel do pekel.
„Edwarde! Musíme něco vymyslet, nebo je po nás a dobře víš, že při útěku nemáme šanci,“ křikla jsem. Angela s Edwardem byli v setině sekundy vedle mě.
Angela prohodila: „Budeme bojovat, ne? Toho Diega jsme taky zmákli.“
Edward ji však umlčel pohledem a řekl: „Volturiovi jsou nejsilnější z rodů na celém světě a jsou to vládci, jakýkoliv odpor se rovná čirému bláznovstí. Ale myslím, že je pokus o útěk poslední šance, abychom se zachrá -“
Přerušil ho bolestivý výkřik Jessicy, které se podařilo dostat z úst roubík, svíjela se v šílených křečích na podlaze a řvala, jako kdyby ji divoké šelmy trhaly na kusy. Všichni z nás věděli, co se děje, každý z nás už to zažil. Procházela proměnou a byla už v takovém stadiu, které jsme nebyli schopni zastavit ani vysátím krve. Proces se dokončoval...
„Aaaaaa! Pomoc!“ zařvala Jessica v bolestné agónii, která byla horší než smrt. Divoce zařinčela řetězy, jenž ji poutaly k starým plynovým trubkám, které vypadaly, že každou chvíli prasknou.
„Edwarde! Musíš jí pomoct, zkus ještě vysát jed!“ panikařila jsem, protože jsem nechtěla zničit další život nevinnému člověku. Stačilo ,co se stalo Mikeovi a Angele.
„Ty víš, že to nemá cenu, proces je u konce. Jed už ovládá skoro každou část jejího těla. Je mi to líto, Bells, ale už je pozdě.“
Vtom se otevřely dveře. Dovnitř vešlo nejprve několik členů gardy: Jane, Alec, Renata, Felix a Chelsea. Okamžitě zaujali bojové postavení a já věděla, že jde do tuhého. Za nimi ctnostně kráčeli Caius a Aro. Z nějakého, nám neznámeho důvodu chyběl Marcus, ale tím jsem se teď moc nezabývala.
Aro si odkašlal a prošel mezi svými nepochybně silnými, ale hlavně talentovanými členy gardy, kteří teď tvořili jakousi bránu a byli odhodláni riskovat pro svého pána svůj život, pokud by byl napaden.
„Ach, jak rozkošné. Přišli jste zachránit kamarádku,“ promluvil Aro s úsměvem tak sladkým, že se mi z něj chtělo zvracet, ale nebylo co, už dlouho jsem nepozřela ani kapku krve a mé mladé upíří tělo si ji nyní zoufale žádalo, potřebovala ji zřejmě i Angela, která za celý svůj krátký upíří život ochutnala pouze Jessičino zápěstí a polomrtvého králíčka, protože odmítala zabíjet i zvířata. Všiml si toho zřejmě i Aro.
„Ale copak, Bello, oni ti nedali najíst?“ Ležérními, avšak dlouhými kroky ke mně došel a zlehka mě pohladil po tváři, snažila jsem na nic nemyslet, ale věděla jsem, že se z toho dotyku dozví vše, co chce vědet.
„Tady někdo zlobil. Vidělo tě dost lidí, nemyslíš? Mohl bych tě na místě popravit za to, že upoutáváš pozornost na naši rasu! Udělat si krvavou lázeň v nemocnici a nechat se vidět dvěma lidmi. To pro tebe není vůbec dobré, Isabello.“
Jeho ruce sjely po mých mramorových tvářích ke krku a obepnuly jej útlými dlaněmi s krátkými prsty, stačilo, aby cuknul, a bylo by po mně. Celým mým tělem procházelo mravenčení a hlavou se mi honily všemožné myšlenky, ty však vyrušil Edward. Rozeběhl se ke mně a k Arovi, ale Felix byl rychlejší, chytil ho za paži a mocně trhl dozadu, takže jsem se bála, že mu ji utrhne, ale Felix Edwarda pustil a nechal ho letět vzduchem přímo na bezmocnou Angelu. Do té Edward narazil v plné rychlosti a oba spolu proletěli celou tovární halou, na jejímž konci nabourali do zdi, po které se rozeběhla pavučina puklinek. Poté bezvládně spadli na zem, kde zůstali oba ležet v bezvědomí na podlaze.
„Slyšel jsem, že jsi prý velmi talentovaná,“ řekl Aro a lehce škubl s mým krkem. Věděla jsem, že to je hra. Jeho hra a nezabije mě, dokud si se mnou trochu nepohraje.
„Spíše na dělání problémů!“ podotkl nezaujatě Alex a naznačil Arovi, aby se s Bellou nepáral.
Přemyšlela jsem co udělat. Pokud řeknu, že mám talent, vezmou mě do gardy, ale žádný nemám, takže mě popraví za lež. A pokud řeknu, že ho nemám, zabijí mě, jelikož jsem jim k ničemu. Nakonec jsem se rozhodla mlžit.
„Jsem stará teprve týden a něco, takže se u mě zatím žádný talent neprojevil, ale nevím, všechno je možné.“
„Je k ničemu, Aro! Talenty se projevují dříve. Popravme je všechny!“ navrhla Chelsea nadšeně jako malé dítě při narozeninách.
„Počkej, Aro!“ uslyšela jsem další známý výkřik. Zraky všech se stočily ke dvěřím na drobnou Alice s Rosalie, Emmettem, Jasperem, Carlislem a Esmé za zády.
„My se o ně postaráme, slibuji, měla jsem vizi!“ vykřikla opět zoufale.
„Ach, opět chudinka Alice v akci. To nemá váš klan někoho silnějšího?“ ušklíbla se Jane, jejíž znuděný výraz se po delší době konečně změnil.
„Proč jste vlastně unesli Jessicu? Nic vám neudělala!“ dodala jsem si trochu odvahy a osopila se na ně. Arův vražedný pohled mě však dokonale zmrazil a tak jsem stočila oči k zemi, kde jsem zkoumala ošoupané špičky krémový lodiček, kterého už toho se mnou moc zažily.
„Po tom, co se nedávno stalo s Victoriinou armádou novorozených upírů, je tento stát jedním z nejvyšším počtem záhadných zmizení a úmrtí v USA. A proto jsem se rozhodli po dalších zvířecích útocích toho incidentu v nemocnici a zmizení Jessicy a Angely zakročit. Volturiovi už nebudou dále přihlížet, odteď budeme přísnější,“ odpověděl mi Aro.
„Dokonce máme nové techniky mučení a budou veřejné popravy. Možná budete ti první šťastlivci, kteří tyto novinky otestují. Tohle by se už dalo soudit jako spiknutí proti nám. Nemyslíš, Bello?“ usmál se Caius.
„Ale tohle je nesmysl! Nic jsme neudělali! Jste paranoidní!“ otevřela jsem si pusu, což jsem asi dělat neměla, ale vztek mnou nyní cloumal tak mocně, že už jsem se vůbec neovládla a třásla se jako osika chvějící se v ostrém vichru. Byla jsem zoufalá, a i když jsem byla upír, pokoušely se o mě mrákoty....
Autor: honzacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zrůda loví - 8. kapitola:
Zuzineecka: No asi tu nabídku přeci jen využiju. :D Děkuji, co se týče umění, máš pravdu, taky mi to někdy připadá.
Takto jsem koukala na pravý sloupeček, kde jsem zahlédla název této povídky, tak dlouho vyčkávané a vydupávané... A stejně nikdo nebral má přání na zřetel. Proč? Toť otázka...
No, jde se hodnotit. Na kapitolu jsem se strašně těšila, ale ty to moc dobře víš. Akorát... Možná jsem se změnila já, možná jsi se změnil ty - ale přijde mi, jakoby bys přišel o kus svého umění, nevím, jak bych to popsala.. Ale tahle kapitola byla rozhodně lepší než ta předchozí, to zas ano!
Jsem zvědavá na další děj. A pokud chceš, má nabídka na tvého korektora stále platí, jak tu vidím články od adminů...
No, jen doufám, že co nejdřív přidáš další kapitolu a nenecháš mě jako netrpělivého čtenáře čekat...
honzacullen, tak v tom prípade sa na ďalšiu kapitolku teším ešte väčšmi.
Jop, Volturiovci sú niečím tak zvláštne zaujímavý, že by sa o nich dala napísať celá história.
Iba 10 kapitoliek?
Mno, tak v tom prípade dúfam, že ďalšiu poviedku, zrejme o Volturiovcoch, začneš písať čo najskôr a bude tam kópec akcie. Pretože tá ti ide!
Satu: Díky, když si to teď znova čtu musím uznat, že máš pravdu, Cullenovi tam vtrhli trochu urychleně, chtěl jsem jim dát prostor, ale jejich příběh se více rozvine, až v další zatím nenapsané kapitole. :D Co se týče Volturiových miluji je! A chci je zařadit do více povídek, úžasně se na jejich charakterech můžu vyřádit!
Co se týče tempa a výdrži, tak nevím. Plánoval jsem maximálně deset kapitol, ale uvidím..
Ou, kapitola bola veľmi dobrá! Toľko akcie a napätia! To sa mi páči a v takejto poviedke to nesmie chýbať!
Musím priznať, že s tým urýchleným dejom si sa už pobil, ale Cullenovci tam na môj vkus vtrhli zase dosť nečakane a rýchlo...
Aro a celá jeho garda sa mi páčila, ich postavy majú špecifický a odlišný charakter. Za to ťa chválim.
Na konci sa nám Bella dosť rozohnila, u mňa ďalšie plus!
Na koniec mi už iba zostáva, poklona a zdvihnutý prst. Dúfam, že budeš v takomto tempe pokračovať aj ďalej a ešte sa to tam nejako zaujímavo zamotá, aby bolo o čom písať.
Ahoj, článek jsem ti opravila, ale dávej si pozor na chyby:
* čárky
- kolem oslovení
- ve větě, kde je víc určitých sloves
* shoda přísudku s podmětem
* překlepy
* mě/mně
- mě - 2. a 4. pád
- mně - 3. a 6. pád
* ji/jí
* přímá řeč
- pokud následuje věta uvozovací (řekl, promluvil...), nesmí PŘ končit tečkou!
Pokus si s gramatikou nevíš rady, sežeň si korektora v Pomoci autorům, potřebuješ ho. Děkuji.
SiReeN: Už jsem to opravil snad to teď bude dobře.
Článek ti vracím k opravě, máš v něm příliš mnoho chyb.
- Čárky (!) - tak, kde musí být, ti chybí, naopak tam, kde být nemají, je máš;
- Přímá řeč;
- Překlepy;
- Slovosled;
- Aby jsem -> abych;
- Dějě -> děje;
- Vysátím krvem -> krve;
- Agonnii -> agonii;
- Shoda podmětu s přísudkem (!);
- Mikeovy -> Mikeovi;
- V tom/vtom;
- Krátké/dlouhé hlásky;
- Vynechaná písmena;
- Ji/jí.
Až si článek opravíš, zaškrtni možnost "Článek je hotov", dřív ne. Díky.
Pokud si s opravou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům a v příslušném článku si vyber některého z našich korektorů, pomůže ti s ní.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!