Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracen 4. kapitola

04.11.2009 (15:15) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2939×

4. kapitola

Rok 2109. Bylo to nemožné. Nechtěl jsem tomu uvěřit. Stále jsem se přesvědčoval, že jsem to datum špatně přečetl. Na druhou stranu jsem ale neměl odvahu to zkontrolovat. Jedna část mého já byla přesvědčená, že to není pravda. Mohla to být tiskařská chyba. Třeba jsem to nepřečetl správně.

Druhá část mého já si však spojovala maličkosti. Nová rodina v našem domě, spousta nových domů a obchodů ve městě, auta, jako z přehlídkového mola. Pouze dotykové telefony se spoustou neznámých funkcí. Globální oteplování, co způsobuje zatápění Evropy, objevení nové planety s možností života. Hláška, která se mi ozývá. „Volaná síť neexistuje“. Firma musela zkrachovat. Celá moje rodina měla stejného operátora, jenom já ne.

V hlavě se mi opět oživila vzpomínka na předsvatební noc. Tentokrát se však nezastavila v okamžiku, kdy jsem vyskočil z Bellina okna. Tahle vzpomínka pokračovala.

Vyskočil jsem z okna a s dutou ránou povalil Emmetta, který stál dole. Tiše zaklel a já se zasmál. Měl jsem skvělou náladu. Už jenom několik málo hodin a Bella bude mojí ženou. Byl to nádherný pocit. Jasper ještě chvilku zůstal v okně a snažil se trochu uklidnit Bellu, za což jsem mu byl vděčný.

„Neměj obavy, Bello. Vrátíme ho domů dřív, než brzy.“ zašeptal. A chtěl skočit dolů.

„Jaspere? Co upíři dělají na rozlučce se svobodou? Neberete ho do striptýzového klubu, že ne?“

„Nic jí neříkej!“ zabručel Emmett vedle mě. S další mohutnou ránou jsem ho povalil na zem a lehnul si na něj. Emmett bezmocně zanadával. Nenáviděl, když jsem ho držel pod krkem. Uchechtl jsem se.

„Uvolni se,“ uklidňoval dál Jasper, „Culleni mají svoji vlastní verzi. Jen několik horských lvů a pár medvídků pro Emmetta. Jen další obyčejná noc.“

Slyšel jsem Bellu, jak se nervózně zasmála. Čeho se bála?

„Díky Jaspere.“ zašeptala sotva slyšitelně.

Jasper vyskočil z okna a povalil Emmetta, který právě vstával ze země. Další dutá rána. Společně jsme se zasmáli Emmettově výrazu a zamířili do hor.

Lovili jsme asi půl hodiny. Emmett byl tentokrát hotový dřív, než já. Dneska si nehrál jako obvykle. Jenom vypil první tři medvědy, na které narazil a nedočkavě pokukoval po mě a Jasperovi.

„Tak už jste? Teda vám to dneska trvá!“

„Co je Emme? To už chceš domů?“ divil jsem se.

„Ne, ale když tady Jasper tak pěkně vykecal Belle, co budeme dělat, tak už to vlastně není žádná tajná pánská jízda. Něco jsem vymyslel.“

Snažil jsem se přečíst jeho myšlenky, ale nedařilo se mi to. Obvykle bych asi odmítl. Obzvlášť, když se to přede mnou snažil skrýt. Ten den jsem byl ale v opravdu dobré náladě a tak jsem souhlasil. Toho rozhodnutí jsem ale brzy litoval. Emmett zamířil do hospody. Když jsme s Jasperem poznali, kam nás vede, zastavili jsme se a odmítli jít dovnitř. Co budou dělat v hospodě tři upíři, co se ani nemůžou napít? Emmett nás však chytil za ruce a doslova dostrkal do hospody.

„A co tady chceš jako dělat?“ ohradil se Jasper a rozhlédl se po přeplněné hospodě.

Emmett si ho nevšímal a zamířil k nejvzdálenějšímu stolu. Když jsme si všichni sedli, Emmett se k nám naklonil a oči mu zajiskřily.

„Vsadíme se.“

Jasper a já jsme nesouhlasně zamručeli.

„Emmette, sázíš se téměř každý večer, dneska ne.“ namítl jsem.

„Vsadíme se o cenné věci, které jsem vám dneska ukradl. Každý z vás bude mít zaručeně problém, když tu věc nezíská zpátky.“ zazubil se. „Kdo splní sázku, tomu ty věci dám. Samozřejmě tam přidám i něco svýho.“

Začínal jsem tušit zradu. Co mi ukradl?

„Emmette, cos mi vzal? Okamžitě mi to vrať!“

Emmett se usmál, sáhl do kapsy a vyndal modrou krabičku. Jakmile jsem ji poznal, oči mi vzplanuly hněvem. Byly to snubní prstýnky. Okamžitě jsem po krabičce hmátl rukou, ale on hbitě uhnul.

„Emmette! Vrať to!“ zavrčel jsem.

Ty prstýnky byly dělané na zakázku. V hlavě jsem rychle přemítal, kde v jednu hodinu ráno seženu nějakého ochotného zlatníka, který mi vyrobí úplně stejné.

Jasper se tvářil vyrovnaně. „Mě jsi nemohl nic ukrást. Nenosím nic cennýho po kapsách, jako tady Edward.“ ušklíbl se na mě.

„Jo, to máš pravdu. Obvykle ne. Ale zrovna včera si k tobě Alice něco schovala. Asi z toho nebudeš mít takový problém jako Edward, ale…“

Z kapsy vytáhl Aličinu kreditku a protočil ji mezi prsty. Jasper složil hlavu do dlaní.

„Sakra!“

Emmett se usmál a vylovil z kapsy poslední věc. Byla to mala skleněná lahvička s modrým roztokem. S cinknutím ji postavil na stůl.

„Tohle dávám do sázky já. Můžu vám zaručit, že to má velkou cenu.“

Pozvedl jsem obočí.

„Řeknu vám, co to je, až když to vyhrajete. Jinak si to nechám pro sebe. Ten, kdo to vyhraje, tak to tady vypije.“

„Emmette, přestaň blbnout a koukej mi vrátit ty prstýnky!“ snažil jsem se nekřičet.

„Žádný takový. Ještě jsi ani neslyšel, o co se budeme sázet.“

„A ani to slyšet nechci.“ naklonil jsem se přes stůl, ale on opět uhnul. Chtěl jsem ten stůl přeskočit a vrhnout se na něj, ale protože bylo okolo spousta lidí, nemohl jsem.

„No tak, Ede, alespoň se budeš o to víc snažit.“ zazubil se.

Když viděl, že nic neříkám a jen tiše pěním vzteky, pokračoval. „Takže, ze spolehlivého zdroje jsem zjistil, že je místní hostinský podezřelý z toho, že je gay.“

Jasper zaúpěl. Když jsem si přečet jeho další myšlenky, ušklíbl jsem se. „To nemůžeš myslet vážně! Emmette, ty seš vážně idiot.“ Bouchl jsem pěstí do stolu, až se zatřásl. Pár lidí se po nás otočilo.

Emmett se usmíval od ucha k uchu. „Vyhrává ten, kdo sbalí hostinského a dokáže tak, že je teplej.“

„Emmette, ty seš vážně dětinskej, do toho nejdu.“ zabručel Jasper.

„Dobře.“ pokrčil rameny a pak si poklepal na kapsu. „Ale nečekejte, že vám to někdy vrátím.“

V tu chvíli se k nám přišoural hostinský. Hned jsem pochopil, odkud se vzaly ty pomluvy, že je gay. Byl to takový ten chlápek s tváří dobráka, teplým hlasem a chybělo mu už jenom růžové tričko. Ač nerad, do hlavy mi pronikly jeho myšlenky. ,Teda, ten černovlasej, ten má ale svaly.´ Jo. je teplej. Emmett pod stolem zachrastil prstýnky.

„Dáte si něco chlapci?“

Odhodlal jsem se. „Já si dám pivo.“ usmál jsem se na něj a připadal si jako totální idiot. Jeho myšlenky se okamžitě stočily ke mně. ,Ale tenhle taky není špatnej. A ten jeho úsměv…´ Otřásl jsem se. Emmett se bavil. Pak po mě mrkl a usmál se na hostinskýho.

„Donesl bys mi taky jedno?“ pozvedl svůdně obočí.

Hostinský zmateně zamrkal, přikývl a otočil se na Jaspera.

„A ty? Chlapče?“

Jasper pouze zavrtěl hlavou a ani se na něj nepodíval. Emmett se vítězně zasmál a hostinský odcupital.

„Jazík prohrál.“ notoval si Emmett

„Dej pokoj. S Alicí budeš mít problém ty, ne já.“ řekl sebevědomě, ale zároveň mi poslal myšlenku s prosbou, jestli mu tu kartu vrátím, když vyhraju. Jemně jsem kývl a Jasper se uklidnil.

„Ták, další kolo.“ zašeptal Emmett, když se k nám blížil hostinský s tácem piv.

„Tady to máte chlapci.“ postavil před nás sklenice.

„Tak jsem přemýšlel… v kolik tady dneska končíš?“ mrkl na hostinskýho Emmett. Jasper vybuchl smíchy. Hostinský se zarazil a rozhlédl se kolem, jestli nás nikdo neslyšel. U okolních stolů bylo ale tak rušno, že nebylo slyšet téměř vlastního slova. Hostinský byl však naštvaný. ,Vykřikuje to tady, ještě ho někdo uslyší.´ Dobře, řekl jsem si v duchu. Když to chce tajit, tak to uděláme jinak. Vzal jsem účtenku, vytáhl mu z kapsy propisku a v mžiku napsal svoje mobilní číslo. Pak mu vrátil propisku i s lístkem a usmál se. Hostinský uhnul pohledem a odběhl pryč.

„Teda, Ede, ty ses nějak rozjel, že ty už máš nějaké zkušenosti?“

„Sklapni.“

Do minuty mi přišla esemeska. ,Končím po jedné hodině. Můžeme pak někam zajít, ale jenom ty a já.´

Podal jsem Emmettovi mobil a druhou ruku nastavil pro výhru. Emmett se zamračil, sáhl do kapsy a všechno mi dal. Schoval jsem věci a zvedl se. Chtěl jsem být co nejrychleji pryč.

„Ne ne ne. Nevzpomínáš si na podmínky sázky? Řeklo se, že kdo vyhraje, tak vypije ten zázrak, co jsem sehnal.“

„Emmette, já už chci odtud. Za chvilku je jedna. Co když to ten hostinskej myslí vážně?!“ pokradmu jsem se podíval za výčep. Hostinský na mě zamával.

„Ne, žádný takový. Ukradl jsem to na výzkumní stanici. Měli tam ještě jednu baňku se žlutou tekutinou, ale ta se mi nelíbila. U téhle psali: ,Vypij a budeš rychlejší, než čas.´. To zní skvěle ne? Musíš to vypít hned, chci vidět, co to s tebou udělá.“

„To je jednoduchý, bude mi trvat méně času, tě porazit.“ ušklíbl jsem se.

Emmett se tvářil nesmlouvavě. Odzátkoval jsem tedy lahvičku. I kdyby to mělo mít nějaké účinky na rychlost, na upíry to fungovat určitě nebude. Chtěl jsem ale už být co nejrychleji doma a tak jsem celý obsah lahvičky vypil.

Svět se se mnou zatočil. Obraz se mi začal ztrácet před očima a jenom z velké dálky jsem slyšel Jasperovo a Emmettovo volání.

„Kde je?!“

„Kam zmizel?“

„Tys ho viděl odejít?“

„Nevím, nevidím ho. Třeba už je venku.“

„To je blbost, co si mu to sakra dal?!“

Shrnutí

Další kapitola

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracen 4. kapitola: