Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená rodina 5. kapitola - Pravda

27.04.2010 (20:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 7834×

Pomalu se ke mně blížil svými rty. Když mě políbil, zase mnou projel elektrický proud. Očividně projel i Edwardem, protože se ode mě příliš rychle odtrhnul. Podíval se mi do očí. Jeho oči byly nabité touhou, která nás oba uvnitř těla spalovala. Já jsem to napětí už nemohla vydržet a sama ho políbila. Moje ústa se pootevřela ve stejný okamžik jako ty jeho. Byli jsme jako jedno tělo, jedna duše.

Jeho dech byl příliš opojný, až se mi z něho točila hlava. Edward se svými rty blížil k mému krku, když jsem najednou uslyšela tiché zabouchnutí dveří. Nadskočila jsem a odtrhla se od Edwarda. Než jsem se nadála, vstoupili do dveří Esme a Carlisle.

Oba jsem je okamžitě poznala. Kdybych neseděla, tak bych nejspíš zkolabovala, i když nevím, jestli by to u mě bylo možné. Oba vypadali překvapeně, možná nevěděli, že si Edward někoho dovede. Byla jsem příliš neklidná. Co když mě poznají?

Teď jsem byla moc vděčná, že mi Edward nemůže číst myšlenky, i tak byl zmatený mým chováním. Vyskočila jsem, připravená utéct, kdyby poznali, kdo doopravdy jsem. Nebyla jsem připravená s nimi mluvit, natož se jim přiznat, že jsem jejich dcera, kterou opustili.

První promluvil Edward. „Vy už jste tady? Mami, tati, tohle je Bella.“ Aniž by to věděl, velmi mě zasáhlo, když je oslovil, mami a tati. Proč já nemám právo je tak oslovovat? Nesmím nad tím přemýšlet. Carlisle ke mně došel a potřásl mi rukou.

„Moc mě těší, Bello, jsem rád, že tě poznávám,“ řekl. Zmohla jsem se jen na úsměv. Esme se usmívala a taky mě přivítala. Nepoznali mě. Nevím, zda jsem cítila smutek nebo úlevu. Rychle jsem se roztřeseným hlasem vymluvila, že už je pozdě a musím domů. Edward mě odvezl. Po cestě mi vyprávěl o svých rodičích.

„Carlisle pracuje jako doktor, ale to už jsi asi slyšela.“ Podíval se na mě.

„To je pravda, ale nechápu, jak může dělat doktora, když je upír.“

„No, on už je na světě hodně dlouho a přísahal si, že bude lidem jen pomáhat, takže po pár století, dokázal zachraňovat životy, aniž by měl chuť někoho vysát.“ Bylo vidět, že je na něj velmi hrdý.

„Esme vypadá velmi mile,“ řekla jsem.

„Ano. Má nás všechny ráda a chce, abychom byli šťastní. Ona vždy chtěla mít vlastní dítě. Byla i těhotná a to dokonce s Carlislem, ale po porodu ji musel přeměnit, jinak by zemřela a pak mu bylo řečeno, že dítě už nežije. To Esme velmi zarmoutilo.“ Tomu jsem nemohla uvěřit. Oni si myslí, že já už nežiji? To by vysvětlovalo, že mě nehledali, ale proč by jim to říkali, když jsem žila? Nic mi nedávalo smysl.

„Prosím tě, neříkej nikomu, že jsem ti řekla, kdo ve skutečnosti jsem,“ dořekla jsem a doufala, že mi to slíbí.

„Neboj se, nikomu to neřeknu,“ usmál se na mě. Byla jsem ráda, že mu můžu důvěřovat. Na druhou stranu mě mrzelo, že jsem mu ještě neřekla vše. Ale teď se tím nemůžu trápit. Asi si budu muset promluvit s Charliem. Doufám, že bude vědět, jak se to stalo. Edward mě dovezl před dům. Políbil mě a slíbil, že se zítra uvidíme. Jakmile odjel, šla jsem rychle do domu.

Charlie seděl v kuchyni  u stolu, zřejmě na mě čekal.

„Ahoj, Bello, to jsem rád, že už jsi zpátky.“ Vypadal, že ho to opravdu těší.

„Charlie, musíme si promluvit. Co všechno víš o mých pravých rodičích, ale chci slyšet pravdu!“ Byla jsem opravdu naštvaná..

„Já věděl, že jednou na to přijdeš. A vím, že si zasloužíš znát pravdu. Víš, tvoje matka, má sestra Elizabeth, se zamilovala do upíra. Byla to opravdu velká láska. On nepil lidskou krev a tvou matku opravdu miloval. Musel na nějaký čas odjet a bohužel po jeho odjezdu Elizabeth zjistila, že je těhotná. Byla šťastná, vždy chtěla mít dítě, ale nechápala, jaké to může nést následky. On se vrátil asi po třech měsících a ona už vypadala, že je v devátém měsíci. Tvůj otec to nechápal, neslyšel, že by se něco podobného mohlo stát. Když Elizabeth začala rodit, byl u toho on a ještě moje sestra Lucy. Ta jí vždy záviděla a tvého otce ještě víc. Chtěla se jí pomstít a v tobě uviděla příležitost. Když ses narodila, odnesla tě a tvůj otec se snažil Elizabeth zachránit. Protože porod by byl pro ni smrtelný. Lucy mu potom oznámila, že dítě zemřelo a on jí uvěřil. Rychle odnesl tvoji matku a už jsme je nikdy nespatřili,“ dořekl a byl to ten nejdelší projev, co jsem od něj kdy slyšela.

„Ale proč se nepřesvědčil, jestli doopravdy žiju?“ zeptala jsem se. Opravdu jsem to nechápala.

„On Lucy důvěřoval a netušil, že by ho mohla takhle zradit.“

„Tak proč mě nenáviděla?“ Byla jsem snad ještě více zmatená než předtím.

„Později si uvědomila svou chybu a bála se tě. Myslela si, že bys ji dokázala zabít. Já ji přesvědčil, aby tě vychovala.“

„A ty nevíš, jak se můj otec jmenoval?“ Doufala jsem, že to opravdu neví, jinak bych hodně zuřila.

„Ne, to nevím. Lucy slíbila, že tobě to řekne, ale nikomu jinému ne. Bohužel, už nic nevím, co bych ti mohl ještě říci. Nikdy jsem neschvaloval, co udělala, ale pokud je tvá matka mrtvá, tak jsi měla alespoň domov.“ Vypadal vyčerpaně a já mu opravdu uvěřila, že víc neví. Už jsem se na Charlieho nezlobila, přece to nebyla jeho vina.

Tetě se možná někdy pomstím, ale dnes ještě ne. Tohle byl pro mě, moc vyčerpávající den. Jistě má matka žije ode mě kousek a myslí si, že jsem mrtvá. Musím uznat, že udělala dobře, že jsi změnila jméno, takhle alespoň Charlie nemusí nic víc vědět.

A poznala jsem tu lásku svého života. Pomalu jsem se vydala nahoru a šla jsem spát. Byla jsem unavená, ale i šťastná, s vědomím, že se mě rodiče dobrovolně nevzdali. Lehla jsem do postele a ihned usnula.

Moc mě těší vaše komentáře, ale i kritika. Klidně mi pište, v čem bych se mohla zlepšit. Budu moc ráda.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená rodina 5. kapitola - Pravda: