Moje nová povídka. Doufám, že se vám bude líbit. Bella není jen tak obyčejná dívka. Není totiž člověk. Hledá svoji ztracenou rodinu a doufá, že jí to všechno vysvětlí. Najde odpovědi na své otázky? A jaké nečekané věci zjistí o svém životě?
12.04.2010 (12:30) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 8191×
Prolog
Pro nikoho jsem nebyla dost dobrá. Moje početí nemělo podle některých být dovoleno. Jako bych mohla za to, že si můj tatík nedokázal dát bacha. A kdo, že je ten slavný otec? Jmenuje se Carlisle Cullen. Je to upír, který se živí jako lékař. Nevím jak je to možné, ale to je vše co jsem se o něm kdy dověděla.
Nikdo víc nevěděl, nebo mi to alespoň nechtěl říct, to nevím. Moje matka byla člověk, tak moje narození zřejmě nepřežila. Tělo po porodu zmizelo a po měsíci hledání, ji prohlásili za mrtvou.
Sestra mé matky mě vychovala, ale jelikož mi dávala za vinu matčinu smrt, nenáviděla mě, a dokázala mi to dát vždycky najevo. Otec zřejmě ani nevěděl, že vůbec žiju. Opustil matku dřív, než zjistil, že je těhotná.
Naštěstí už vypadám na 18, ale doopravdy mi je 12 let. Psychicky jsem, ale hodně vyspělá, takže se o sebe dokážu sama postarat.
Možná se ptáte, kdo jsem. Jmenuji se Isabella Swan Cullen. Používám příjmení Swan po matce. Jsem zřejmě poloviční upírka, ale krev jsem nechtěla nikdy ochutnat. Běžné jídlo mi zatím stačí, i když vím, že krev by mě posílila.
Vypadám jako člověk. Jsem hnědovláska, pleť mám o trochu světlejší než obyčejný člověk, mé oči jsou fialové. Musím proto nosit modré kontaktní čočky, abych nevzbudila pozornost.
Uprostřed noci jsem uprchla a už se nikdy nechtěla vrátit zpět. Namířila jsem si to do Chicaga. Chtěla jsem tam najít svého otce, protože jsem se od tety dozvěděla, že se tam pár roků zdržoval. Možná ho tam budou mít v záznamech. Pak pojedu do Forks.
Naštěstí byla moje matka velmi bohatá, takže si s sebou beru své dědictví. Teta mi ho nejprve nechtěla dát, ale neměla na vybranou. Trochu se mě bála, takže nakonec byla ráda, že se mě zbaví.
Dědictví obsahovalo peníze a matčin zlatý řetízek s medailónkem, který nosím na krku. V medailónku je matčina fotka. Ty peníze mi vystačí na pár roků a navíc mám ve Forks příbuzného. Bydlí tam můj strýc Charlie. Žije sám a pracuje jako místní šerif.
Snad mě nechá na nějaký čas u sebe bydlet . Nastoupila jsem do autobusu. Cesta byla dlouhá a já jsem usnula. Vzbudil mě až řidič autobusu, když jsme dojeli na místo. I přes únavu z cesty jsem chtěla co nejrychleji zajít do archívu. Jakmile jsem tam došla, uviděla jsem za recepcí sedět mladého muže.
Byla jsem oblečená v černé halence s hlubokým výstřihem a riflích, které mi obepínaly mou dokonalou postavu. Rychle jsem si upravila své dlouhé vlasy. Nemusela jsem se ani malovat, abych vypadala dobře. Ne, že bych byla tak moc egocentrická, ale být poloviční upír má i své výhody.
„Dobrý den, přejete si?“ zeptal se mě a přejel očima mojí postavu. Vypadal jako snadná kořist.
„Dobrý den. Mohla bych se podívat, jestli tady nemáte složku se jménem Carlisle Cullen?“ odpověděla jsem mu otázkou a jazykem si přejela horní ret. Opřela jsem se o pult, který nás odděloval, a naklonila se k němu, aby mi lépe viděl do výstřihu. Muž velmi hlasitě polknul.
„Slečno, ale to jsou důvěrné složky. Ty vám nemohu ukázat,“ odpověděl rozstřeseným hlasem a rychle zrudnul v obličeji.
Já se jen svůdně usmála a řekla: „Opravdu je to velmi důležité. A věřím, že mě pustíte dovnitř.“ Muž se zhluboka nadechl a nakonec mě pustil dovnitř. Vítězoslavně jsem se usmála a rukou si projela vlasy. Muže jsem uměla vždycky ovládat. Pomalu jsem vešla do dveří s nápisem: NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!
Když jsem našla složku, kterou jsem hledala, rychle jsem si ji otevřela a dala se do čtení. Bylo tam o mém otci hodně věcí, ale ty mě nezajímaly. Nakonec jsem našla fotku mladého muže a ženy.
Pod fotkou byl článek, že se pár Carlisle Cullen s Esme Cullenovou stěhují do Forks. Prohlédla jsem si fotku a nemohla uvěřit valstním očím. Ta žena by mohla být moje matka, proměněná v upírku.
Rychle jsem fotku složila do riflí a odešla ven. Při odchodu z budovy jsem se letmo usmála a mávla na muže na recepci. Srdce mi bylo jak splašené. To není možné, má matka zřejmě žije s mým otcem. Taková zrada, pomyslela jsem si. Rozhodla jsem se, co nejdříve vydat do Forks.
Budu moct ráda, když mi napíšete komentáře, klidně i kritiku. Doufám, že se vám bude moje povídka líbit.
Následující díl »
Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ztracená rodina - Prolog:
úžaa.. těším se až se s nimi setká
Nááááááááááááááádhera!!!! je to samý skvost!!! ty prostě psát umíš! Lituji Belly. Carlisle se pěkně vybarvil. honem jdu na další!
Tak to je... Monstrózní! Fialové oči? Matka Esmé? Proč by ale byla u její sestry? Každopádně... Ten nápad se mi neuvěřitelně líbí! A ještě k tomu je to úžasně napsaný a... Nějak mi docházejí slova No nic... asi půjdu na další kapitolku...
PS: já říkala, že píšeš perfektně!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!