Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 10. kapitola

31.05.2011 (16:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1455×

„Co potřebujete?“

„Zbavit se těch hlídacích upírů, než se o to postaráme samy,“ upřesnila Vevi a všem bylo jasné, jak by se o to postaraly.

„A kam jste se tak ráno vydaly?“ promluvil nyní Aro.

„Vážně si myslíš, že by nás dokázali zastavit, kdybychom nechtěly?“ vyzvídala Baryk.

„Nebude vás nikdo hlídat, ale po celou dobu zůstanete na hradě,“ určil Caius.

„No jo,“ odpověděly společně a rychle odešly k sobě do pokoje.

Tam se holky pokoušely najít si nějakou pořádnou zábavu. Moc se jim to nedařilo, ale o půl jedenácté se vydaly z pokoje. Měly totiž plán a chtěly ho uskutečnit. A to dříve než později.

Aro určitě dodrží „slib“ a pošle Heidi pro pár… zákusků.

„Kam ji zavřeme?“

„Víš, jak jsme se jednou ztratily ve sklepeních a musely se z toho dostat samy, neboť nás tam nikdo nenašel?“ připomněla Baryk Vevi, co všechno tu dělaly, když byly mladší, menší a blbější.

„A co potom?“

„Něco vymyslím,“ odpověděla Vevi Barykovi.

Výjimečně si to namířily přímo do síně. Chtěly vědět od Ara, kdy přesně půjde Heidi na lov.

„Ve dvanáct čekejte oběd.“  Aro se z toho radoval jako malý. Zato holky se otočily ve dveřích a zmizely od toho blázna co nejdál a to pěkně rychle.

„Máme tak nanejvýš půl hodiny,“ shrnula to Baryk.

„To zmákneme,“ ujišťovala Vevi Baryka i sebe.

„Když jde na lov, chodí hlavní cestou?“ ptala se Baryk své sestry, neboť ta se mohla podívat do myšlenek ostatních.

„Ne. U Gianny se vydá jinou chodbou a už vím, kde na ni můžeme počkat,“ ujistila ji Vevi.

Spolu se tam tedy vydaly a čekaly. Když se vynořila zpoza dveří, přešly k ní.

„Heidi, chtěly bychom si promluvit o našem obědě,“  začala Baryk, ale Heidi se nedala. Tušila zradu.

„Mám zakázáno s vámi o tom mluvit.“ Nevěnovala jim pozornost a mířila dál.

„Počkej, my se chtěly domluvit, koho přivedeš. Já například nechci někoho starého a vyschlého,“ začala Vevi.

„A já tam nechci vidět žádné malé dítě a ožralu. Ber od sedmnácti do třiceti,“ poučila ji Baryk a vypadalo to celkem přesvědčivě.

„Tak dobře. Vynasnažím se,“ odpověděla  po chvilce a chystala se vydat dál.

„Heidi, jsi naše kámoška,“ usmála se Baryk a Vevi na ni použila dar převzatý od Aleca.

Heidi znehybněla, a tak ji mohly holky popadnout a dovést kam chtěly. Zavřely za ní tlusté kovové dveře a přidělaly na ně zámek.

„Promiň,“ řekly jí a vydaly se pryč.

„To by bylo,“ prohlásila Vevi a obě spokojeně odešly.

„Už jsi vymyslela, co budeme dělat teď?“ optala se Baryk.

„Jo, jasně. Půjdeme do síně vyčkávat na oběd,“ prozradila jí část svého plánu Vevi.

„A to tam chceš jít jen tak? To bude nanejvýš podezřelý, nemyslíš?“ nechápala Baryk.

„Nechci tam jít jen tak. Chci je naštvat už předem!“ upozornila ji Vevi.

„Jo? A to jako jak?“

„Doufám, že sis sbalila plavky.“ Vevi měla vymyšlený plán už dávno.

„Ty jsi blázen, ale pěkný nápad,“ kuckala smíchy Baryk.

„Já vím, jsem. Tak se pojď převléct.“ Táhla ji Vevi, tak trochu tajnou cestou.

Holky se vydaly do pokojů, kde se převlékly do plavek. Baryk měla bílé a Vevi žluté. Na to si daly pláště, z kterých jim krásně koukaly jejich opálené nohy. K tomu si ještě vzaly sandály na podpatku.

Spokojeně se smály z toho, že naštvou ostatní, a takto se vydaly do sálu.

„Čau,“ pozdravily společně a slušně, když vešly do sálu.

V tu chvíli se na ně všichni otočili a většina na ně zůstala zírat. Jane si je měřila zlostným pohledem jako téměř vždy. Alec se díval překvapeně.

Zato nejhůře se na ně ale dívali jejich strýčkové a ten co si říká jejich otec. Marcus byl udivený. Aro rozhodně naštvaný, ale také jimi právě pohrdal. A naposledy se podívaly na Caia, který měl v očích jen zlost.

„Co to má být?“ zařval na ně vztekle a probodával je pohledem.

„Přišly jsme čekat na oběd, ale jestli máme odejít, tak…“ Nestihla to dokončit Baryk, neboť ji skočil do řeči.

„Zůstaňte tady, ale poté se půjdete ihned převléct!“ Nechtěl je pustit, neboť věděl, že už by nepřišly.

„Heidi by tu měla být každou chvíli,“ přitakal Aro po svém.

„Doufej, že tu bude dřív než později!“ ujistila ho Vevi, že tu nehodlá být déle, než je nutné.

„Veronico! To by už stačilo!“ okřikl ji Caius.

A kromě toho, že ty dvě na něj vyplázly jazyk, bylo v síni ticho.

„Tak kde je?“ optala se Baryk nedočkavě a otráveně. U Heidi v tomto případě nebylo ve zvyku, že chodí na čas.

„Už tu měla být, Demetri?“ vložil se do toho Aro.

„Pane?“

„Běž se podívat po Heidi,“ určil mu úkol.

„Samozřejmě,“ souhlasil s ním Demetri, jako jeho věrný služebníček, a odešel.

Po chvíli zase přišel a přešel k Arovi. Ten ho chytil za ruku a překvapeně po něm hleděl.

„Mé drahé přítelkyně, nevíte náhodou, kde je Heidi?“ zeptal se podezřívavě, i když neměl důvod je podezřívat. A Vevi to moc dobře věděla.

„Ccct, proč všechno svádíte na nás?!“ prskla na ně Baryk.

„Dobře. Jděte se podívat, kde je,“ poslal tím Aro pryč většinu gardy.

„A od vás chci důkaz,“ řekl ještě ostřeji a vzal Vevi za ruku.

Ta si ihned vymyslela krásné dopoledne strávené v zahradě. Kde je neotravoval žádný upír, jelikož svítilo slunce.

„V pořádku.“ Šel si opět sednout. Moc dobře věděl, že by mu obě ukázaly to samé.

Chvíli bylo v síni absolutní ticho, akorát holky se nehorázně nudily.

„Jak dlouho tu ještě budeme?“ ptala se vztekle a nevrle Vevi, když přišel Demetri podat ‚hlášení‘.

9. kapitola ** 10. kapitola ** 11. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 10. kapitola: