Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 12. kapitola

11.06.2011 (22:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1478×

Edit: Článek neprošel korekcí!

„Vevi, jde se do kina!“ určila si Baryk sotva se vrátila do pokoje.

„No jo a co s Corin a Afronem“ ptala se Vevi zvědavě, neboť jí bylo jasné, že je Caius nepustil.

„Kdo? S kým?“ Baryk se s nimi ještě nesetkala, a tak nechápala.

„Tím myslím ty dva sloupy před naším pokojem, jinak řečeno máme nové chůvičky,“ poučila ji Vevi.

„Tak to nevím,“ přiznala Baryk, ale popravdě jí to bylo fuk.

„Já bych o něčem věděla, ale potřebuju si od tebe něco půjčit a přitom mi to půjčovat nebudeš,“ odpověděla jí vyhýbavě Vevi.

„Cokoliv.“

„Dík.“

„Afrone? Corin? Ať jste, kdo jste, přijďte sem!“ zavolala na ně Baryk a Vevi se tomu musela smát.

Do pokoje vešli dva upíři, žena a kluk.

„Jsou jen tví,“ usmála se Baryk. Takže na ně Vevi použila Barykův dar - měnit rozhodnutí a částečně i Jasperův - měnit pocity.

Po chvilce Afronovi zčernali oči a otočil se na Corin. Té taktéž zčernali oči a už si to hrnuli k posteli.

„No řekla bych, že je necháme samotné!“ vyprskla Baryk smíchy a společně se vydaly ke dveřím, které zavřely a rychle se vydaly ven tajným vchodem.

Když došly do kina, zjistily, že dávají Asterix a Olympijské hry. To je zabavilo na dvě hodiny. Na cestě zpět si to na truc ostatním střihly přes restauraci, kde se navečeřely a vydaly se do hradu.

Cestou do pokoje potkaly dosti nakvašeného Caiuse.

„Jasně jsem vám zakázal opustit hrad!“ křičel na ně ihned.

„A navíc, když jsem si šel s vámi promluvit, našel jsem tam Afrona s Corin jak…, která z vás to byla?!“ ptal se vztekle, neboť tušil, že jsou za tím ony a ne Afron s Corin.

Vevi se jenom koukla na Baryka: „Která asi.“

„Já tě zabiju! A kdo tvrdí, že to nebylo dobrovolně?“ pokrčila rameny Baryk.

„Oni nám vlezli do pokoje a tak jsme šli pryč!“ přidala se s obranou Vevi.

„A navíc jsi nám to odsouhlasil!“ Baryka už to přestalo bavit, a tak změnila Caiovo rozhodnutí, že si toho ani nevšimnul.

„Jděte se převléct, máme návštěvu!“

„Koho?“ zřekly se holky.

„Jsou tu Cullenovi,“ odpověděl jim krátce a odkráčel.

Vevi strčila do Baryka a naznačila jí, aby šly směr své pokoje.  S tím Baryk po chvíli souhlasila, i když by raději šla za Cullenovými.

„Co chceš?“

„Uděláme si srandu z Cullenových.“

„Tak jo.“

„Tak si vezmi ten děsný hábit a znak. Jo a vyčeš si vlasy, aby nebyly vidět!“ poručila Vevi a sama se šla obléct, to samé udělala i Baryk.

Vevi si udělala francouzský cop a Baryk drdol. Nakonec přes sebe přehodily pláště, nasadily znaky Volturiových a vydaly se za hlasitým smíchem Emmetta.

Když dorazily k vedlejší chodbě, ve které byli Cullenovi, sklopily hlavy, aby Cullenovi nemohli zahlédnout jejich oči nebo vlasy. S tímto vykročily přímo k nim, stejně jak chodí garda. A i když je to stálo hodně úsilí, nesmály se.

„Doufám, že nikdo z vás nic neprovedl!“ otočil se na rodinu Carlisle, neboť netušil, co to má znamenat.

„Jistěže ne!“ odpověděli mu všichni a nejvíce nahlas se ozval Emmett.

„Přestupek, jehož jste se dočini se trestá přísně. Doufáme, že jste si vědomi svých činů,“ začala Vevi.

„Jelikož jste zradili vládce Volterry, následujte nás!“ doplnila jí Baryk.

„Holky?“ ptala se Esmé nevěřícně, ale ulevilo se jí, stejně jako většině ostatních.

„Co máte s vlasy?“ vyzvídala Rose. Dlouhé blond vlasy holek se jí totiž vždy líbily.

„Sčesaný a příšerně schovaný!“ ujistila je Vevi a u toho hodila úšklebek.

„Ale no ták, vypadá to hezky,“ zastala se jejich vlasů Alice.

„No určitě!“ pochybovala Baryk.

„Se divím, že jste se vydržely nesmát,“ přidal se k rodině Jasper.

„No dovol? Naše herecké schopnosti se pořád zlepšují. Co vy tady?“

„Jdeme přeci na ples!“ ozval se nyní Emmett, ale z jeho výrazu šlo poznat, co si o něm myslí.

„A chtěly jsme vás vidět,“ přidala se Esmé a tentokrát to vypadalo věrohodněji než u Emmetta.

„Ujistit se, že jste v pořádku,“ No jistě, doktor se v Carlisleovi nezapře.

„A neměly bychom?“ otázala se Vevi uraženě.

„Živý a zdravý, dobrou noc!“ otočila se na patě Baryk, ale ihned jí chytl Emmett.

„To se dělá, utíkat nám, sotva jsme přijely?!“ obořil se na ně Emmett, prý výchovně.

„Vypadalo to snad jako útěk nebo ti hráblo?“ vztekala se Baryk.

„Hrabe, ještě pořád!“ upozornila ji Vevi se smíchem.

„To není novinka,“ přidal se k nim Edward a Emmett se už začal vztekat.

„Myslíte, že byste nám mohly vysvětlit, co to mělo znamenat?“ vyzvídal po nich nyní Carlisle.

„Já myslím…“ začala Baryk, jenže Vevi jí přerušila.

„Ty neumíš myslet. A mně se chce spát.“

„Uvidíme se zítra,“ ozvala se ještě Vevi a společně s Barykem se vydaly do pokoje.

„Můžeme vás doprovodit?“ ptala se Esmé, kterou zajímalo, kde mají pokoje a taky jak vypadají.

„Stejně nemáme co dělat,“ přidal se Emmett a oči mu jiskřili.

„Vy? Klidně.“

„A co jste tu dělaly?“ ptal se jich po cestě Emmett.

„Snažily se nezbláznit, což tu dost dobře nejde,“ odpověděla mu Vevi.

A tak se holky s Cullenovými vydali k jejich pokojům.

„Dovnitř bychom vás rády pozvaly, ale někteří by ten organizovaný chaos nemuseli obstát!“ zasmála se Baryk a podívala se po Esmé.

„Dobrou noc.“ Cullenovi se chystali k odchodu.

„Dobrou.“

‚Zdar ráno anebo v noci.‘ poslala Baryk Vevi v myšlenkách.

K jejich údivu nebyly rušeny ničím jiným než hlasitým smíchem Emmetta, který k ránu začal chodit z pokoje do pokoje a kontrolovat je.

„Já tě slyším,“ začala Baryk šeptem.

Mezitím se Emmett přemístil k Barykovi a Vevi si stoupla těsně za něj.

„… a zabiju tě!“ zašeptala mu do ucha a on jenom nadskočil.

11. kapitola ** 12. kapitola ** 13. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 12. kapitola: