Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 22. kapitola

04.09.2011 (07:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1241×

„Když naštvat Ara, tak pořádně? Super. No, chtěla jsem jít do jedné restaurace, která je na kraji města,“ začala se smát Baryk.

Tak se tedy vydaly slunným dnem po městě. Nakonec tu restauraci našly a objednaly si boloňské špagety, čímž Arovi zkazily jeho dlouhodobý a pečlivý plán.

Když dojedly, vydaly se hned zpátky do hradu a moc dobře si dávaly pozor, aby je nikdo neviděl či neslyšel pohromadě.

„Sbal se, stěhuješ se ke mně,“ řekla Vevi a házela Barykovi věci do tašky. Jakmile měly dobaleno, vzaly věci a vydaly se k Vevi, kde všechno hodily na postel.

„Jdeme je nasrat?“ ptala se Baryk Vevi a ukázala na kostýmy, které si koupily.

„Jasně, o tom není pochyb a navíc mám chuť jít večer na dýzu a ne se tu otravovat, takže budou nasraní ještě víc,“ usmívala se zákeřně Vevi a Baryk poznala, že má v plánu ještě něco víc.

„Super, třeba dají pokoj,“ přitakala Baryk a začala se navlíkat do kostýmu.

„Tak to vážně nevím,“ odpověděla ještě Vevi, když už byly téměř oblečené.

Poté se rozešly směr velká síň. Pravděpodobné je, že tam budou téměř všichni upíři. Tam nebo v blízkém okolí.

„Bavit se spolu budeme už normálně?“ ujišťovala se Vevi.

„No jasně! Hodláš jím to snad vysvětlovat?“ optala Baryk.

„No, možná by vysvětlení pro jednoho z nich nebylo od věci,“ zarazila ji Vevi s myšlenkou na Caiuse a Arův dopis.

„Nic nebude!“ rozhodla nesmlouvavě Baryk.

„Hej, mám nápad, ty půjdeš zepředu a já zezadu,“ řekla Vevi.

„Co? A zas to schytám já, že?! Moc dobře víš, koho Aro zbožňuje.“ Ale odpovědí pro Baryka přišla v zavrčení.

„Fajn, tak já půjdu zepředu a ty na ně můžeš třeba vybafnout zezadu,“ povolila Vevi.

„Jasně, určitě si to nevšimnou. Tak přesně za pět minut?“ optala se Baryk.

„Ok, tak jdeme na to,“ svolila Vevi, a tak se každá rozešla svým směrem.

Baryk směřovala k zadnímu vchodu do síně, který byl pouze pro vládce, na což ty dvě náležitě kašlaly, a Vevi se zase skryla u předního vchodu do síně. Poté, když Vevi věděla, že se Baryk chystá vejít, rozešla se také.

„No nazdar!“ pozdravila je nevyzpytatelně Vevi a všichni se po ní okamžitě podívali.

„Veronico, to snad nemyslíte vážně?!“ štěkl po ní Caius, když k nim obě dvě došly na určitou vzdálenost, za kterou chodily nerady.

„Nikoliv, papá. Myslíme,“ začala Vevi, ale Baryk jí přerušila.

„Co máš proti našemu novému stylu?“ Na to se na ně podíval značně pohrdavě, a tak se ty dvě ještě otočily kolem své osy, aby si je mohl pořádně prohlédnout a pohnuly se v pánvi, takže penízky pěkně cinkaly o sebe.

„Sundejte to z nich někdo!“ rozkřikl se vztekle Aro, neboť všem přítomným upírům ten zvuk vadil.

„Tý jo, on je tak starej, že si ani neuvědomil, že pod tím nic nemáme,“ naštvala se Baryk.

„Demetri! Felixi!“ ozval se po předchozím zjištění Caius. Jedna věc je ten děsný zvuk a druhá zase, kdyby jim to někdo strhnul. A i přesto, co dělaly, se mu toto nelíbilo.

„Okamžitě odejděte ze síně!“ rozhodl se tedy Aro a podíval se po Veronice. Nejspíše si myslel, že se ho zastane.

„Přestaň řvát, bolí mě hlava!“ vrátila mu to Vevi, ale ne tak, aby pochopil, že ho nenávidí. Což on zatím nepochopil nikdy.

„Odejděte ze síně,“ zkoušel to znovu Caius, ale holky si pouze pohrdavě odfrkly a s točením mířily k sobě.

„Ccctt, ale mě se nechce!“ upozornila ho Baryk.

„Co za to?“ Napadl Vevi skvělý plán, jak z toho ven. Když už je tak vehementně chtějí vyhnat, tak něco za něco.

„V žádném případě vás z Volterry nepustíme!“ začal se rozčilovat Aro dřív, než jim Caius stihl něco slíbit.

„Nějaká novinka?“ Baryk už měla těch dvou dost, stejně jako Vevi.

„Přestaň se rozčilovat, dostaneš infarkt. Fajn, takže nás přestanete hlídat.“ Vevi to pronesla pouze jako konstatování.

„To si děláš srandu?!“ Zasáhl do jejich rozhovoru i Demetri, neboť si myslel, že zdrhnou a oni je pak zase budou muset nahánět.

„To nemyslíš vážně!“ Kdyby byl Aro člověk, tak dnešek zřejmě nepřežije.

„Naprosto,“ odpověděla mu Vevi klidně.

„Tak na to zapomeňte! Moc dobře víš, jak dlouho nám trvalo vás najít,“ ujal se slova Caius.

„To je ale váš problém. A ty moc dobře víš, že pokud bychom chtěly, už dávno bychom tu nebyly!“ nenechala domluvit Caia Vevi.

„To vám nevyjde,“ upozornil je opět Caius.

„Navíc přijde za chvíli Heidi.“ Otočil se na svého bratra Aro, který je výjimečně nechal vyřídit si své problémy samotné.

„Ale tobě to taky nevyjde, ve městě jsme si daly oběd,“ usmála se na Ara Vevi.

„V tom případě se tu asi nebudete chtít zdržovat,“ podíval se na ně vychytrale Caius, neboť to je poprvé, co nad nimi vyhrál.

„Ještě jsme neskončili!“ štěkla po těch dvou Vevi a společně se vydaly zadním vchodem, kolem Marca, o kterém téměř nevěděly, ven.

„A vůbec, když jste si to tak přáli,“ utrousila Baryk a strhly si ze sebe kostým, pod kterým měla každá z nich pouze spodní prádlo. A usmívaly se o to víc, když slyšely Caiovo zlověstné syčení.

Nejdříve se v tichosti, i přesto že se všichni upíři drželi v blízkosti síně, vydaly do pokoje Vevi. Stejně neměly nic moc náladu.

„Tak tohle ne! Toto prostě nerozdýchám!“ začala si stěžovat Baryk a Vevi na tom byla stejně.

„Mám chuť na noc vypadnout. Půjdeš se mnou?“ Otočila se Vevi na Baryka.

„Na dýzu?“ ujišťovala se Baryk, neboť to bylo jediné místo, kam toužila jít.

„Jo, dobrý nápad. Přítomní upíři stejně nevědí, kde mám pokoj, tak by mohli konečně pochopit, že odejdeme kdykoliv se nám bude chtít!“ štěkala Vevi, protože už měla hradu vážně dost.

„Tak si jdeme vybrat nějaké šaty. Ale co s kostýmy? Pokud by se jim podařilo najít tento pokoj, tak nám je rozcupují!“ bránila Baryk svůj oblíbený kostým pro břišní tance.

„Kašli na to, vymyslíme jiný způsob, jak je naštvat,“ chtěla to hodit za hlavu Vevi.

„Super, právě mě totiž něco napadlo.“ Baryk nakonec souhlasila a záludně se u toho začala usmívat.

„A dozvím se to kdy?“ vyhrkla nedočkavě Vevi, neboť nechtěla používat svůj dar – čtení myšlenek i na Baryka.

„Myslím, že… no vlastně spíše až zítra,“ váhala Baryk a bavila se, když viděla svou sestru.

„Cože?“ snažila se Vevi zjistit víc, ale nešlo to. Holt jsou tvrdohlavé.

„No, záleží to na tom, kdy se vrátíme,“ usmála se Baryk nevyzpytatelně.

„Sakra, začínám se bát,“ dělala si srandu Vevi a společně se tomu začaly smát ještě víc.

„Ty nemusíš, ale…“ Vevi si dokázala představit, co to ‚ale‘ znamená.

„Ok, tak jdeme.“ Vzala si Vevi ještě kabelku s penězi a mohli jít.

„A vyhýbáme se upírkům malým slabým,“ smála se Baryk a Vevi se k ní přidala.

„To nebude problém,“ ujistila jí Vevi.

A i Baryk musela uznat, že to přesně tak bylo, když už o půl hodiny později byly v místním klubu.

„Tohle je o hodně lepší než mejdlo na hradě, ne?“ optala se své sestry Baryk.

„Hele! Ještě se ptej.“ Dala Barykovi Vevi výchovný pohlavek.

„Tak se jdeme bavit,“ zamlouvala to rychle Baryk, aby náhodou nedostala ještě druhý.

„Počkat! Je tu ještě jedna otázka a možnost,“ přemýšlela její sestra.

„Jaká?“ vyzvídala Baryk, neboť už jí to nebavilo. Mnohem raději by totiž šla tancovat a taky se napít.

21. kapitola ** 22. kapitola ** 23. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 22. kapitola: