Máte tu novou povídku. Je to o Renesmee a Jacobovi. Vlastně o celé rodině. Nessie je už deset a cítí k Jakovi něco, co nedokáže poznat. Ze začátku se vypráví o rodině. Tato kapitolka je oddechová PS: Ještě dnes napíšu další. Vaše Never
25.04.2010 (18:30) • Never • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3266×
Ztracené dětství
Pohled: Renesmee
Prolog:
Ahoj, jmenuji se Renesmee Carlie Cullenová a moji rodiče jsou Edward a Bella Cullenovi. Mám dva moc hodné strýčky. Emmetta a Jaspera. A také dvě tety. Rosalie a Alici. Charlie a Carlisle jsou mí dědové a Renné a Esme zase mé babičky. A já do rodiny beru i Jacoba. Je to Belly nejlepší kamarád a do mě je otisklý. Naše rodina není normální. Máme velké tajemství. Jsme upíři. Teda kromě mě. Já jsem poloupír. Ptáte se proč? Moje maminka, když byla ještě člověk, tak měla s tatínkem dítě. A po porodu umírala, tak ji musel taťka vpíchnout jed přímo do srdce. Ale já byla dcera upíra a člověka, takže děda dospěl k závěru, že jsem poloupír.
Ale převyprávím Vám náš příběh. Začíná to roku 1640 v Anglii, když byl děda synem pastora, který pořádal hony na upíry. Potom v tom zastoupil otce. Nastražil past, do které se chytl jeden upír, který byl tak žíznivý, že ho kousl a utekl. Děda trpěl celé tři dny, jakoby ho strčili do ohně. Snažil bezúspěšně zabít. Zkoušel i vyhladovět, ale to se pak vrhl na stádo jelenů a uvědomil si, že se nemusí živit jen lidskou krví. Dokáže hodně odolat lidské krvi a stal se doktorem. V roce 1911 pracoval v Ohiu, kde ošetřoval šťastnou a krásnou mladou dívku Esme Plattovou, kvůli zlomené noze.
Krátce nato se přesunul do Chicaga. Strávil v Chicagu několik let a blížil se ke konci svého vymezeného času. (Způsobem jakým žil, může obvykle zůstat na jednom místě, dokud si lidé myslí, že je mu kolem 35 let, potom musí odejít). Ve městě propuknula chřipková epidemie a Carlisle našel sám sebe v ošetřování Edwarda, který právě ztratil oba své rodiče a byl na pokraji smrti. Byla to Edwardova matka, kdo požádal Carlislea, aby Edwarda zachránil. Vypadala, že 'ví', že by ho Carlisle mohl zvláštním způsobem zachránit a poprosila ho, aby to udělal. Carlisle jednal podle pocitu osamělosti a přeměnil Edwarda.
Ta dvojice se přestěhovala do severního Wisconsinu, kde v roce 1921 znovu ošetřoval Esme. Tentokrát její zranění pocházelo z neúspěšného pokusu o sebevraždu. Pamatoval si ji už z dřívějška a cítil zármutek nad obratem, jaký vzal její život a nechtěl ho dát všanc. Děda přeměnil Esme, aby ji zachránil. Ty dva se do sebe zamilovali a uzavřeli zákonný sňatek. Děda potom našel znásilněnou Rosalie a přeměnil ji se záměrem, aby se stala družkou pro tátu, ale to se nestalo. Carlisle pak přeměnil Emmetta, který pochází z Tennessee, poté co ho Rosalie našla pokousaného od medvěda. Ačkoli nepřeměnil Alici a Jaspera, přijal je jako součást rodiny, když k němu přišli.
Okolo roku 1936 se Carlisle se svou rodinou přestěhoval do Forks, kde narazili na Quileutské indiány, kteří měli schopnost přeměnit se ve vlkodlaky. Dohoda ujednala, že vlci nechají Cullenovi na pokoji po tak dlouho, dokud nekousnou žádného člověka a nebudou se zdržovat na Quileutské půdě.
Cullenovi žili ve Forks po několik let, než se přestěhovali na jiná místa.
Někdy okolo roku 2003 se přistěhovali zpátky do Fokrs. Chodili tam na střední školu.
Po dvou letech se do Forks přistěhovala moje mamka za mím dědou Charliem, kde hned den poté potkala tátu. Zamilovali se do sebe a po několika letech se vzali a Carlisle s Esme jim dali jako svatební dar Esmein ostrov, kde Bella otěhotněla a za tři měsíce jsem se narodila já.
Vůbec neznám historii vztahu mamky a taťky, na to se jich musím zeptat.
„Nessie, večere!“ volala na mě máma z kuchyně. Je pravda, že mám radši krev, ale děda si stojí za svým, že musím jíst i lidské jídlo.
Seběhla jsem dolů po schodech, zasedla ke stolu a s nechutí se pustila do jídla.
Všichni se mi smáli. Když jsem dojedla, tak jsem talíř dala do myčky a šla si sednout na gauč.
„Hele, tak si to taky snězte a uvidíte, jak je to hnusný!“ zavrčela jsem.
Hned co jsem to dořekla, tak se otevřeli dveře a v nich stál Jacob. Rozeběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče.
„Jak se má naše malá Nessie?“ zeptal se.
„Dobře a ty vlkouši?“ zasmál se.
„Když jsem s tebou, tak dobře,“ řekl. V tu chvíli se u nás oběvila Alice.
„Ehm... Ehm... Ness, pojď, obleču ti něco hezkého!“ A táhla mě k mému šatníku. Jake zůstal v obýváku a povídal si s našima.
Alice se pořád přehrabovala ve skříni, až vytáhla černé roury a úplé tričko.
„Jéé! Díky Alice!“ Rychle jsem si je oblékla a Alice mi hezky sčesala vlasy do drdolu.
„Vůbec mi nepřijdeš jako desetiletá holka, ale starší,“ zasmála se. Ano, rostu rychle.
Vrátila jsem se do obýváku, ale Alice tam zůstala a začala mi uklízet. Já jsem si sedla na gauč a zeptala jsem se:
„Kde je Emmett a Jasper s Esme?“
„Na lovu a Carlisle je v práci,“ řekla mi mamka a já kývla ve smyslu 'aha'.
„Vrátí se před oslavou, jak se těšíš? Už ti bude jedenáct!“ Pořád mi to připomínají.
„Jo, celkem,“ řekla jsem znuděně. Šla jsem k Jacobovi.
„V osm doma!“ varovala mě Bella.
„Hmm,“ tak zněla má odpověď. S Jacobem jsme šli až do La Push, kde jsme seděli na útesech. On mě pořád objímal. Jak jsem tak přemýšlela nad svými emocemi a o tom, co cítím k Jakovi, jsem si něco uvědomila.
Autor: Never (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ztracené dětství - Prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!