Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený anděl - 12. kapitola

Embry


Ztracený anděl - 12. kapitolaDaůší dílek. Prosím komentíky. Ps tady se dozvíte kdo byla Isabella Florenc, pokud to ještě nevíte.

XII – Jason

Protáhla jsem se a pohlédla do zlatavých očí. Ale píchlo mě u srdce, já nechtěla vidět zlaté oči, chtěla jsem spatřit modré, hluboké oči barvy noční oblohy, tak tmavé, že se v nich až topíte.

„Kdo je Jason?“ Promluvil na mě Edward a vytrhl mne z přemýšlení. Ale koho myslí?

„Jaký Jason? To jméno neznám.“ Řekla jsem po pravdě, po jeho tváři přelétl stín, nedokázala jsem ani určit tu emoci.

„Proč jsi tedy v noci vzdychala to jméno?“ Jeho tvář posmutněla a v očích se leskla zoufalost. A potom jsem si vzpomněla na ten sen. Seděli jsme spolu na louce. Já a Jason, líbali se. Nejprve to bylo jen na rty, ale vášeň postupem času narůstala, konec snu si už nepamatuji, vím jen, že sen byl hezký. Jen nevím, kdo ten Jason je.

„Nevím.“ Šeptla jsem. „Vůbec ho neznám.“ Edward byl ještě chvíli nepřístupný, naštvaný. Jeho  emoce se ve tváři střídali rychle. Nakonec se na jeho tváři objevil úsměv a políbil mě na rty.

Jen co jsem se oblékla, scházeli jsme ze schodů dolů. Emmett stál před domem a s velkým zaujetím něco sledovat. Zaslechla jsem z venku i vrčení a tak jsem se šla podívat o, co se jedná. Před schody seděl Tesák a v tlamě držel dopis. TO on vrčel na Emmetta, nelíbil se mu.

„Tesáku? Co tady děláš?“ Byla jsem velice překvapená. Došla jsem k němu a vzala mu z tlamy ten papír. Byl to dopis od Charlieho. Děkoval, že jsem pomohla Billymu, ale nechápala jsem, jak mě Tesák našel, po stopě jít nemohl.

„Děkuji.“ Šeptla jsem mu. „Teď jdi domů.“ Tesák se zvedl a odešel.

„Ten vyrostl.“ Ozval se najednou Emmett a zašel zpátky do domu. Otočila jsem se a šla k Edwardovi. Jen mě objal a zašli jsme zpátky do domu.

Den utíkal rychle. Už bylo odpoledne a my jsme seděli u něho v pokoji. Neměli jsme si co říct, jen jsme seděli, koukali se do očí a drželi za ruce. „Miluji tě.“ Zašeptal mi do ucha a mě se před očima začala odehrávat vzpomínka. Navazovala na místě, kde naposledy končila

Byl naštvaný. Opovrhoval mnou jako ostatní. „Tvůj trest se naplní zítra.“ Zasyčel skrze zuby.

„Pane. Kam jí pošlete?“ Otázala se Elizabeth a po jejích tvářích skapávali velké slzy. Pohlédl na Elizabeth a potom se otočil zpět na mě. „Pošlu tě na místo tvého pozemského odpočinku. Tvoje paměť bude vymazána, aby jsi nemohla najít toho upíra. Křídla ti zůstanou, ať nemůžeš žít normální život, a nezapomeň jediná možnost, jak se vrátit zpět znamená beztrestný život na zemi.“

Zalapala jsem po dechu, celou dobu, co má vzpomínka probíhala, jsem se nenadechla. V hlavě se mi zformulovala spousta otázek. Takže já jsem Isabella Florenc? To jsem žila v roce 1818? Ale proč si začínám vzpomínat, když mi paměť měla být vymazána? A kvůli komu mám ten trest, koho jsem milovala. Usilovně jsem přemýšlela, až se mi před obličejem objevil Edwardův obličej. Proč by mě, ale posílal do města, kde zrovna bydlí? Mohl mě seslat na jiné místo, do jiné země. Proč zrovna na místo odpočinku, když kousek od mého hrobu bydlí ten, kvůli, kterému jsem byla potrestána?

„Ani bůh není neomylný.“ Zašeptal mi rozesmátý hlas Elizabeth do ucha.

Podívala jsem se Edwardovi do obličeje a uviděla jeho oči, jak v nich plápolá otázka. Jen jsem zakroutila hlavou, nechtěla jsem mu říkat, že kvůli němu jsem na zemi, že kvůli němu jsem dostala ten trest.

„Proč mi to nechceš říct?“ Zeptal se smutně a dodal k tomu psí oči.

„Není to nic důležitého.“ Odpověděla jsem a usmála se. „Proč bys to vůbec chtěl vědět?“

„Protože on musí vědět vždycky všechno, nevýhoda, když ti vidí do hlavy.“ Zaslechla jsem křik Emmetta. Ale nechápala jsem, jak to myslel s tou hlavou.

„Čtu myšlenky.“ Opověděl, když viděl otázku v mých očích. Aha takže on čte myšlenky a Alice vidí budoucnost. Počkat! On čte myšlenky? Podívala jsem se do jeho očí a čekala, až mi odpoví na otázku, která mi vířila v hlavě. Proč jsi mi to už neřekl?

„Tobě nedokážu.“ Řekl najednou a pohladil mě po tváři. Máme návštěvu, zašeptal. Oblékni si mikinu, odvezu tě domů.

Zrovna jsem zapnula zip, když se zezdola ozval zvuk zvonku. Edward mě vzal za ruku a scházeli jsme pomalu do obýváku. Jen jsme tam došli, pohlédla jsem do tváře cizince.

„Jasone?!?“ zašeptala jsem.  Cizinec se mi podíval do obličeje a reagoval tak, jak jsem vůbec nečekala.

„Bello?“ Zašeptal. „Bello? To není možný, jsi to opravdu ty? Ach Bello.“ Vyhrkl a najednou stál u mě a objímal mě. Bylo to velice rychlé. V jednu chvíli mě objímal a v druhou chvíli ležel natisknutý pod Edwardem na zemi. Přede mě si stoupnul Emmett a Jasper jako by mě chtěli chránit, ale on by mi nikdy nic neudělal.

„Edwarde, pusť ho.“ Křikla jsem přes kluky a sledovala, jak Edward natiskl Jasona ještě více k zemi.

„Co tu chceš?“ Procedil skrze zuby.

„Požádat o pomoc.“ Odpověděl mu a ležel na zemi, ani se nehnul.

„Pusť ho, Edwarde, on nikomu nic neudělá.“ Žádala jsem znovu.

„On není vegetarián, nebudu to riskovat.“

„Moje krev by mu stejně nechutnala, vždyť je modrá.“ Řekla jsem a všechny pohledy se stočily na mě, jen jsem pokrčila rameny. Nakonec ho tedy pustil, ale mě stále drželi vzadu.

„Co tu chceš?“ Zeptal se znovu.

„Poprosit o pomoc, nechci zabíjet.“ Odpověděl mu, ale jeho pohled se upíral na mě. Cítila jsem se zvláštně pod jeho pohledem. Věděla jsem, že ho znám jen jsem nevěděla odkud. A hlavně jsem byla zmatená z mých pocitů, cítila jsem k němu něco. Něco, co se nedalo pořádně určit…

 


 

13. kapitola část první

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený anděl - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!