Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený svět - 15. díl

22.01.2011 (08:00) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1146×

15. Loučení

„Posaď se,“ vyzval Stefan Carlislea, když vstoupili do domu, který Stefan obýval. Byl malý, ale útulný.

„Děkuji,“ pípl Carlisle a posadil se na jedno z křesel uprostřed místnosti. Stefan se posadil naproti němu do křesla.

„O čem se mnou chceš mluvit?“ zeptal se Stefan.

„No…, vezmu to od začátku…, nejdříve jsem si myslel, že tohle místo je nejlepší na světě. Místo, kde bych mohl objevit věci, které ostatní nemohou,“ vyprávěl Carlisle a Stefan souhlasně pokyvoval hlavou. „Ale zjistil jsem, že většinu z toho mi Bella zkrátka… vtloukla do hlavy. Odpustil jsem jí, to ano. Ale jde o to, že už vím, že tohle místo nejspíše zůstane mimo mé chápání. Vlastně mimo chápání celé vědy. A také bych se chtěl vrátit domů. Ke své ženě,“ vypověděl mu Carlisle své srdceryvné přání.

„A po mně chceš?“ popohnal ho klidně Stefan.

„Chtěl bych vědět, jestli nevíte o nějaké cestě z této plošiny, která vede do mého světa?“ zeptal se Carlisle plný nadějí a očekávání.

„Ne,“ odpověděl prostě Stefan a Carlisle sklopil smutně oči. „Ale vím o způsobu, jak se dostat do tvého světa,“ dokončil větu Stefan a usmál se na něj.

„Opravdu?“ vyjekl Carlisle štěstím.

„Ano. Ale blíží se bitva a ty tu na ni očividně zůstat nechceš. Proto ti dávám dvě hodiny na sbalení věcí a rozloučení se a pak tě pošlu domů,“ pověděl šťastnému Carlisleovi Stefan.

Jakmile Carlisle vyšel z jeho stanu, šel to oznámit ostatním. Bella byla za něj velmi ráda. Edward pocítil ztrátu přítele, neboť on sám se rozhodl zůstat. Rosalie mu přála skvělý život. A Emmett zarytě mlčel a nic mu na to neřekl.

Carlisle se procházel po vesnici s zářícím měsícem za zády. Užíval si vzduch, který nebyl znečištěn různými továrnami. Užíval si země, po které chodil, neboť na ni nedopadla lidská ruka. Užíval si poslední okamžiky strávené v divočině. Věděl, že tohle bude cesta, na kterou nikdy nezapomene. Věděl, že to, co tu prožil, si bude připomínal celý život. Věděl, že tohle je to, po čem celý život toužil. Ale bylo tu něco, po čem toužil ještě víc. Po své ženě Esmé.

Celá vesnice se sešla před Stefanovým skromným obydlím, čekajíc na událost, která se stávala málokdy. Vlastně ji zažili jen jednou a ne všichni. Čekali, až jeden z nich, William, ukáže před celou vesnicí svou schopnost. Schopnost dostat člověka na jakékoliv jiné místo. Byl něco jako chodící teleportace. Všichni se těšili, až uvidí, jak pošle nového příchozího člověka Carlislea zpět domů.

Mezi posledními se k vesničanům připojili ti, co přišli spolu s Carlislem. Všichni nadšeni, že si Carlisle splní svůj sen. Všichni, kromě blonďatého muže, který se smutně díval na blondýnku vedle sebe. Všichni, kromě na Emmetta. Spolu s nimi přišla i malá černovláska Alice, která si je stále všechny zvědavě prohlížela a ujišťovala se, že mají vše, co potřebují.

Pak přišel Carlisle, který dokončil svou poslední procházku pod hvězdami na tomto místě. Pak se k nim připojil William, černovlasý mladý hoch s vzrušujíce blikajícíma očima, který hrdě kráčel k Carlisleovi a podával mu ruku na pozdrav. Jako poslední se k vesnici připojil její „správce“ Stefan, který vešel ze svého domu.

Carlisle se zhluboka nadechl a šel se rozloučit se svými přáteli. Nejdříve přistoupil k Rosalii, která ho objala tak silně, že mu málem rozdrtila kosti. Stále ještě nebyla zvyklá na svou sílu, kterou teď oplívala.

„Promiň,“ usmála se nesměle na omluvu. „Přeji ti jen to nejlepší.“

„Děkuji. Já tobě taky,“ oplatil jí zdvořilosti Carlisle a ještě jednou se nechal obejmout.

Pak přistoupil k Belle, která se mu svěřila, že pro ni byl stejným přítelem jako kdysi Maplov a že jí bude moc chybět. Carlisle jí na oplátku řekl, že mu byla dcerou, kterou nikdy neměl. Na to ji láskyplně objal a vlepil na tvář pusu. Pak přistoupil k Emmettovi, který zaraženě stál.

„Jsem rád, že jsem tě poznal, příteli,“ řekl upřímně Carlisle a podal mu ruku. Emmett ho ale popadl a objal.

„I já tě rád poznal. A hned jak skončí tahle bitva, vrátím se také do našeho světa. Takže se neloučíme,“ vysvětlil mu směle Emmett. Nevšiml si, že Alice spěšně zavrtěla hlavou, protože viděla jinou budoucnost. Rosalie nevěřícně otevřela pusu, ale ihned ji zavřela a nenávistně ho provrtávala pohledem. Jako k poslednímu ze svých přátel šel Carlisle k Edwardovi, který ho jako ostatní objal. Při tom mu strčil do kapsy obálku, o které neměl nikdo vědět. Jen Carlisle. Carlisle rychle přikývl. Neplýtvali slovy, neboť oba věděli, co by tomu druhému řekli.

Pak přišel Carlisle k Stefanovi, potřásl si s ním rukou, poděkoval mu za všechno a požádal jej, ať na ně na všechny dává pozor. Pak pomalu šel vstříc Williamovi, který mu podával ruce. Carlisle vrhl poslední úsměv na své přátelé a pak Williamovi ruce spěšně chytl. Na to Carlisle zmizel a vesnice obdivně pohlížela na Williama, který si získanou slávu užíval.

Carlisle se zapotácel a snažil se zorientovat. Byla už tma a nikdo tudíž neviděl „jeho čiré objevení z nebe“. Po chvíli si uvědomil, že je doma. Stál přímo před vchodovými dveřmi svého domu. Domu, který opustil před několika měsíci, když se vydal objevit ztracený svět. Nadechl se a vešel do svého domu. Rozhlížel se a připomínal si známé prostředí.

„Kdo je to? To jsi ty, Connie?“ volala jeho žena ze schodů služebnou. Po chvíli se před ním objevila. Stejně krásná, jako když ji opustil.

„Carlisle!“ vykřikla a vběhla mu celá bez sebe štěstím do náruče. Carlisle ji celou noc vypověděl celou pravdu o svém dobrodružství na plošině. Společně se rozhodli, že by to nikomu neměli říkat. Hned na to ráno Carlisle šel v dlouhém plášti a klobouku, který mu dokonale zakrýval obličej, před sídlo ústavu, kde sídleli vědci a jimi podobní. Do schránky jejich sídla hodil krátký dopis, který ráno sesmolil. Stálo v něm, že jeho přátelé zahynuli v džungli u Amazonky. Že jediný, o kom nemá zprávy, je lord Emmett McCarty. Že žádnou tajemnou plošinu nenašli. A že nechce být jejich ústavu pro ostudu, a proto se svou ženou odjíždí pryč.

Potom šel ulicí, kde bydleli nejbohatší lidé z celého města. Stál před růžově natřeným domem a do jeho schránky hodil dopis, který mu včera v noci dal Edward do kapsy. Na obálce s dopisem byla adresa jeho snoubenky Tanyi a Carlisle správně pochopil, že by jí ho měl předat. Po tom, co hodil dopis do schránky, se spěšně vrátil domů a pomohl své ženě sbalit zbytek věcí. Potom spolu odjeli vstříc novému životu.

Později toho dne, když se mladá Tanya vracela z města, si vyzvedla poštu. Hned na obálce, která jí byla adresována, poznala písmo muže, s kterým se zasnoubila. Edwardovo písmo. Spěšně doma otevřela dopis a začala číst:

Drahá Tanyo,

věř mi, že se mi to nepíše snadno. Ale vykonat se to musí. Oba velmi dobře víme, že jsi mě nikdy nemilovala a ani bys nejspíše nezačala. Musíš vědět, že ti nic nezazlívám. Neboť i já sám jsem si uvědomil, že tě nemiluji. Až v nedávné době jsem našel pravou ženu svého života a poznal, co je to láska. Upřímně ti přeji to samé. Tímto tě zprošťuji slibu, který jsi mi dala. Což znamená, že naše zasnoubení ruším s tvým dovolením. Prosím tě jen o jedno, aby ses o tomto dopisu nezmiňovala, ale řekla jsi všem, že jsme se na tomto dohodli ještě předtím, než jsem se vydal na tuto šťastnou expedici. Pokud se dozvíš zprávu o mé smrti či zmizení, neděs se! A věř, že jsem v pořádku, ale nikdo to nesmí vědět. Tímto se s tebou loučím a přeji šťastný život.

Edward

Tanya byla celá šťastná, že mohla veřejně prohlásit zasnoubení za zrušené, neboť ho sama nechtěla, ale poručil jí to její otec, kterému se bála odporovat. Respektovala Edwarda, a proto pro jeho bezpečnost dopis zničila. Potom se o svém štěstí rozeběhla říct mladíkovi ze sousedního domu, na kterého si už dlouho myslela.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený svět - 15. díl: