Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený svět - 2. díl

06.10.2010 (17:45) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1738×

2. Cesta a vír do neznáma

Během několika dnů byli připraveni na cestu. Měli zásoby jídla, vybavení i dostatek lidí. Všechno to zařídila madam Rosalie Haleová.

„Podle vaší mapy musíme jet celý den po proudu Amazonky,“ vysvětloval Juno profesorovi Cullenovi. Z řad nosičů se ozvalo nesouhlasné bručení.

„Co jim vadí? Bojí se vody či co?“ zeptala se Rosalie.

„Nikdo se odtamtud ještě nevrátil,“ vysvětlil Juno.

„Vztahují se k tomu nějaké příběhy?“ zajímal se Edward.

„Ano, ale žádný nekončí dobře,“ odpověděl Juno.

„Ale my se vrátíme,“ ubezpečil je Emmett.

„Oh, jistě, když máme vás, že?“ odsekla Rosalie.

Rozdělili se do loděk po třech a vydali se na cestu. Naštěstí v těchto končinách byla Amazonka celkem klidná, tak se tudy dalo plout.

„Každou chvíli se bude stmívat,“ upozornil Juno.

„Už tam skoro budeme,“ ujistil jej profesor Cullen.

„Juno?“ zvolala Rosalie. „Co ti chlápci na břehu?“ zeptala se vyděšeným hlasem.

Na břehu stáli muži potření bílou hmotou a v ruce měli oštěp. Pozorně sledovali jejich lodě a pohybovali se pomalu a opatrně.

„Vím o nich,“ odpověděl Juno.

„Co jsou zač?“ zajímal se Edward.

„Lovci lebek,“ odvětil Juno.

„Už chápu, proč se nikdo nevrátil,“ zašeptala Rosalie.

Vylodili se asi po hodině. Ještě chvíli šli, aby se dostali blíž do vnitrozemí. Museli tudíž překonat džungli, která se neptala, kudy chtějí jít, nýbrž jim určovala cestu.

„Pane Masene, kdy bude balon dofouknut?“ zajímal se profesor Cullen.

„No, řekl bych, že celou noc se bude doplňovat a brzy ráno bychom mohli vyrazit na cestu do oblak,“ usmál se Edward.

„Není na vás trochu nepatřičné spát ve stanu, madam?“ pošťuchoval Emmett Rosalii.

„A není pro vás hanba, že budete spát sám?“ oplatila mu to Rosalie. Všichni se zasmáli.

„Přisedněte si, prosím,“ poprosil profesor. Všichni jej poslechli a přisedli si. „Chci vám všem velmi poděkovat za to, že se tato expedice uskutečnila. A proto bych si rád připil na tykání, co vy na to?“ navrhl profesor Cullen.

„Přijímám,“ usmál se Edward.

Připili si na tykání a pak se odebrali do svých stanů, aby prožili (netušíce) poslední noc v tomto světě.

„Jak to vypadá, Edwarde?“ zeptal se Carlisle, zatímco balil svůj stan.

„Dobře. Kdyby záleželo na mně, vyrazíme hned teď,“ informoval jej Edward.

„Dobré ráno,“ pozdravil Emmett Rosalii, která se vymotala ze svého stanu.

„Dobré? Hrozná noc,“ odsekla Rosalie. „Nosiči!“ zavolala.

„Copak si neumíte sbalit stan?“ divil se Emmett.

„Ovšemže umím, ale nerada bych jim upírala práci,“ ironicky se usmála. „Nosiči!“

„Támhle jednoho máte,“ upozornil ji Carlisle.

Narovnala se a odešla k nedalekému stromu, kde byl někdo zády k ní opřen. „Copak nemáte co na práci?“ vyjela na něj, ale další slova se ztratila v jejím výkřiku. Nosič opřený o strom byl probodnut kopím, které předtím viděli u lovců lebek. Vedle tohoto nosiče ležel další také s oštěpem v hrudi.

Emmett byl v mžiku u ní. A ona se za něj skryla. „Edwarde, okamžitě připrav balon k odletu!“ zavelel Emmett. A odvedl Rosalii k balonu.

„Nosiči jsou mrtví,“ ozval se Juno a běžel k nim. V tom ho zasáhl oštěp a on padl mrtvý k zemi.

„Edwarde, rychle!“ zakřičel Emmett a začal puškou střílet na lovce, kteří vybíhali z lesů. Edward zatím balon odvazoval. Rosalie spolu s Carlisleem naskákali do balonu a také začali střílet po lovcích, kterých stále přibývalo.

Když Edward odvázal všechny provazy, rychle naskočil do balonu a odvazoval zátěže. Emmett byl stále dole a střílel na lovce lebek.

„Emmette!“ vykřikla Rosalie.

Balon rychle stoupal a Edward z něj vyhodil žebřík, díky němuž Emmett rychle vyšplhal. Házené oštěpy neměli vůči balonu žádnou šanci.

V tom se zničehonic zatáhlo. Obloha se z jasně modré stala tmavě černou a v mracích se míhaly zlověstné blesky.

„Co se to děje?“ ptala se Rosalie.

„Nejspíše jsme se dostali do elektromagnetické bouře. Jsou zvláštní a ojedinělé,“ vysvětloval Carlisle.

V tom se zvedl i vítr. Velmi prudký vítr, který je zatáhl doprostřed tmavého mraku.

„Edwarde, dostaň nás dolů,“ křičel Emmett.

„Už je pozdě. Jsme příliš vysoko,“ zakřičel Edward.

„My tady zemřeme,“ zoufala si Rosalie.

Pod nimi se znenadání utvořil větrný vír s doprovázenými blesky, který je táhl dolů.

„Držte se,“ zavelel Carlisle.

Pak je vír stáhl dolů.

Probudili se v džungli za dne. Ale něco na ní bylo jiného. Byla nebezpečnější a tajemnější něž kterákoliv jiná. Balon byl převrácený a jeho plachta na pár místech potrhaná. „Jsi v pořádku?“ pomohl Emmett na nohy Rosalii.

„Jo, myslím, že ano. Co ty? A ostatní?“ zeptala se s obavami v hlase.

„Já jsem v pořádku. Carlisle se jen uhodil do hlavy, ale bude to dobré. A Edward má zase jen zraněné ego,“ podal zprávu Emmett. Rosalie zvedla obočí. „Kvůli balonu,“ vysvětlil.

„Jak to vypadá s balonem, Carlisle?“ optala se Rosalie. Ovšem Carlisle nestihl odpovědět, neboť se džunglí prohnal Edwardův výkřik.

Edward šel prozkoumat okolí, když jej do spárů chytla masožravá rostlina, která jej spoutala, stihl ze sebe ještě dostat výkřik. Snažil se vyprostit, ale bylo to marné.

Když v tom odněkud přiskočila překrásná dívka s blonďatými vlasy a bronzově hnědýma očima a odřízla větve rostliny, která jej spoutala. Edward dopadl na zem, ihned se postavil na nohy a prohlížel si dívku, která jej zachránila.

„Edwarde!“ přiběhl Emmett a za ním mu byli v patách ostatní.

„Pst!“ zastavil je Edward a ukázal na dívku, která od nich udělala krok zpět.

„Nejspíše je z nějakého kmenu. Zajímavé! Ona tě zachránila?“ nadchnul se pro ni Carlisle.

„Ano. Ale nerad bych ji vyplašil. Nejspíš neumí náš jazyk,“ vysvětlil Edward.

Všichni tam tak stáli a se zájmem si dívku, která jakoby k nim doslova přiletěla, prohlíželi.

„Možná byste mohli přestat zírat,“ vyhrkla najednou dívka se smíchem.

„Oh, odpusť! Mysleli jsme si, že… ,“ začal Carlisle.

„Že jsem domorodá dívka či neandrtálec?“ zasmála se. „Ne, to nejsem. Jmenuji se Bella a ráda vás poznávám,“ řekla překrásná dívka a podala jim ruku.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený svět - 2. díl: