Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 27. kapitola

09.12.2010 (08:00) • SaDiablo • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1466×

(Alice)

Nebyl na to čas. Zaútočil na mě další.

Ruce mi zaryl do boků. Vykřikla jsem. Chytnul mě za krátké vlasy. Cítila jsem, jak mi chomáče krátkých, hnědých pramenů vytrhává z hlavy. Pokožka se mi pnula, cítila jsem pouze bolest.

Podařilo se mi vytrhnout ze sevření novorozeného, ale ne na dlouho. Povalil mne na zem a při tom se smál.

Najednou na mě skočil mohutný vlk a obrovskou tlapou mě přitlačil k zemi. Ohnal se po novorozeném, kousnul ho do krku, který následně překousnul, čímž od těla oddělil hlavu. To byla moje šance. Vlkovu tlapu jsem lehce odsunula od své hrudi a mrkla na něj.
„Zvládnu to už sama.“

---

Podívala jsem se na hromadu rozdrásaných těl a kouř, který se z ní valil. Stále jsem cítila ten adrenalin, kolující mi v těle. Hmatatelná zlost ze mne sálala jako oheň z upířích mrtvol a já se ani nesnažila ji potlačovat. Ale na druhou stranu jsem se cítila dobře, vyrovnaně. Dokázali jsme to.

Podívala jsem se na Jaspera, stojícího po mém boku. Zářivě se usmál a políbil mě. Jeho prudkost se přímo snoubila s mým vnitřním neklidem. Toužebně jsem si hrála s jeho jazykem, kterým se dobyl do mých úst…

„Ehm,“ odkašlal si Carlisle. „Všechno proběhlo v pořádku?“
„Ano,“ ozval se Jacob, který právě přišel s Edwardem a Bellou.
„Přesně, jak viděla Alice – Riley šel s Victorií, ale nijak jim to nepomohlo, nakonec jsme je dostali oba,“ doplnil Edward, objímající Bellu. 

---

„No, myslím, že tímto to pro nás skončilo,“ řekl Sam, kývnul hlavou a se svou smečkou odcházel.
Jacob se ještě ustaraně ohlédl přes rameno na místo, kde stála Bella s Edwardem.

---

„Ale ne…“ Zmohla jsem se jen na pouhé zašeptání. To ne, ne, ne…

Před očima mi projel obraz čtyř černých hávů zahalených do jednolitého, šedého stínu.

„Alice, co se děje?“ strachoval se Jasper. Podívala jsem se na něj ještě s větším strachem než před útokem novorozených. A tentokrát to bylo tisíckrát horší.
„Alice? Alice!“ přispěchala ke mně nejistě Bree.

---

„Překvapení,“ zaslechla jsem ledový hlas za svými zády. Všichni se prudce otočili.

„Jane.“ Edwardův pohled byl chladný, stejně tak jako jeho hlas.

„Ale, ale,“ zamlaskala spod černé kapuce, „kohopak to tady máme?“ sladce se usmála Jasperovým směrem.

Carlisle a Esme přešli k nám, takže jsme teď tvořili poměrně obsáhlý půl kroužek, oproti těm čtyřem. 

„Co to je?“ Jane se s neskrývaným zájmem dívala přes naše ramena na oblaka kouře, který se neustále valil z hromady mrtvých upířích těl.

„Ve městě začali vraždit jistí novorození upíři. Tak jsme si řekli, že to tak nenecháme,“ odpověděl zdvořile Carlisle. Jeho ledový klid jsem obdivovala.

„To vám patří naše poklona, starý příteli,“ pronesla postava stojící v pozadí hlubokým hlasem.
„Demetri.“ Carlisle ho pozdravil pokývnutím hlavou.

„Dost bratříčkování,“ okřikla je Jane. „Kdopak to je, Alice? Máš nového přítele? Náhrada za zlobivé liščátko Liama?“ Otřásla jsem se. Její slova mi projela myslí a vrážela se do každého nervu v mém těle.
„Vzpomínáš si, Alice, co provedl při našem posledním setkání?“ zasmála se. Zaplavil mne nezastavitelný třes. Věděla jsem to. Vybavovala jsem si to. To, jak ho mučila.
„Konečně tě někdo zbavil té šílené zátěže,“ usmála se na mě a znovu zamlaskala. Jasper mlčel a povzbudivě mi tisknul ruku.

„Takže sis přeci jen našla náhradu?“ zvedla obočí.
„A… ano. To je Jasper. Pomohl nám s novorozenými. Jeden z nich ho přeměnil.“
„Takže jsi přeběhl?“ Jane upřela oči na Jaspera a s dotěrným úsměvem se na něj nepříjemně dívala.
„Ano.“
„Jak můžu vědět, že to neuděláš znovu?“ kladla další otázku.

---

„Bree!“ ozval se najednou křik mezi stromy. „Bree! Jsi tam?!“

Bree zalapala po dechu a následně na to i já. Mike. Musel se rozhodnout ve vteřině, opravdu nic jsem neviděla. O to, jestli ucítí Bellu, jsem strach neměla, Bree ho ovládla, jestli se to takto dá říct. Ale… Pokud něco řekne, udělá, co se Jane nebude líbit…
Trhla jsem pohledem k Edwardovi. Obličej měl plný obav. Něco vysvětloval Belle, nejspíš to, jak se z Mikea stal upír.

Bella to totiž nevěděla. Po tom, kdy nás všechny donutila zamyslet se nad tím, proč upíři nemají bojovat s vlkodlaky a naopak, se Edward rozhodnul, že ji raději ihned zaveze domů. Sice měla nějaké námitky, ale nakonec souhlasila a vlastně se ani nevyptávala na důvod jejího náhlého odjezdu.

„Bree!“ volal stále mužský hlas.

Podívala jsem se na Bellu. Kulila oči po místu, kde se hlas ozýval. Přibližoval se a byl celkem hlasitý, to znamenalo, že už ho slyšela i ona.
Ale mlčela. Jane a Aleca, který s Vulturiovými přišel, se bála natolik, že ani její prořízlá pusa, která by jistě za jiných okolností nezůstala zavřená, se neodvažovala vypustit jakékoliv slůvko překvapení, či snad úleku.

Mike doběhnul na mýtinu.

Bree se na něj zhrozeně dívala. Jakto, že se už probral? Copak to tak rychle jde? Nikdy jsem neslyšela o upírovi, který by se přeměnil tak rychle.
Uvažovala jsem nad tím, jak je to možné a zároveň se mi v mysli pořád dokola omílal obraz Jane s jízlivým úšklebkem, jak…

Nechtěla jsem na to myslet. To jsem si zakazovala. Neviděla jsem nic a takovéto myšlení nebylo zase fér vůči Bree.

---

„Bree. Také nový člen rodiny?“ usmála se zlověstně.
„Ano, byla Jasperova společnice v kruhu novorozených,“ zodpověděla Esme.
Dokonce i Emmett s Rosalie mlčeli a vycházeli z nich pouze nenávistné pohledy.

Jane si Bree zkoumavě měřila pohledem. 

Mikeovi oči rudě žhnuly a jeho bledá pleť začínala pomalu dostávat stejný odstín a odlesk, jako měla ta naše.

„Bree! Co se to se mnou stalo? A proč mám takový hlad? Proč jsem tak hladový? Jakoby mi snad někdo zapnul pod zadkem hořák!“ chrlil a u toho se držel za hrdlo.

„Mikeu!“ vydechla Bree a upíří rychlostí se k němu vrhla. S hlasitým vzdechem ho objala.

---

„Ach, Jane, přece nemáme rádi takovéto polízanice,“ ozvala se třetí postava zahalena v černé kápi a temném stínu.
„Ale, Felixi, nebuď nedočkavý. Nejdříve malá hra,“ pronesla sladce a otočila se k objímajícímu se páru. „Jane má hry ráda,“ poutala jejich pozornost medovým hlasem.

Bree se Mikea pustila a se zájmem se na Jane podívala. Mike si jí teprve teď všimnul.

Jane si nadzvedla kápi barvy havraní černě, kterou si následně sundala. Vlasy pevně stažené do přísného drdolu jen podtrhovaly její důležitost. Oči rudé jako sama krev poukazovaly na Janinu nebezpečnost.

Významným pohledem se zadívala na Mikea. Usmála se.

Mike se začal svíjet v křečích. Jeho nekontrolovatelný řev se prodíral do každého volného místa, drásal dutiny kmenů stromů. Přinutil krajinu přestat dýchat.

Mike trpěl, tolik trpěl. Kolik lidí doplatilo na Janinu krutost a bezohlednost. Stále se usmívala, opravdu to brala jako hru. 
Dokonce i to, když se nad ním skláněla Bree a prosila ji, ať toho nechá. Mikeův křik se prodíral do každé mrtvé buňky v mé pokožce, do každého záhybu mého těla.
Ale nemohla jsem nic dělat, i když ke mně Bree stále obracela své prosby a umučený obličej.  Nikdo nemohl.

„Přestaň! Přestaňte!“ ječela nekontrolovatelně Bree a zoufale se nad Mikeem skláněla.
„Dobře tedy.“ Jane odvrátila svůj pohled od Mikea a zaměřila se na Bellu, která vše s hrůzou pozorovala.

„Kdo mi vysvětlí, jakto, že je tu živý novorozený? Proč není mrtvý?“ obrátila se na nás s dotazem.
„On si nezaslouží zemřít. Ušetřili jsme ho,“ ozval se Carlisle, který se snažil zachránit situaci. Kdyby řekl, že ho přeměnila Bree, nebyl by amen jen s Mikem, ale i s ní.
„Ušetřili? To se mi nelíbí, Jane,“ pronesla postava poslední, nejblíže Jane stojící.
„Ale Alecu, mně taky ne,“ usmála se. „Což mi připomíná,“ pohodila bradou k Belle, „že ona je stále člověk. To bude Caia velmi zajímat, co myslíte?“

Postavy v černých hávech souhlasně zabručely.

„Datum je stanoveno,“ ozvala jsem se. „Možná vás za několik měsíců navštívíme.“

Jane mě ignorovala a namísto toho se lhostejně otočila ke Carlisleovi:
„Bylo nám potěšením vás zase vidět. Doufám, že vám nebude vadit, když si s sebou odebereme malý dárek?“ optala se sladce.
„Jane?“ Carlisle se zamračil.

„Vulturiovi nedávají druhé šance. Na shledanou,“ kývla k němu hlavou a otočila se k postavě v dlouhém oděvu, který zakrýval celé tělo. „Felixi, postarej se o to.“

S úlekem jsem se dívala na stín, který pomalým, ale rázným krokem kráčel k místu, kde ležel zkroucený Mike Newton.

Bree s úlekem odskočila. Cítila jsem chlad, i na tu dálku, který z Felixe sálal. Jane pomalu kráčela od místa, kde jsme stáli.

„Ale co po něm chcete?“ Bree poskakoval hlas. „Co po něm chcete?“ zaječela.

Felix přišel k Mikeovi. Sklonil se nad něj. Odvrátila jsem se. Zaslechla jsem rychlé křupnutí. A Breein nářek.

"Mikeu, zůstaň... Prosím, Mikeu," opakovala stále dokola a mezi opadanými stromy zněla její tichá, prosebná slova.

Demetri vykročil rázně k Jasperovi. K místu, kde jsme stáli. Vše bylo tak rychlé. Jasper se bránil, ale marně. 
Demetri ho vytrhnul z mého pevného sevření a vláčel za Jane a Alecem, který se každou chvíli se zájmem otáčel přes rameno.

---

„Ne.“ Zaslechla jsem pevný hlas Bree. „Hej ty! Bloncko!“ křikla na Jane a čekala, dokud se neotočí. Zmítala se ve Felixových silných pažích a plivala nadávky.
„Nechala jsi zabít někoho, na kom mi záleželo. Jim ne,“ kývla k nám.
„Nebylo by tedy fér, nechat tohoto chudáka, který nic neumí,“ ukázala na Jaspera, „u Cullenů? Já jsem mnohem užitečnější než on. Budu se vám hodit.“ Zvedla rozhodně bradu a čekala, až se Jane vyjádří.

Ta mlčela a uvažovala nad nabídkou Bree.

„Dokaž to,“ ozvala se po chvíli. 

Felix Bree stále pevně držel, a tak neměla důvod dotknout se někoho jiného, když svou oběť měla přímo u sebe.
„Řekni Jane, že je to tupá, namyšlená, arogantní, zakomplexovaná upírka, která ani nemá tušení, co to znamená láska.“ Hlas se jí zlomil. Ale stále se s odhodláním dívala na Felixe a bylo jí jedno, jestli ji Jane sevře v mučících spárech svojí síly, nebo jestli ji zabije.

„Jane, jsi tupá, namyšlená, arogantní, zakomplexovaná upírka, která ani nemá tušení, co to znamená láska,“ zopakoval Felix a na Emmettových ústech pohrával letmý úsměv.

„To by stačilo,“ štěkla. „Jde s námi.“
„Aro bude nadšený,“ zašeptal své sestře Alec, když odcházeli.

Demetri zklamaně pustil Jasperovu mikinu a s nehybným stínem, který nechával za sebou, odcházel.

Posmutněle jsem se dívala za Bree a dala bych cokoliv za to vědět, co si myslí. Opravdu to byla pravda? To, co řekla o Jasperovi? Nebo ho jen chtěla chránit?

Zapálené tělo Mike Newtona pomalu vypouštělo obláčky načernalého, jiskřivého dýmu. Bree se za ním ani neohlédla.

26. kapitola <°°> Epilog

Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 27. kapitola: