Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 9. kapitola

15.10.2010 (18:15) • SaDiablo • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1570×

„Tak,“ ukázala jsem na otevřené dveře v prvním patře, „to je koupelna. V šuplíku u umyvadla by měly být čisté ručníky, sprchový gel je tam taky a zubní kartáček je v poličce na levé straně od zrcadla.“
Kývla hlavou na srozuměnou a pouze jsem viděla rozmazaný obrys od toho, jak za sebou zabouchla dveře od koupelny.

„Tak my jdeme,“  zamával Edward klíčky od auta s Jasperem po boku. „A Alice, být tebou bych nenechával Bree napospas koupelně a těm všemožným serepetičkám.“
„Jdu tam,“ povzdechla jsem si. A chovej se k němu slušně.
„Já vždycky,“ naznačil rty naprázdno a rázem byl ten tam.

Přicházela jsem ke koupelně, když Bree právě otvírala dveře.
„Alice.“ Polkla s naprostou sklíčeností. „Opravdu si nemyslím, že vím, jaké zrcadlo jsi myslela,“ poukázala do koupelny. Aha, v tom byl zakopán pes. Měla jsem dodat, že myslím zrcadlo u držadla na ručníky a ne to u vany, ani u dveří, dokonce ani na pravé části stropu, i když tam ho asi nehledala.
„Tady,“ ukázala jsem jí. „Potřebuješ ještě něco?“
Plaše se usmála a zavrtěla hlavou.

Běžela jsem do pokoje. „Sakra,“ zaklela jsem.
„Vlasy! Vlasy!“ začala jsem pištět s bušením na zamčené dveře koupelny. Mohla jsem je vyrazit, ale než bych sehnala ty stejné, trvalo by to déle, než předtím. A to i přesto, že už vyměnili personál. Samozřejmě, že díky mně.
„Bree!“ Podlaha pode mnou dunila, ale co jsem měla dělat?! Co když neví, jak co použít?!
„Bree! Otevři!“
„Co se děje?“ ozvalo se za zavřenými dveřmi, zpoza kterých za okamžik vykoukla Bree a dívala se na mě těma jejíma pronikavýma očima.  

„Pojď,“ chytla jsem ji za rameno a táhla zpět do koupelny. „Tak,“ stoupla jsem si před zamčenou poličku. Dívala se nechápavě před sebe na malý oválek se čtyřmi místy a čísly. „To je kvůli Emmettovi a toho jeho humoru, který chápe jenom on. Kód znám pouze já, Rose a Esme.“
„Aha.“ Vypadala ještě víc zaskočeně, než předtím. Popravdě jsem netušila, že může vypadat víc zaraženě.  

Začala jsem točit oválky s čísly. A otevřela jsem moje království.
Zalapala po dechu. „T… to jako všechno používáš?“
„Na lámavost, proti třepení konečků, na mírné vlnky pro Rose, pro rovnost a proti vlnění vlasů pro mě, občas i pro Esme.
Dále na snadné rozčesávání, tužidlo, lak…“
„Lak?“
„Ano, lak. Na to, aby ti držel účes v takové podobě, v jaké si ho vytvoříš,“ pousmála jsem se. Jo, tak to bude těžký.
„Potom různé masky a zábaly…“
„Masky a zábaly?“ začala se smát. Vůbec poprvé, co je u nás.
„Um, dobře,“ polkla jsem uštěpačnou poznámku. „Tady máš to, to, to a to, to by mohlo stačit.“
Kráčela jsem ke dveřím a přes rameno zvolala: „Návod máš na obalech.“
V pokoji jsem nachystala vše potřebné, jako fén, nůžky, hřebínky, kulmu… Uvidíme, pro co se rozhodnu.
Něco na líčení vybereme až potom a oblečení jí zatím půjčím svoje a potom se půjde nakupovat! Už se těším.
A mohla by s námi jít i Bella!

Mezi tím se Bree vysprchovala. Její vlasy vypadaly zdravěji, když nebyly špinavé, hned to bylo lepší. Neviděla jsem to zase až tak špatně. Nakonec to bude zábava!

„Posaď se,“ pokynula jsem na menší židličku stojící u mého zrcadla, které jsem si nechala zhotovit speciálně do mé ložnice.

„Nelíbí se ti tady?“ otázala jsem se a slyšela své zalapání po dechu. Bree se na mě udiveně otočila a rychle změnila svůj zvláštní výraz. Nevím, proč byl zvláštní, ale… Jakoby se jí něco nezdálo.
„Ale ano, ty tapety jsou, um,“ očividně hledala správné slovo ke vhodnému pojmenování, „zajímavé,“ pousmála se. Ach jo.

Sedla si na židli. „Dobře,“ pročísla jsem jí její husté hnědé vlasy. Vypadala mírně vyděšeně, ze zrcadla na mě hleděl její ustrašený výraz lovené laně, který jsem já znala až moc dobře.
„Neboj se,“ usmála jsem se. „Až odtud budeš vycházet, nikdo tě nepozná.“

„Tebe to asi baví, že?“ optala se mě mezitím, co jsem jí fénovala dlouhé lokny.
„Baví…“ zaklonila jsem hlavu, „…to je slabé slovo. Miluji to. Je to tak něco úžasného, když můžeš lidi udělat krásnější, hezčí je pak celý svět.“
„A živíš se tím?“
„Živit se tím? O tom jsem vůbec nepřemýšlela,“ zakroutila jsem hlavou.
Snad ještě nikdy jsem nedostala tak ztřeštěný nápad, a to ten, chtít za svou dobrovolnou práci platit.
„Proč ne? Máš spoustu prostředků, jak je vidět. Teorii taky ovládáš, teď si jen počkám na výsledek, abych ti to zkritizovala.“ Vyplázla na mě jazyk.
„Tse!“ ušklíbla jsem se. Obě jsme se začaly jako na povel smát.

„Vážně… Proč ne?“ Naléhala.
„Já nevím,“ pokrčila jsem rameny. „Nejspíš protože nechci, aby mi za to lidi platili.“
„Jsi zvláštní,“ dodala a po tváři jí přelétl letmý úsměv.

Po chvíli mlčení jsem vypnula fén a zadívala se na její obraz v zrcadle. Měla tak jemnou tvář, jako dítě, její výraz byl ale mnohem moudřejší. Neodpovídal jejímu věku.
Rozhodně to nebyla pouze přeměna, co ji změnilo. I když ta udělala taky hodně.

„Alice?“
„Ano?“
„Kdo je Bella?“ Věděla jsem, že se mě na to zeptá. Ale co jí říct? Pravdu? Nebo poloviční pravdu?
Nerozmýšlej se moc dlouho, nerozmýšlej se moc dlouho…
„Přítelkyně.“ Jedna z možných cest.
Sklopila oči. „Edwardova dívka?“
„Mhm,“ pokývala jsem.
„Já to věděla… To, jak pronesl její jméno… S jakým strachem a obavami…“

Mlčela jsem. Nic jiného mi ani nezbývalo. Bella byla jako sestra. Ale Bree… Byla novorozená upírka. A potřebovala mnohem větší pozornost než Bella. Potřebovala pomoc.
A já jsem se do jejích pocitů dokázala snadno vcítit.  
Sice jsem nic podobného nikdy nezažila, ale…

„Alice?“ Její hlas zněl veseleji. Zvedla hlavu a v očích měla drobné, skoro neviditelné jiskřičky. „Seznámíš mě s Bellou?“

Někdo zaklepal na dveře. Spadl mi kámen ze srdce. Byla to Rose.
„Můžu? Emmett má zase tu svou náladu a…“
„Jo, jo, pojď, pojď, potřebujeme tvou pomoc,“ zasípala jsem a horlivě u toho přikyvovala. Přibouchla jsem za ní dveře.
„Dobře…“ nadzvedla jedno obočí. „S čím?“
„S vlasy a líčením,“ zvýšila jsem hlas a přikyvovala ještě usilovněji.

Bože, Rose, díky! Škoda, že mě nemohla slyšet. Nejradši bych se jí pověsila kolem krku a nalakovala nehty.

„Fajn,“ ,hytila mě za ramena a začala se mnou třepat. „Alice, uklidni se.“

„Super,“ pronesla Rosalie profesionálně.
„Vlasy,“ kontrolovala jsem Bree. Celou dobu mlčela, poslouchala naše připomínky a dohady, nápady a rady.
Rose začala pomalu otáčet s židličkou, na kterou byla Bree posazena. „Perfektní.“
„Líčení?“
„Dokonalé.“
„Šaty?“ Další položka na seznamu.
„Šaty!“ vypískla Rose. „O to se postaráš,“ oznámila mi věcně.

„Ještě dneska zajdeme s Bree na nákupy,“ pozvedla jsem jedno obočí v naději, že pochopí, že musí jít s námi.
„Ale beze mě.“ Vykulila jsem na ni oči.
„Promiň, Alice, ale Emmett mě už od včerejška otravuje, víš jak to je.“  
Nabubřele, ale zároveň chápavě jsem se na ni podívala a mávla rukou:
„Fajn, v pohodě. My to vyřešíme. Alespoň seznámím Bree s Bellou,“ povzdechla jsem si.
„Edward tě zabije. Pa,“ zvedla levou dlaň a v mém pokoji se po ní pouze rozvířily záclony.

Opět moc moc děkuji za to, že si to někdo přečetl (pokud vůbec). S úlevou mohu říci, že jsem právě skončila část nazývanou Úvod.

Že to trvalo... Vím...

Slibuji, opravdu slibuji, že další kapitolka už v sobě bude mít víc akce, a potom další a další... Snad mi zůstane alespoň pár čtenářů. :)

8. kapitola <°°> 10. kapitola

Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 9. kapitola: