Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zvrhlý upír - 13. kapitola

25.06.2011 (13:45) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 4470×

Stála jsem na žebříku a čekala na Aliciny příkazy.

„Doleva, doleva. Jo, ještě trošku. Ne, tak doprava,“ dirigovala a zamyšleně se dívala na stuhu, kterou jsem věšela.

„Tak už se sakra rozhodni,“ řekla jsem naštvaně a ona si odfrkla.

„Nemel a věš!“ poručila.

„Jo, tam to nech a teď to jen přitluč hřebíkem,“ rozhodla nakonec a vzdálila se k Emmettovi, který dělal výzdobu na druhé straně.

„Sakra, Emmette, snaž se!“ křičela naštvaně.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě Edward, který se ke mně tajně připlížil.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu a seskočila ze žebříku.

„Jak pak se máš?“ zeptal se něžně a já protočila panenky a nasadila smutnou masku.

„Ten diktátor mi nedá pokoj,“ stěžovala jsem si a on se zasmál.

„Myslím, že to nedá nikomu,“ utěšoval mě.

„Co to tam je? Nemáte dost práce?“ vztekala se Alice a naštvaně podupovala její nohou o podlahu.

„Však už jdu,“ zamrmlal Edward a naposledy mě políbil. Přiblble jsem se za ním usmívala a ignorovala Alice, která si vedle mě stěžovala.

„Děcka, máme jen hodinu, tak rychle,“ popoháněla Alice a já si povzdychla. Pověsila jsem poslední stuhu a dala si pohov. Unaveně jsem padla na pohovku a čekala, až zase Alice přiběhne a bude mít nějaké námitky. Nečekala jsem dlouho, do minuty stála nade mnou a zase hudrovala.

„Běž se převléct. Nahoře jsou nachystané šaty,“ řekla trochu mileji a já radši poslechla. Na posteli ležely černé hebké šaty s výstřihem a k nim černé boty na podpatku. Šaty jsem si oblékla, boty nazula a vlasy rozčesala.

„Rychle!“ zařvala Alice na celý dům. S povzdechem jsem se vykymácela z pokoje a opatrně sešla schody. Dole čekala Alice oblečená v modrých šatech se stříbrnýma botama a rozcuchanými vlasy. Vedle ní se usmívala Rosalie jako vždy perfektní. Krásné růžové šaty a růžové boty na podpatku.

„Sluší ti to, lásko,“ pochválil Edward, který se objevil vedle mě. Měl na sobě oblek a ležérně rozepnutou košili.

„Ty taky nejsi k zahození,“ řekla jsem svůdně a usmála se.

„Jdeme, jdeme. Všichni se posaďte na pohovku a buďte potichu,“ poručila znovu Alice a já si odfrkla.

„Vážně Jaspera lituju. Takovýho dirigenta mít doma, tak se zastřelím,“ brblala jsem si a Edward se začal smát.

„Láska je mocná čarodějka,“ pronesl moudře a já protočila panenky.

„Láska je pěknej magor,“ odporovala jsem. Edward se usmál a lehce mě políbil na tvář. Poslušně jsme se posadili na pohovku a čekali na příjezd Edwardových rodičů. Před domem zastavilo auto a já slyšela ženskou chůzi na podpatcích.

„Už jdou,“ šeptl mi Edward do ucha a jemně můj lalůček sevřel mezi rty. Lehce jsem se zachvěla a plácla Edwarda přes stehno.

„Nech toho,“ zavrčela jsem a on se uchichtl.

„Pššt,“ sykla Alice a já se zasmála. Slyšela jsem, jak někdo strká klíč do zámku a otáčí s ním. Do chodby vešel Carlisle a Esmé a my všichni vyskočili na nohy.

„Překvapení!“ křikli jsme všichni a Esmé překvapeně uskočila.

„Teda, děti,“ smáli se oba.

„No, řekli jsme si, že vás příjemně překvapíme,“ vysvětlovala Alice nevinně a já si odfrkla.

„Ten malej dirigent nás málem zbil za to, když něco nebylo perfektní,“ práskla jsem a Carlisle se zasmál.

„Tomu vážně věřím,“ přiznala Esmé a Alice se na mě zamračila.

„Bonzáku,“ sykla a já vyplázla jazyk.

„Máme pro vás dárky,“ ujal se slova Edward a ukázal na dva zabalené balíčky.

„Můžeme si to rozbalit?“ zeptala se Esmé a my přikývli. Esmé se vrhla k jednomu z balíčku, na kterém bylo napsané Esmé, a začala trhat papír. Když si Esmé prohlédla obsah krabice, překvapeně vydechla a dojatě vzlykla.

„To je vážně krásné,“ usmála se mile a začala všechny objímat.

„Děkuji,“ šeptla mi zvlášť do ucha a já se na ni nechápavě podívala.

„Pak ti to vysvětlím,“ slíbila a já přikývla. Carlisle si také rozbalil knížku a spokojeně se na všechny usmál.

„Tahle mi ještě ve sbírce chyběla,“ řekl s úsměvem a já se spokojeně zavrtěla.

„Jsme vážně rádi, že jste něco takového pro nás připravili, a je nám jasné, jak vás Alice dirigovala,“ řekla upřímně Esmé. Všichni jsme si vzali pohárky s krví a napili se.

„Bello, mohu s tebou mluvit?“ zeptala se Esmé a kývla k venkovním dveřím. Jen jsem přikývla a dala Edwardovi pusu na tvář. Spolu s Esmé jsem vyšla před dům a ona se na mě usmála.

„Měla bych ti poděkovat ještě za jednu věc.“

„Za jakou?“ zeptala jsem zmateně.

„Díky tobě se můj syn vrátil zpět do stejné kůže. Už není ten sukničkář, vím, že jako jeho matka bych to neměla říkat, ale nenáviděla jsem toho kluka, který střídal holky jako ponožky, a jsem velmi ráda, že jsi ho změnila zpět k lepšímu. Děkuji, Bello,“ vysvětlila a mateřsky mě objala.

„Není zač,“ odpověděla jsem ještě trochu zmateně a objetí jí oplatila.

„Co tam venku děláte?“ křikl Emmett a já se zasmála.

„Už jdeme!“ zařvala jsem zpět do domu a vzala Esmé za ruku.

„Jdeme, ať neremcá,“ smála jsem se a Esmé se ke mně přidala. Vešly jsme do domu a Edward mě hned objal.

„A to jsem byla pryč jen pár minut,“ zasmála jsem se a on mě políbil na pootevřené rty.

„No tak, nechte si to na večer,“ zaskuhral Emmett a Edward na něj zavrčel. Sedla jsem si na pohovku a užívala si přítomnosti mé lásky a zábavy, která tu panovala.

Neznámý:

Sledoval jsem její hnědé vlasy, jak lehce splývají po zádech. Ano, to je ta chyba. Moje láska je má lehce vlnité, víc mahagonové. Ladně kráčela tmavou uličkou a podpatky dělaly hrozný randál. Měla na sobě minišaty, které více ukazovaly, než zakrývaly. Přes rameno měla přehozenou tmavou kabelku, na které se třpytily nějaké cvočky. Elegantně jsem přeskočil z jedné střechy na druhou a usmál jsem se. Její vůně nádherné voněla a já si nahlas povzdychl. V puse se mi začal hromadit jed a já polkl. Nemohl jsem déle čekat, protože mé tělo už prahlo po té dokonalé tekutině, která vždy protékala mým hrdlem.

Dříve jsem byl vegetariánem a to hlavně kvůli ní, ale můj život se po našem rozchodu změnil. Nebavilo mě už lovit jen zvěř, která mě stejně moc neuspokojila. Lidská krev byla jiná. Víc sladší. Potěšeně jsem se usmál a nahlas zavrčel. Dívka zvedla hlavu a podívala se na mě modrýma očima. Viděl jsem, jak se lekla, když mě spatřila na střeše. Pomalu už otvírala pusu, že začne ječet, ale já ji předběhl. Přitiskl jsem svoji dlaň na její měkké rty a zákeřně se usmál.

„Měla jsi být jen má, Bello,“ zašeptal jsem a vše ukončil. Mé rty prokously její tenkou kůži na krku a já hned ucítil tu horkou tekutinu, jak mi teče hrdlem do celého těla. Miloval jsem ten slastný pocit. Dívka se pode mnou chvilku zmítala, ale pak přestala. Věděla moc dobře, že to nemá smysl. Já byl jen život sající příšera, kterou nikdo nezastaví. Její bledé a chladné tělo mi leželo v rukách a poslední kapky krve tekly do mého hrdla. Když už v ní nebyla ani kapka krve, znechuceně jsem si odfrkl a hodil ji na zem. Rozhlédl jsem se po ulici a utíkal dál.

Bella:

Celý večer byl dokonalý. Esmé s Carlislem nám vyprávěli zážitky z dovolené a já se musela každou chvíli smát, když Emmett přidal nějaký jeho vtip, anebo hlášku. Nad ránem jsme zapnuli televizi a šli se dívat na zprávy.

Hrozný čin se stal v Seattlu dnes v noci. Neznámý pachatel chladnokrevně zabil mladou dívku, která se vracela z diskotéky. Zatím se nenašel žádný svědek a policie hledá důkazy. Na těle oběti nebyly žádné otisky, které by pomohly usvědčit viníka. Dívka měla dvacet let, tmavě hnědé vlasy a modré oči. Největší záhadou je, že se v oběti nenašla ani kapička krve, takže policisté si myslí, že se jedná o nějaký gang uctívající démona. Z místa činu, Natalie Hongová.

Reportérka se s námi rozloučila a já se podívala na Edwarda.

„Nepřipomíná vám to něco?“ zeptala jsem se překvapeně a všichni přikývli.

„Upír?“ opáčil Edward.

„Jak může být tak nezodpovědný a nechat tělo ležet jen tak na ulici? Muselo mu být jasné, že ho hned najdou,“ uvažoval Carlisle a já musela souhlasit. Nikdo nenechával své oběti jen tak ležet. Většinou je hodil na dno moře, anebo jsem viděla případy, kdy upír oběti dokonce vymlátil zuby a odřezal prsty. Celou oběť zohavil a ani expert přes pitvy nedokázal určit identitu, ale moc upírů se tak moc nesnažilo. Nejčastější bylo moře, anebo pálení. Tento upír musí být novorozený, anebo…

„Chce na sebe upoutat pozornost,“ řekla jsem Carlisleovi, který překvapeně vzhlédl.

„Jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě a já pokrčila rameny.

„Tak, jak říkám. Chce na sebe upoutat pozornost, a jelikož my jsme jediní upíří v okolí Seattlu, je jasné, že ten vzkaz je pro nás. Ale nechápu, čím bychom ho mohli ohrožovat. Chce nám dát najevo, že je tu a máme si na něj dát pozor,“ vysvětlila jsem Carlisleovi a on chápavě přikývl.

„Dává to smysl,“ přiznal a já se zamračila.

„Musíme si dát pořádnýho majzla,“ řekla jsem všem a opřela se o Edwardovo rameno.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvrhlý upír - 13. kapitola: