Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zvrhlý upír - 14. kapitola

03.07.2011 (15:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 2386×

Carlisle si ještě ten den domluvil pitvu té dívky. Všichni jsme věděli, že žádné stopy nenajde. Své oběti jen vysajeme, ale žádné stopy na těle nezanecháváme.

„Musíme ho najít,“ šeptla jsem k Edwardovi, který seděl v naší ložnici a četl si nějakou knihu.

„Já vím, ale je jasné, že je to nebezpečné. Co když má nějakou sílu, kterou nás vyřadí ze hry?“

„Já mám štít a žádná schopnost na mě neplatí,“ odporovala jsem a Edward si povzdychl.

„Máš jen psychický štít, ale jsou síly, které se pohybují jako lidi. Lépe řečeno upíři. Něco jako dost živý hologram,“ vysvětlil a já pozvedla obočí.

„Znal jsem takovou upírku, která tuto moc měla. Jmenovala se Elizabeth. Dokázala dokonale vytvořit svůj hologram a zaútočit. Nebyl to psychický hologram. Nepředstavovala sis ho, byl opravdu živý. Dostal se k tobě upíří rychlostí a zaútočil. Když se podařilo hologram zničit, všichni byli tak zmatení, že si nevšimli pravé upírky, která vyběhla z lesa. Byl to hrozný masakr. Jedna upírka porazila přes dvacet upírů,“ dovyprávěl Edward a já se zděšeně zachvěla.

„Takže by na ni platil jen fyzický štít?“ ověřovala jsem si a on přikývl.

„Nakonec byla zničena. Volturiovi se báli, že je pro ně moc nebezpečná - což byla -, a proto ji zničili,“ dokončil Edward a já přikývla.

„Takže nám nezbývá nic jiného než doufat, že nemá nějakou speciální moc, kterou by nás zlikvidoval jako mávnutím proutku,“ vydechla jsem a Edward mě objal.

„Všechno bude v pořádku, lásko,“ utěšoval mě, ale v jeho hlase byly slyšet pochyby. Chvíli jsme jen tak mlčky seděli, ale pak bouchly domovní dveře a my se oba rozběhli do obýváku, kde byl už zbytek rodiny. Carlisle seděl na hlavním křesle a vytahoval fotky.

„Žádné stopy tam nebyly, ale co jsme čekali? Nafotil jsem ji a něco tu nesedí. Bello, je ti docela podobná,“ řekl zděšeně a já pozvedla obočí. Vzala jsem si od něj fotky a pořádně si tu mrtvou dívku prohlédla. Měla sice hnědé vlasy a rysy její tváře mi také byly podobné, ale jinak nás nic jiného nespojovalo.

„Není,“ odporovala jsem a dala fotku Edwardovi, aby si ji prohlédl.

„Eh… Lásko, docela je. Odmysli si oči a přidej tmavší odstín vlasů a jsi to celá ty,“ vykoktal Edward a já hlasitě polkla. Když jsem se na to podívala s jiné perspektivy, musela jsem přiznat, že mi docela podobná je. Nikdo nebude nikdy stejný jako já, ale určitá podoba tam bude.

„Takže jde po mně,“ dodala jsem a všichni utichli.

„Proč?“

„No, to by mě vážně taky zajímalo,“ odsekla jsem, ale poté se na Carlislea omluvně podívala.

„Někdo kdo by ti chtěl ublížit?“

„To je dost široký pojem. Jsem upír a pár upírů už jsem zabila. Takže není vyloučené, že jejich drahé polovičky chtějí pomstu,“ odpověděla jsem a Carlisle se skeptickým pohledem přikývl.

„A někdo komu si zlomila srdce?“

„Ne, nikomu,“ odpověděla jsem klidně, ale v hlavě jsem si přemítala všechny ex, anebo noční povyražení.

„Tedy já o nikom nevím,“ dodala jsem a podívala se na Edwarda, který se pořád mračil na fotku té dívky.

„Něco je špatně,“ šeptl téměř neslyšně a já se ironicky zasmála.

„Postřeh, Sherlocku,“ řekla jsem ironicky a on zakroutil hlavou.

„Nemyslím tuhle situaci, ale tu dívku. Něco mi na ni nesedí,“ odporoval a já se opět podívala na tu fotku.

„Vypadá jinak, než na té kameře,“ přiznala jsem a prohlížela si její tělo.

„Co to je na té ruce?“ zeptala jsem se a ukázala na nějaký nápis.

„Toho jsem si nevšiml,“ přiznal Carlisle a fotku si vzal do ruky.

„Jako by tam bylo něco napsáno,“ uvažoval nahlas a já přikývla.

„Nějaký vzkaz,“ dodala jsem a pozorně jsem se zahleděla na fotku.

„Já to nepřečtu,“ přiznala jsem a pokrčila čelo.

„Já taky ne. Zítra se na to půjdu podívat.“

„Dobře a teď začneme řešit něco jiného. Vážně mě to docela děsí,“ přiznal Emmett a já přikývla. Nerada jsem řešila zrovna tyhle věci, protože jsem z toho měla husí kůži. Viděla jsem hodně mrtvol, ale žádná nebyla podobná zrovna mně. Byly to blondýnky, zrzky, černovlásky a brunetky, ale ne s mými rysy.

Neznámý:

Našel jsem další. Cestu domů za manželem si zkrátila temnou uličkou. Měla stejné vlasy jako Bella. Její tvář byla sice opálenější, ale rysy znatelnější. Dokonce měla i hnědé oči. Chůzí tygra jsem přebíhal střechy a čekal na ten pravý okamžik. Ta dívka na sobě měla černé delší šaty a přesto kabát. Vlasy se jí vlnily do pasu a házely odlesky rudé. Byla to ona. Přesná kopie Isabelly. Spokojeně jsem se usmál a přeskočil na poslední střechu. To byl ten okamžik, na který jsem čekal. Už nebylo proč váhat. Stačil jediný skok a mohl jsem cítit její krev ve svém hrdle. Dívka se rozhlédla kolem a kabelku si namáčkla na tělo. Maličká, mě rozhodně nejde o tvoji kabelku. Seskočil jsem ze střechy a přistál těsně za ní. Dívka se vystrašeně otočila a pohlédla do mých karmínových očí.

„Vezmi si tu kabelku, ale mě nech,“ prosila a podávala mi její tašku.

„Já ale nechci tvojí kabelku, zlatíčko,“ zašeptal jsem a u toho se zasmál.

„Co tedy chceš?“ zeptala se vystrašeně a já se spokojeně usmál.

„Tebe!“ vyřkl jsem verdikt a prokousl jí hrdlo. Její krev tekla do mého těla. Plnila už vyschnuté žíly.  Dívka se cukala jen chvilku, ale postupně ji opouštěly síly. Byla to dokonalá podívaná. Nakonec v ní stejně nezbyla ani kapka krve. Všechna krev byla ve mně. Spokojeně jsem ji hodil na zem a opět odešel. Miloval jsem být zlým. To bylo to pravé pro mě. Žádná přetvářka.

„Už brzy a budeš moje, sladká Isabell,“ zašeptal jsem a utíkal daleko od místa činu.

Bella:

„Je to psychopat,“ prohlásila jsem nakonec a otočila se na Edwarda.

„To se dá říct o člověku, ale i upírovi ne,“ odporoval.

„Podle mě i o upírovi,“ dohadovala jsem se s ním a on se zasmál.

„Já vím, na tomhle se nikdy nedohodneme. Každý máme jiný názor.“

„Pojďte sem!“ křikl Carlisle z obýváku a my vyběhli z ložnice.

„Co se děje?“ zeptala jsem se překvapeně a on ukázal na televizi, kde byly zprávy.

„Je to tu zase. Vrah pokračuje ve vraždění lidí. Policisté si začínají všímat spojitostí. Obě dívky měly tmavě hnědé vlasy a ostře řezané rysy, dokonalou postavu a hlavně šly tmavou uličkou. Tato oběť se jmenuje Suizen Potter a má doma manžela a děti. Z místa činu se vám hlásí Emma Greg.“

„Je to psychopat,“ řekla jsem jako první a Carlisle si povzdychl.

„Pokračuje to. Sakra, musíme něco udělat. Kolik je schopný zabít lidí. Neříkej mi, že po Seattlu běhá tolik holek, který jsou podobný tobě,“ řekl naštvaně a já pokrčila rameny.

„Upozorňuje na sebe. Ale nejen na sebe dokonce i na naši existenci. Pokud to zjistí Volturiovi, přijdou se podívat, co se děje, a to také nemusí, dopadnou dobře,“ odfrkla jsem a všichni přikývli.

„Musíme něco udělat, že zbytečně zemře moc žen,“ upozornil Carlisle.

„Jenže kdy.“

„A hlavně kde.“

„Něco vymyslíme, počkáme den a pak si domluvíme výpravu. Musíme ho zastavit a hlavně ohlídat Bellu, která je také v nebezpečí,“ rozhodl Carlisle.

„Všechno opět stojí na nás,“ dokončila jsem za něj a rozhlédla se po rodině, která se zamračeně dívala na televizi. Nesmíme dlouho čekat. Čas je náš nepřítel. Stejně jako ten neznámý upír.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvrhlý upír - 14. kapitola: