Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 8.

Sraz Ostrava!!! 06

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Prokletí nesmrtelných - část 8.Rozhodla jsem se, že ještě před další částí písnu nějakou kratší. Doufám, že budete spokojení. Lareth

15.02.2009 (20:09) • Lareth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4195×

Ze spánku mě vyhnala tupá bolest přicházející ze všech částí těla. Rty jsem držela pevně přitisknuté k sobě a pokusila se otevřít oči. Zmateně jsem zamrkala. Ležela jsem stále tam, kde jsem omdlela. Ložnice byla úplně prázdná. Ani stopy po boji. Rychle jsem vstala a měla jsem co dělat, abych neupadla. Vrávoravě jsem zamířila ke dveřím vedoucím na chodbu. Nemotorně jsem seběhla ze schodů do obývacího pokoje.

Dorazila jsem zadýchaná. Celá rodina se na mě tázavě podívala. Esmé, která právě malovala nějaký obraz se na mě starostlivě podívala. Edward, který doteď pochrupoval na sedačce, se s trhnutím probudil. Mátožně se zvedl a něžně mě políbil. Popadl mě za ruku a táhl mě ztemnělou chodbou zpět do pokoje, kde mě posadil na postel a štrachal v šatníku. Podal mi dlouhé triko a džíny.

„Tohle si obleč, Bells.“ Poslechla jsem ho a mátožně jsem se převlékla.

„Kam vlastně jdeme?“

„Někam ven. Na večeři a tak. Na romantickou procházku. Nutně to potřebuješ. Vlastně oba to potřebujeme.“

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem seděla v Edwardově Volvu, pevně připásaná a jeli jsme velice pomalu směrem do Port Angeles. Cestou ani jeden z nás nepromluvil. Stále jsem se nemohla vzpamatovat. Jacob v naší ložnici byl jen sen? Nebo se snažili dělat, že se nic neděje? Že jsme v na místě jsem si všimla, až když Edward zaparkoval před restaurací. Vystoupil, obešel auto normální rychlostí, otevřel mi dveře a podal mi ruku, aby mi pomohl vylézt z auta. Ruku v ruce jsme došli ke dveřím, které mi opět galantně podržel.

Dovést na místo nás přišla ta samá dívka, která tu byla při naší první společné večeři. Teď bylo vše jinak. Když viděla Edwarda, usmála se, ale jakmile zahlédla mě, úsměv se jí z tváře vytrácel, pokračovala pohledem přes naše propletené ruce, přes můj zásnubní prsten a zastavila se na mém vybouleném bříšku. Trochu zaraženě nás odvedla dozadu do boxu a suše nám oznámila, že naše servírka přijde za chvíli. Edward mi podržel židli, abych se mohla posadit a když se i on sám usadil, přišla servírka s namíchnutým výrazem.

„Takže, co si objednáte?“ vyjela na nás dost příkře.

„Můžete nám dát chvíli?“ dodal Edward se zářivým úsměvem odhalující řadu bílých zubů.

„Jasně.“ Vytratila se nám z očí a Edward mi podal jídelní lístek, který jsem ihned otevřela, ale obsah jsem nevnímala. Myšlenky se mi stále toulaly jinam, než bych potřebovala.

„Tak co si dáš, lásko?“ Sametový hlas měl něžný a pohladil mě po ruce, kterou jsem měla položenou na stole.

Vylekaně jsem sebou trhla a Edward na mě vyčítavě zíral.

„C-cože?“

„Jen jsem se ptal, co si dáš.“ Mračil se na mě.

Zatvářila jsem se zahanbeně. „Promiň. Dám si třeba to, co ty.“ Servírka přišla a Edward objednal dvakrát kuřecí prsíčka v těstíčku a dva čaje.

„Co se s tebou děje? Zdáš se nějaká zmatená,“ řekl, když dívka, co nás obsluhovala, odešla.

„Máš pravdu. Jsem zmatená.“ Tázavě se na mě podíval, ale nepromluvil. Pravděpodobně čekal, až začnu sama. Než jsem, ale stihla promluvit, servírka nám přinesla jídlo a pití, které položila před nás a s posledním provrtávajícím pohledem odešla obsluhovat těch pár zákazníku, kteří sem zavítali. Ukrojila jsem si kousek z kuřecích prsíček. Jídlo jsem převalovala v ústech jako se mi v hlavě vířily myšlenky. Pomalu, ale věděla jsem, že jednou to skončí. Sousto jsem zapila horkým čajem a byla jsem rozhodnutá dát se do vysvětlování. Edward na mě celou dobu koukal a jídla před sebou si vůbec nevšímal.

„Víš, měla jsem divný sen. Byl v něm -“ odmlčela jsem se. Nemohla jsem to jméno říct. Měla jsem pocit, že bych se zhroutila jako většinou v jeho přítomnosti coby upíra.

„Ale byl to jen sen.“

„To sice ano, ale poslední dobou mě moje sny děsí víc, než by měly!“ odsekla jsem zvýšeným hlasem.

„Ale –“

Přerušila jsem ho ještě hlasitěji: „Sny se také někdy plní, Edwarde. A já mám prostě strach. Bála jsem se o vás všechny. Bylo to jako doopravdy. Musela jsem se běžet přesvědčit, že jste všichni v pořádku. Zdálo se mi neuvěřitelné bolesti vycházející z bříška.“ Rukou jsem vydouvající se bříško pohladila. Mrňousek v něm se okamžitě ozval kopnutím do žeber.

„Au…“ Obličej se mi zkřivil mírnou bolestí, která mi teď vystřelovala od žeber, po žaludek až k plicím. Prcek má pořádnou sílu, to se mu musí nechat. Edward se starostlivě napřímil na židli a vstával, ale já ho zastavila zvednutím ruky.

„To bude…“ Tu bolest jsem musela rozdýchat. „…v pořádku, myslím.“

Zhluboka jsem oddechovala, ale bolest nepolevovala. Chytla jsem se za pravý bok a těžko se mi dýchalo. Edward vypadal ještě více vystrašený než já se svojí bolestí.

„Asi to nebude dobré. Můžeš mě, prosím, vzít domů.“

Okamžitě se zvedl a pomohl mi vstát. Vzal mě pod levou paží. Rukou jsem stále svírala svou pravou stranu bříška.

Vyděšená servírka se starostlivě ptala: „Co se děje?“

Edward jí neodpověděl. Jenom jí podal peníze za nedotčené jídlo a zmizel se mnou ze dveří ven. Rychle mě připásal na místo spolujezdce a sám usedl za volant. Pevně jsem svírala pás, který mi ještě více znemožňoval dýchání a zhluboka jsem funěla. Edward jel poměrně velkou rychlostí. Chtěla jsem mu říct, aby zpomalil, ale kdybych otevřela ústa, možná bych křičela. Zadíval se mi do tváře na dlouhou chvíli, neuvědomil si, že jako člověk musí dávat pozor na cestu a poslední, co jsem zahlédla, byl Edwardův vystrašený výraz a jeho zelené oči mi dávaly poslední sbohem.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 8.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře