Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 11

04.11.2009 (18:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5620×

S Edwardem jsem se na sebe pořád usmívali a musela nás napomenout Alice, protože jsme úplně ztratili pojem o čase.

Šla jsem ho doprovodit až do garáže, kde mi začala být zima na nohy. Uvědomila jsem si, že mám na sobě jenom Edwardovu mikinu a pod tím tu košilku, která mi nesahala ani do půlky stehen a byla jsem bosa. „Alice, kam si mi dala oblečení?“ zeptala jsem se podezřele.

„Neboj se, je na bezpečném místě, ale vůbec se o něj nemusíš starat, protože budeš ležet a domů tě povezu já, až přijdu ze školy,“ odpověděla a dál se věnovala Jasperovi.

„Fajn,“ zamručela jsem a Edward mi stiskl ruku, aby k sobě upoutal moji pozornost. Moje ruce si obtočil kolem pasu a hlavu mi podržel ve svých dlaních.

„Slib mi, že budeš odpočívat,“ vydechl a svým dechem mě omámil na tolik, že jsem se zmohla jen na kývnutí. „A já ti slíbím, že si v sobotu vynahradíme tu večeři a kino.“

„Platí. Tak si to tam užij a vrať se co nejdříve.“ Stoupla jsem s na špičky a Edward pochopil o co se snažím a předklonil se. Ujala jsem se jeho rtů a on těch mých. Klidně bych tam takhle stála a líbala ho věčnost, ale to by nebyl Emmett, aby nám to zase nepřekazil a Edward se s povzdechem odtáhl. Ještě jednou si mě prohlédl a pak mě lehce plácnul po zadku.

„Hej,“ zaprotestovala jsem se zdviženým obočím.

„Běž si lehnout, ať mi nenastydneš,“ usmál se a naskočil do jeepu. Když vyjeli z garáže, vrátila jsem se do kuchyně za Esme, která zrovna uklízela po snídani.

„Můžu ti pomoct?“ zeptala jsem se.

„Nemůžeš. Carlisle mi nařizoval, že tě mám hlídat, abys odpočívala, tak si běž lehnout,“ zchladila mě mateřsky.

„Ano mami,“ řekla jsem se smíchem a šla do obýváku. „Jen si půjčím nějaký film, abych se neunudila,“ oznámila jsem a už se hrabala v policích s DVD. Vybrala jsem si Let´s Dance oba dva díly a spokojeně jsem zamířila nahoru.

Edwardův pokoj mě fascinoval už od začátku a teď jsem byla konečně sama a mohla jsem si ho do detailu prohlédnout. Začala jsem knihami. Měl jich tu tolik a skoro všechny jsem znala. Pokračovala jsem hudbou. Té tu měl také požehnaně, ale moc autorů jsem neznala. Když jsem ukončila prohlídku, zalezla jsem si s notebookem do postele a pustila jsem si film. Pohodlně jsem se uvelebila, takže nebylo divu, že jsem to asi v půlce zalomila.

Probral mě šílený hlad a žízeň. Notebook byl na stole vypnutý, takže tu musel někdo být. Nespíš Esme. Protáhla jsem se a sešla dolů.

„Bello, určitě máš hlad,“ zatáhla mě hned do kuchyně a už přede mě pokládala talíř s obědem. Naházela jsem to do sebe a s díky jsem jí podávala talíř, na který čekala.

„Ty Esme, nevadilo by ti, kdybych si lehla tady?“

„Samozřejmě, že ne,“ usmála se.

„Díky. Nahoře bych asi umřela nudou,“ přiznala jsem se a obě jsme se zasmály.

Došla jsem si pro deku, aby si Edward nestěžoval a ustala jsem si u té velké, plazmové televize. Zapnula jsem baseball, protože nic lepšího nedávali a nevzrušeně jsem koukala na hru.

Nudou jsem začala znovu usínat a probralo mě klapnutí dveří. Nevzrušeně jsem pootočila hlavu na příchozího. Byl to Carlisle, tak jsem se trochu usmála a Esme ho šla hned přivítat.

„Koukám, že už je ti lepší,“ usmál se mým směrem.

„Už jsem v pohodě. Edward moc vyšiluje,“ protočila jsem oči.

„Doufám, že se pro příště poučíš,“ nasadil výchovný tón.

„Taky doufám,“ uchechtla jsem se a dál se věnovala hře, když se po cestě přiřítilo auto a se skřípěním brzd zastavilo v garáži. Kdo jiný se mohl takhle předvést než Emmett a jestli je to Emmett, tak je tu i Edward.

„Nazdar záškolačko,“ pozdravil Emmett hlasitě, tak jsem otočila hlavu.

„Edwarde,“ vyhrkla jsem nadšeně, rychle se vyhrabala z deky a přelezla přes opěradlo, abych mu padla kolem krku.

„Ahoj,“ pozdravil mě s úsměvem a políbil mě. „Tak jak ses měla?“

„Ušlo to, ale nikdy více. Myslela jsem si, že umřu nudou, takže zítra jdu do školy, ať se ti to líbí nebo ne,“ stála jsem si na svém.

„No to doufáme, že půjdeš, protože to s ním nebylo k vydržení. Vůbec nevnímal a pořád čuměl někam do blba,“ prohlásila Alice a Edward se na ní naštvaně podíval.

„Je super to vědět. Já se totiž bála, že si za mě najdeš nějakou náhradu,“ usmála jsem se a Emmett vyprsknul smíchy.

„Prosím, už mě tam nikdy nesmíš nechat na pospas Jessice. Slib mi to, protože ty její nálety vážně nejde ustát,“ škemral a mě mohlo být jasné, že jakmile Jessica zjistí volné pole působnosti, tak zaútočí.

„Nenechám, slibuju,“ kývla jsem a zpečetila to polibkem.

Než jsem se nadála, držel mě v náručí a po schodech nesl nahoru. „Co to děláš?“ ptala jsem se smíchem a lapala po dechu.

„Musím si tě ještě trochu užít, než mi tě Alice odveze“ postěžoval si a zahrnul mě polibky.

„Tak to jo,“ usmála jsem se a polibky mu oplácela.

V nestřežené chvíli mě hodil na postel a spadl za mnou. Oba jsme vybuchli smíchy, ale Edward se přetočil nade mě, abychom se dívali do očí a tváře nám postupně zvážněli. „Chyběla jsi mi,“ zašeptal a čekal na mojí reakci.

„Ty mě taky,“ zašeptala jsem odpověď a znovu si přitáhla jeho rty. Líbali jsem se dlouhou chvíli, když se s povzdechem odtáhnul. Něco jsem zamručela, a nesouhlasně se zamračila.

„Myslím, že jestli nepřijdeme za chvíli dolů, tak mě Alice uškrtí, protože by tě měla odvézt domů,“ zvednul se ze mě a pomohl mi na nohy.

„Já ale nemám co na sebe,“ rozhlížela jsme se, jestli tu někde nemám věci.

„Dojdu ti pro oblečení,“ nabídl se a byl pryč.

Za chvíli se vrátil a v ruce držel moje červené tričko, sukni a sako, na kterém byla položená kabelka. „Díky,“ usmála jsem se a šla do koupelny.

Naposled jsem do sebe dostala tu úžasnou vůni, která stále byla cítit z jeho mikiny a převlékla jsem se. učesala jsem vlasy, noční košili i mikinu hodila od koše na prádlo a vyšla za Edwardem. Ruku v ruce jsme sešli dolů, a protože tam byl i Carlisle s Esme, tak jsem jim poděkovala. Dlouhým polibkem jsem se rozloučila s Edwardem a nasedla do Aliciného Porsche.

Jen co jsme vyjely od Cullenů, mozek mi začal šrotovat, co řeknu doma. Ale Edward přece říkal, že to vyřizovala Alice, tak si musela něco vymyslet.

„Alice, co jsi řekla mým rodičům?“ zeptala jsem se napjatě.

„Byly jsme na nákupech. Ty jsi upadla a bouchla se do hlavy, tak jsem tě vzala k nám, aby se na tebe mohl podívat Carlisle a ten tě u nás nechal na pozorování, jestli nemáš nějaké zranění,“ pokrčila rameny a já musela uznat, že se to stát mohlo.

„Díky,“ usmála jsem se s úlevou, ale to už byla u našeho domu.

Koukal jsem na příjezdovou cestu, na které stálo moje auto, za které se teď tři měsíce neposadím a tátovo auto.

„Tak čau a pozdravuj Edwarda,“ rozloučila jsem se s ní a vystoupila.

Pomalu jsem se loudala domů, protože auto nevěstilo nic dobrého a jen co se zaklaply dveře, ozval se jeho hlas.

„Ale ne,“ zaúpěla jsem a pověsila bundu na věšák.

10. kapitola - 12. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 11: