Můj první pokus o bláznivou "Twilight tématickou" poezii :D. Já vím, že moc lidí poezii nečte, tak jsem se ji snažila udělat co nejvíce zajímavou, což vedlo k naprosto bláznivému obsahu. No... Ale byl to prostě pokus.
03.05.2011 (16:00) • Winna • FanFiction poezie • komentováno 5× • zobrazeno 4052×
DRÁKULA ZEM VÍTÁ BELLU S EDWARDEM
Edward-Bella, šťastný pár,
slaví první výročí.
Edward ovšem nemá dar,
Emmett proto zakročí.
Hned je nacpe do letadla,
neprozradí destinaci.
Bells se hroutí do sedadla,
Emmovi je pro legraci.
Ed si žádá vysvětlení,
ale Emmett se jen kření.
Přišli by o překvapení,
a to žádná sranda není.
S těmi slovy Emmett mizí,
kapesníkem zamává.
A druhý den v zemi cizí,
naše dvojce přistává.
Divný kraj a divná mluva,
kdepak náš pár asi je?
Název slabikují ztuha:
Tem-ná Tran-sil-vá-ni-e.
V plášti postavička tmavá,
s vtipným transparentem mává:
Drákula vás vřele vítááá :F
Edward vrčí: „Emm to schytá!“
Po prvotním napětí
a zdvořilém objetí,
(Třebas křečovitém trošku.)
Drákula objednal drožku
a jal se je vřele zvát,
na svůj starobylý hrad.
Zdálo se to podezřelé,
Edwardovi a i Belle.
Aby však zdvořilí byli,
do drožky s ním nastoupili.
Drákula byl velmi rád,
že pozvání přijali,
vážně na něm bylo znát,
že ho tímto dojali.
Prý už celá staletí
sám na hradě přebývá.
Vždyť samota je prokletí
a příjemná nebývá.
Dal si proto inzerát,
že pronajme ten svůj hrad.
Rakev zdarma navíc tomu,
kdo první přijde k jeho domu.
Avšak týdny ubíhaly,
zájemci se neozvali.
Slzy mu do očí vhání
vzpomínka na to zklamání.
Avšak novou naději
mu dal dopis v neděli
od upíra Emmetta,
že posílá do světa
svého bratra s jeho ženou,
potřebují dovolenou.
Těšit se má na přistání,
druhého dne za svítání.
A tak slovo dalo slovo
a na přání Emmettovo,
vítá je zde Drákula
i jeho země proslulá.
Teď domovem jim bude hrad
a pokud by měli hlad,
ať zdevastují vesnici,
nedaleko ležící.
Nechtějí-li, problém není,
skočit rychle do sklepení,
odkud třebas neprodleně,
přitáhne to lidské plémě.
Že jsou vegetariáni oba,
to ho chladným nechává,
vždyť si zvyknou, to se poddá,
tajně se uchechtává.
Nad krutostí Drákuly,
i když je tím proslulý,
Edward hlavou kroutí
a Bella se hroutí.
Tak vzali nohy na ramena
a mezi stromy mizí,
oba bílí jako stěna,
ze zvyků v zemi cizí.
Drákula bez sebe zlostí,
že je zas bez společnosti,
je jim v patách, provokuje
a zákeřné plány kuje.
Byl tu sám po staletí
jako v plotě kůl.
Ti dva zpět zkrátka neletí,
a to stůj co stůj.
Bez nich jistě zemře žalem,
nechce už sám býti.
Ha! Teď už je lapil málem.
Jednou si je chytí…
*
Už sto let je prohání
nemíní se vzdát.
Miluje je k sežrání
a chce si s nimi hrát.
Brečí Bella, vrčí Eda,
proklínají Emmetta,
to si za rámeček nedá,
že je poslal do světa!
Autor: Winna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Drákulova zem vítá Bellu s Edwardem:
Sice tomu moc nechápu ale je to fakt bomba !!!
Sice tomu moc nechápu ale je to fakt bomba !!!
Bylo to opravdu velice dobré. Co dobré, bylo to výborné!!! Úžasně se ti to rýmovalo a dobře se to četlo!
Hh, hádám že vím kdes vzala draculovskou inspiraci :D
A je to úúúúúžasný.
Přidat komentář: