Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Edwardův život - 2. část

Edwardův život - 2. část

K Belle vrátit jsem se chystal,

ale vtom se mobil rozvibroval.

Rosaliin hlas se ozval,

drtivou zprávu ke mně poslal.

Tíha zprávy velká byla,

má kolena se podlomila.

Do Volterry se vydávám,

abych život zmařil tam.

Bez anděla už žít nechci,

je to jako život v noci.

Smrt je pro mě svoboda,

ať už si peklo pro mě cokoliv přichystá.

Vystoupil jsem do sluneční záře,

květinová vůně mě uhodila do tváře.

Byl jsem štěstím bez sebe,

že mi povolili mít ji u sebe.

Pak jsem pochopil, co se stalo,

tohle totiž není peklo.

Tohle realita byla,

moje Bella nezemřela.

Opět jsme spolu s Bellou byli,

čím dál víc se milovali.

Náhle přišel zlom,

když se za okny ohnul strom.

Victorie na něm seděla,

na moji Bellu hleděla.

Chtěla mě o ni připravit,

to nesmím znovu dopustit.

Pak přišla nová rána,

když jsme zjistili, že se tvoří upíří armáda.

Měl jsem mnohem větší strach,

když jeden z nich, šel do pokoje pro její pach.

Co jsou oni zač jsem netušil,

trochu jsem to podcenil.

Armáda Viktoriina byla,

aby mě porazila.

V lese na mýtině na sněhu,

snažil jsem se Viktorii odtrhnout hlavu.

Nakonec se mi to povedlo,

všechno dobře dopadlo.

Moje Bella se o kámen pořezala,

aby mě tím zachránila.

Z košile jsem kus utrhnul,

a tím vytékání krve z ruky zatrhnul.

Alicina vidina mě přiměla,

opět dopadnout na kolena.

Jacob – sic to byl můj nepřítel,

se na zemi v bolestech svíjel.

Bella ke mně přiskočila,

co se stalo se mě ptala.

Do náruče jsem ji popadl,

velkou rychlostí se rozběhl.

Když ho Bella viděla,

okamžitě k němu běžela.

Milovala ho, to jsem věděl,

i já se tiše v křečích svíjel.

Když se všechno vyřešilo,

Jacob měl jen bolesti,

slunce se za mraky schovalo,

Volturiovi odešli.

Před oltářem jsme oba stáli,

svoje sliby jsme si přísahali.

Bella navždy moje byla,

a dort se mnou rozkrojila.

Pak na dlouhou cestu jsme vyrazili,

a poprvé se vlastní touze odevzdali.

Náhle se ze mě stvůra stala,

když její tělo fialová barva pokrývala.

Přemlouvala mě den co den,

aby se jí splnil tajný sen.

Když v noci začala z ničeho nic plakat,

málem jsem z toho dostal záchvat.

Pomilovali jsme se zas a znova,

a moje Bella těhotnou se stala.

Okamžitě jsme domů vyrazili,

abychom ji vyšetřili.

Bella se dítěte vzdát nechtěla,

klidně by se zabila.

Nechtěl jsem aby smutná byla,

pořád se jen usmívala.

Nechal jsem jí dítě donosit,

a pak jsem ji musil proměnit.

Máme spolu krásnou dcerku,

Jacob si s ní hraje venku.

Volturiovi opět přicházejí,

aby nás o Renesmé připravili.

Bez boje se nevzdáme,

za ni všichni bojovat budeme.

Pomoc jsme si zavolali,

klany z různých koutů světa,

aby Volturiům dosvědčili,

že Renesmé je jiná meta.

Nikdy by nikomu neublížila,

všechny si hned oblíbila.

Pak Alice s poloupírem přispěchala,

od boje nás zachránila.

A tak všechno krásně končí,

šelest stromů, zvuky ptáků znějí zvenčí.

Všichni jsme věční a nesmrtelní,

A svou láskou obalení.