Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Kam tak spěcháš, živote?

Bellasprej


Kam tak spěcháš, živote?A jsem tady s další poezií, která je zatím nejdelší z těch, co jsem napsala (přibližně 742 slov)! V životě není všechno růžové, ale proč by to tak nemohlo být v pohádce? A bude to tak i v této? Báseň o tom, co dokáže láska...

Pohled Edward

 

Už slyším její kroky, jak chodbou duní,

už cítím její nádhernou vábivou vůni.

Už slyším její srdce, krev, co přelévá se jí v žilách.

A znovu se celý otápím v těch obrovských lásky silách.

 

Už ji vidím, jak do místnosti vstupuje,

jak pohledem po naplněné učebně putuje.

Zastaví se u mne a její srdce vynechá ránu

a já se zas na chvíli šťastným stanu.

 

Však ona jen zavrtí hlavu, sklopí zrak

a já jdu zase ke dnu jak rozlomený vrak.

Rozejde se, k mé lavici se blíží,

neusmívá se, pohled k zemi klíží.

 

Mine mne, já jen strnule sedím,

však pak otočím se, na tu krásku hledím.

Sedne si k Mikeovi, jeho vtipu se směje

a mně je jasné, co se mezi nimi děje.

 

Tam měl jsem sedět já! To mně měl patřit její smích!

Však je to pryč. Pryč jak nepovedený střih.

Ale nyní už jinému patří její srdce.

Jinému, mě už ve svém životě nechce.

 

Udělal jsem chybu, když jsem ji opustil, teď už to vím,

však nyní už bohužel nic neudělám s tím.

Nikdo není dokonalý a už vůbec ne já,

však nikdy nezapomenu na ty dny, kdy mi patřila celá.

 

Bylo to krásné období mé věčnosti,

ale už i to se skrylo do nedobytné pevnosti.

Teď už mě nechce, nechce se mnou nic mít.

Chce sama - beze mě - si svůj život žít.

 

V tom se však ve mně vzedmou nějaké síly

a já vím, že už nemám daleko k cíli.

Že ještě naposledy se musím pokusit ji získat,

třeba pak konečně také budu moci radostí výskat.

 

Tak tedy sbírám odvahu, k její židli směřuji své kroky.

Připadá mi, jako by to trvalo roky.

Ona si mě nevšímá, odkašlat si musím.

A pak - naposledy - se ji na svou stranu získat zkusím.

 

„Bello, prosím, já vím, že udělal jsem mnoho chyb,

však ty jsi jako v oceánu jedna z ryb.

Sto let jsem na tebe čekal, má drahá,

a vím, že jedině ty jsi ta pravá!

 

Odpusť mi, odpusť mi vše, co jsem způsobil,

prosím, vím, že jsem svou šanci dávno zahodil.

Však říká se, že každý má dostat i tu druhou.

A věz, že pak si tě k sobě pevně připoutám stuhou.

 

Miluji tě! Jsi jediná v celém vesmíru!

Jako kdybys mi byla šitá na míru!

Bez tebe jsem jak prázdná slupka, nic.

Věz, že bez tebe nechci už žít nikdy víc."

 

A ona si nakonec po dlouhé době

stoupne. Stáli jsme naproti sobě.

Dokonce i náznak úsměvu mi věnuje

a má beznaděj se daleko, za hory stěhuje.

 

„Edwarde, já už bych ti dávno vše odpustila

a omlouvám se, že jsem si tě k tělu nepustila.

Však bála jsem se a stále se ještě bojím,

že bych znovu podlehla svodům tvojím.

 

A to už znovu nesmím dopustit.

Promiň, ale proto ti nemůžu odpustit.

Změnil jsi mě. Poučil, že nemůžu každému věřit

a já už nechci znovu s tou bolestí síly měřit.

 

Vím, že bych tentokrát prohrála ten zápas,

že už bych znovu neunesla ten trapas.

Navždy jsi zakořeněný v mém srdci,

ale promiň, já už to znovu prožívat nechci."

 

Má pravdu, udělal jsem chybu,

však já už znovu nechci hledat tu rybu.

Naposledy se na ni podívám a spatřím slzu třpytící se v jejím oku,

pak se otočím a přidám do kroku.

 

Dojde mi, že u té víly už nemám šanci,

že už ji nikdy nebudu moci vyzvat k tanci.

A proto nemám důvod už dál na tomto světě žít,

nemám důvod dál na této planetě bez ní být...

 

Pohled nikdo

 

Dívka sledovala chlapce, kterému právě srdce zlomila

a pak, aby se na to nemusela dívat, hlavu sklonila.

Setřela si slzy, které se jí kutálely po lících.

Cítila bolest, dech se jí zadrhával v plicích.

 

Ta bolest dalece překonala všechny, které kdy poznala,

jelikož právě zabila chlapce, kterého stále milovala.

Najednou padla k zemi, propadla se do věčného spánku,

přestože by na ní člověk nenašel jedinou ranku.

 

Ty rány totiž hluboko v duši byly.

V duši, z níž už jen cáry zbyly.

Měla pravdu, znovu už nevyhrála ten boj,

znovu už nedokázala chovat se jak stroj.

 

Už nikdy se její obličej nebude pyšnit vráskou.

A tak se zničili dva lidé, kteří k sobě hořeli nezměrnou láskou.

Možné že je pod jmény Romeo a Julie znáte,

ale na tomto papíře tu jedinou pravdu máte.

 

Jejich duše se spolu daly na dalekou cestu,

která vedla až k nebeskému městu.

A nám tu po sobě už jen vzpomínky nechali.

Nikdo vám nepoví, kam se svým životem tak spěchali...

 


 

Rozhodovala jsem se, jestli ji ukončit Happy nebo Sad Endem a nakonec jsem se rozhodla pro ten smutnější. Možná to některé z vás nepotěší, ale život se s námi také nemazlí, tak proč by měl s nimi? Oni už své „šťastně až na věky" dostali v originále a toto je jen další možnost, jak by to celé mohlo dopadnout...

 

Se svými 742 slovy je toto nejdelší poezie, kterou jsem kdy napsala a doufám, že to oceníte. Někdo by z toho asi udělal spíš jednorázovku, ale na to se já moc necítím.

 

Chtěla bych ji věnovat všem. Úplně všem.

Webmasterům, kterým moc děkuji, jelikož bych bez nich nikdy nepřišla na to, jak mě psaní poezií baví.

Dále adminům, které neskonale obdivuji za jejich trpělivost, které jistě musí mít požehnaně, jinak si nedokáži představit, že to s námi ještě nevzdali.

 

A neposlední řadě taky vám, čtenářům, co si tuto poezii přečtete a možná zanecháte i krátký komentář, za který vám předem děkuji!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kam tak spěcháš, živote?:

3. mňamka
11.09.2011 [19:10]

wow, musím říct, že básničky ti jdou skvěle!! Krásně se to rýmovalo!Jen tak dál:D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.09.2011 [18:39]

TeenStarNemôžem napísať, že ma prekvapuješ, pretože to tak nie je. Emoticon Neprekvapuješ ma, pretože ja viem, čo všetko v tebe je, aký obrovský talent sa v tebe skrýva! Emoticon
Lenže aj tak mi každá tvoja poézia vyrazí dych! Emoticon Emoticon
Ale ak by mi nezvala dych taká krása, tak potom čo, no nie? Emoticon
Si vážne úžasná a vec, že tvoje básne nadovšetko milujem! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.09.2011 [18:29]

BubulienkaPáni. Nemám slov. Dneska ich iba strácam. Bella tak ublížila Edwardovi. Chudák Edward... Ten koniec ma dostal. Krásne sa to rýmovalo, bolo to perfektné a super napísané. Veľmi dlhé a mala som z toho zimomriavky. Krásne, smutné a perfektný príbeh. Bola tam aj dejová línia...
Nemám čo dodať. Iba že sa mi to veľmi páčilo. Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!