Bella přijela do deštivého Forks a není zrovna nadšená. Její postoj se ale rychle změní, když přijde do školy a vrazí do Edwarda. Vypadá to docela ohraně, ale není, věřte mi. Určitě vás tahle poezie překvapí. A jestli ne, tak se alespoň trošku zasmějete mému "uměleckému dílu".
24.05.2012 (15:15) • LeahCc • FanFiction poezie • komentováno 8× • zobrazeno 1807×
Na mapě USA bych tohle město nejspíš neobjevila.
Nebýt toho, že chci být s tátou, nikdy bych tu ani nežila.
Věřte mi, i na podrobném plánku,
bych tohle místo hledala i roky.
V té zablácené díře zní jen deštivé kroky.
Nic víc, nic míň.
Přijela jsem sem autíčkem červeným,
do Forks, městečka smutku, mlhy, deště.
Osud zahrává si se mnou ještě?
Nejspíš jo, co já vím.
Déšť po kapkách stékal z okenic a trámů,
v tu chvíli jsem si říkala, že poslechnout mámu
a sem nikdy nepřijet
není tak špatný nápad.
No, pozdě závidět
těm, co na sluníčku můžou chrápat.
Kdo ví, možná, že mě čeká velké překvapení,
možná zjistím, že tak hrozné to tu není.
Možná, že ten první den školy, nebude vůbec obyčejný,
podobný anebo stejný,
jako ty předchozí.
Vím to, čeká mě zcela nový zážitek.
Mám cítit radost nebo snad mít vztek?
Už nevyznám se ve svých myšlenkách.
To bude tímto místem, začínám být blázen
a nejspíš brzy ucítím, co je to sáhnout si až na zem.
S děsivou představou
a deštěm nad hlavou
pomalu usínám.
Na Phoenix vzpomínám.
Co ráno? Probudím se
a budu věřit jen svým pocitům?
Otevřít dveře, zamknout dům.
A sbohem, jedu unudit se.
Do školních dveří jsem vrazila jak střela,
stát zůstala jsem celá zkoprnělá.
Do někoho jsem totiž narazila.
Pohled do jeho černých očí
celým mojím světem točí.
Co je zač? Já chci ho znát.
Tvář jako z časopisů, tělo modela,
jenom jsem na něj hloupě hleděla.
Až do chvíle, než se mi začal smát.
Není v tom žádná velká věda,
smál se,
že koukala jsem na něj, jako na medvěda.
Cítila jsem se strašně, brečet se mi chtělo,
celé moje tělo už se pláčem chvělo.
Takhle se ztrapnit, tak se ponížit
a navíc před nejlepším klukem, co tady může být.
Ale co, každý příběh pěkný konec má
a ani ten můj výjimkou není.
Řekl mi, ať nebrečím, že jsem prý úžasná
a malý trapas, to nic není.
Hodinu poté už mě do kina zval,
já řekla ano. Kdo by zaváhal?
Po kině zval mě na školní ples. A potom krásná večeře,
teď je to on, kdo klepe na dveře
a zve mě ven.
Já jsem s ním celý den.
Miluji ho i on mě.
Jeden k druhému se skvěle hodíme.
A nejspíš proto spolu chodíme.
Tak je to pravda!
Každý příběh šťastný konec má,
i ten můj.
Tak si ho dobře pamatuj.
Edward a Bella
Tak co, líbilo se? Zanechte mi prosím nějaké komentky.
Vaše LCC.
Autor: LeahCc (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Každý příběh šťastný konec má:
Krásne a nápadité rýmy. Vôbec som sa nenudila. Máš talent.
Toto je opravdu nádherné, skládám velkou poklonu a držím palečky v další tvorbě, jakmile bude čas ráda si přečtu i něco jiného!
Na něco tak krásného jsem ještě dlouho nenarazila. No, možná narazila, ale už si to nepamatuju.
Rýmy podle mě seděly velmi hezky, nápad taky za něco stál, prostě super! Jen bych možná udělala sloky stejně dlouhé, ale já se v té poezii moc nevyznámám, takže dělej, jako bych tuhle větu nikdy nenapsala.
Opravdu snové, ta báseň na mě působila takovým, ehm, zvláštním (myšleno v dobrém ) dojmem.
Fakt úžasný
nádherné, veľmi sa mi to páčilo
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!