Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Křídla havraní

Bella žije v docela dávné době, v minulosti. Seznámila se s jedním upírem, který se rozhodl ji proměnit v upíra, ale byli prozrazeni. Upír ji zradil ve svůj vlastní prospěch a ji čeká smrt... .

07.09.2013 (15:00) • arnesis • FanFiction poezie • komentováno 6× • zobrazeno 2320×

Křídla havraní

Jedenáctá již odbila,

hledím na chladný měsíc,

v cele jsem si svůj čas pobyla,

od té chvíle uplynulo dnů tisíc.

 

Přestávám přes slzy vidět,

vše se mi rozmazává,

co se stane, měla jsem vědět,

ani myšlenka nezůstává.

 

Čtvrt na dvanáct je tu,

až teď se bolest dostavuje,

našel jsi mou Achillovu patu,

pravda ven si cestu propaluje.

 

V rukách svírám kov ledových mříží,

své bělající klouby nevnímám,

hlavou mi vzpomínky víří,

ale sledovat je nestíhám.

 

Půl dvanáctá odbíjí,

otevřely se dveře mojí cely,

hřebík na hranici přibíjí,

nejen já, oba jsme jít ven měli.

 

Pohled k zemi nechci nést,

rozsudek můj jsi vynesl,

ale já se dívám do nebes,

tvou nenávist jsi na mě přenesl.

 

Tři čtvrtě na dvanáct zvoní,

těch lidí, co přihlížejí,

slyším jen kopyta koní,

kteří mě zamčenou odvážejí.

 

Pocit, že tě v davu vidím,

jen si podívanou užij,

jsi tu, já tě cítím,

mám přání: už nežij.

 

Zvony dvanáctou odzvání,

na hranici moje tělo patří,

já o tobě mám nevyřknuté doznání,

ale plameny už vysoce hoří.

 

Pozvolna mě omotávají,

má duše už toto místo opouští,

do sebe mě samy zamotávají,

stále jsem to já, kdo se chyb dopouští?

 

Cesta ven zmizela,

zámek jsi mi na dveře dal,

asi jsem na hranici patřila,

zachránil ses, když jsi lhal.

 

Opouštím svou noční můru,

mám smrti povolení,

moje duše letí vzhůru,

vyřídím smrti tvé pozdravení.

 

O tvém světě už nic nevím,

železný kříž na mém hrobě stojí.

„Nevstupuj tam," tak ti pravím,

ten kříž sám sebe zbrojí.

 

Černý křídla se tam sletují,

havrani a vrány při sobě drží,

za tvou stopou putují,

neleknou se těch mříží.

 

Neslyšíš jen zobáků klapot,

od mojí smrti to není dávno,

je to i můj šepot,

stále opakuji tvé jméno.

 

Někdo chce moje vzkříšení,

za tvojí pomoci bych byla zpět,

je to velké pokušení,

ale proč být s tebou opět?

 

Bloudím světem nekonečna,

ale lepší než být s tebou,

ta doba je ale nekonečná,

jednou si získám jízdenku zpětnou.

---

Tak co říkáte na moji prvotinku z poezie? :) Psala jsem to už před... rokem asi? Takže kvalita děs, od té doby mám jen málo básní. :D Chtěli byste je? Byly by o tom, že Bella by měla sebevražedné sklony, aby si ušetřila trápení ze ztráty Edwarda, ale oni by ji zachránili... A měla bych i další díl. :3 

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Křídla havraní:

tři slabiky: ú-žas-né

Moc krásná poezie. Vůbec ti ani nechci věřit, že je to tvoje první. Chytlo mě to za srdce!

Na prvotinu je to perfektní.

Tak to je dokonalé! Souhlasím s Becky. Už slintám nad další!

:D Dobře, pokud se to líbí, tak jdu asi rovnou nahodit další díl, ne? :)

Prvotinka? Úžasné! Možná sem tam přebývajíc - mi či mém, však stáří jednoho roku? Vážně moc pěkné! Ač depresivní a smutné, tak nádherné. Znovu další článek dokazuje, že krása nemusí být vždy v Happy endu. Mě osobně se to moc líbilo.
Dlouze, dlouze čekala a ty jsi mě jako už tradičně nezklamala. Poezie na pokračování? Už se moc těším!
Becky

Přidat komentář:

Nick:

Text: