Prázdniny pomalu končí a společně s nimi se musí velká část z nás rozloučit i s lidmi, kteří pro nás něco znamenají.
Představte si, že se Bella s Edwardem setkala v době, kdy již školním lavicím na pár měsíců odzvonilo... Přeji příjemnou četbu.
29.08.2012 (19:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 13× • zobrazeno 2260×
Léto se pomalu za obzorem ztrácí,
sluneční paprsky mizí v mracích,
však stejně jako tažní ptáci
vím, že napřesrok se vrací.
Vrátí se, ale ty již nepřijdeš s ním,
mizíš spolu s koncem léta,
ty odcházíš navždy, já vím.
A s tebou i dny, kdy jsme byli pány světa.
Nikdy nebudu litovat těch dnů,
kdy jsme se procházeli po pláži,
a také se nikdy nehodlám vzdát snů,
že mi zas jednou staneš na zápraží.
Bylo nám spolu krásně,
když jsme leželi bok po boku,
jak nikdo jiný znals mě.
Léto je tou nejkrásnější částí roku.
Spolu jsme se smáli,
pozorovali vlny a poslouchali šelest moře,
to chmury mizely v dáli.
Však i ten poslední most byl mezi námi zbořen.
Přesto se nezbavím úsměvu na tváři,
když si vzpomenu na ten čas,
ptám se, kdy pro mě zas tvá pokožka zazáří,
kdy zas uslyším tvůj hlas.
Léto mizí a ty s ním,
vše se vrací do vyjetých kolejí,
na tvá slova marně hledám rým,
jen tvůj odchod si ze srdce nepřeji.
Pozoruji, jak slunce zapadá,
po tváři mi kanou slzy,
cítím, jak se mé srdce rozpadá,
a vím, že nebude slepeno brzy.
Přála bych si zas usínat ve tvém náručí,
moci zapomenout na vše špatné,
ale již tu není nikdo, kdo mi zaručí,
nikdo, kdo za mne při bolesti zuby zatne.
Ale přesto stále doufám,
že za rok se snad zas střetnou naše cesty,
pravděpodobně si troufám,
když si sebe představuji v šatech nevěsty.
Loučíme se při příchodu měsíce,
naposledy smím cítit tvou vůni,
jen polibek a potřesení pravice.
Kdy zas můj život láska proslunní?
Vzdalují se tvé kroky,
tvá záda mi mizí ve tmě,
na toto léto budu vzpomínat roky,
já změnila tebe a tys změnil něco ve mně.
Léto se pomalu za obzorem ztrácí,
sluneční paprsky mizí v mracích,
však stejně jako tažní ptáci
vím, že napřesrok se vrací...
Toto... dílo bych chtěla věnovat SiReeN, která si vzpomněla na den, na který já sama málem zapomněla. Ještě jednou děkuju za přání k svátku! :*
A dále to prostě musím věnovat Vilince, která se velmi originálně snažila zamaskovat, že zapomněla. Cituji:
„... přála jsem ti, řekněme, telepaticky, jak to dělám se všema, co znám. :D Oni to neví, já to nevím, protože nevím, že mají svátek, ale vlastně jsem jim popřála, protože na ně myslím celý rok, dejme tomu. :D Ale jestli si potrpíš na tradice... všechno nejlepší k svátku, milá Johínko. :D"
To, že za tím následovala věta „Věnuješ mi tu báseň? :D", je už jenom detail. :D Takže ano, Vilouši, věnuju ti tu... báseň (říkej si tomu, jak chceš). :P :*
Doufám, že se alespoň někomu líbilo, a pokud se někomu chce, nebráním v komentování. ;)
Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Napřesrok se vrátí...:
Ach... Johouši, moc ti děkuju! Ani nevíš, jak mě potěšilo to tvé věnování. A ke všemu citace! Co víc si můžu přát?
Mimochodem, báseň byla nádherná. Jako vždycky, takže se opovažuj tomu říct jinak, než báseň. Zneuctila bys ji! Takže krásné a mně se to moc líbilo, tos mohla tušit.
A... nehrabe mi, kdyby tě to zajímalo. To jenom tobě.
Ano, ano, škoda, že léto končí
Nádherná poezie, krásně napsané
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!