Corin. Strážkyně a zároveň velká přítelkyně manželek je mrtvá. Sulpicii a Athenodoru nemá kdo střežit a ani jim svým darem přidávat na štěstí. Co když Sulpicia už není připoutaná k Arovi a Volteře věčnou radostí z mrtvého života uzamčené královny? Jsou její city stejné jako před tím, nebo si konečně začne uvědomovat, v jakých podmínkách to vlastně žije a s kým po boku?
01.06.2013 (18:00) • Dianeh001 • FanFiction poezie • komentováno 3× • zobrazeno 1529×
Stěny se svírají,
já slyším jejich hlas.
Jak potají šeptají,
co ovládalo nás.
Jen pro uši mé
šuškají si slova,
co jinde nenajdeš.
Snad radši býti vdova.
V jeho očích již nevidím
ten klid a bezpečí.
Tak ptám se,
co mi zase štěstí zaručí?
Zmizela přítelkyně,
zmizela radost.
Tak musím sebrat odvahu
a všemu říci dost.
Domov je jen sklepení
a život čistá smrt.
Z čeho láska pramení?
Já v srdci mám jen vrt.
To dýka jest,
zrada mě tíží.
Tak já prohlédla lest,
už nebudu v skrýši.
Ukážu se světu
jako samostatná kráska.
A pronesu osudnou větu:
„Kam zmizela tvá láska?“
Jak to, že necítím co dříve?
Nevidím už dál tu štěstí.
Proč nechci zabíjet vše živé?
Nepůsobí to pocit neřesti.
Tak pryč odešla ona
a má radost ze života s ní.
Přes oči jest černá clona,
kterou nikdo jiný neuvidí.
Když problém jsem měla,
za ní mohla jsem jít.
Teď pokoj můj je pouze cela,
tak jak bez přítelkyně žít?
Oči se zalévají štiplavými slzami,
ač nemůžu ani jedinou uronit,
přesto cítím jejich sílu tsunami.
Teď přetrhla se má nit.
Tak chladně oznámils mi,
že již mrtvá jest.
Díky tomu konečně hloupá dívka
odhalila tvou lest.
Oči mrtvé,
tělo bez dechu.
Nikde špetka citu,
ba ani vděku.
Je mi jedno nyní,
že jsi mocnější nežli já.
Tvá moc nade mnou nesílí,
je už zesláblá.
Tak obraz krásného života mizí,
nahradí ho pouze vzpomínka.
Tvůj hlas teď je mi cizí,
nebojím se říct,
že již nejsem tvoje panenka.
Nechci už s tebou býti,
ač máš na jazyku med.
Neb navždy dech chladný budeš míti
a v srdci pouze jed.
Poslední výkřik patří dívce,
co právě umírá.
V srdci zůstává díra po dýce,
ona i přesto se usmívá.
Svoboda je na dosah,
nikde není vězení.
Tak končí jejího příběhu obsah,
tělo nikdy víc se nepohne,
zkamení.
Dodávám, že se jedná o můj první pokus o vážnější poezii, takže kritiku přijmu se vší parádou. ;))) Jen tak mimochodem pro ty, co to úplně nepochopili, je celý článek psaný z pohledu Sulpicie, která těžce nese smrt kamarádky, jejíž dar ji dělal šťastnou i ve stísněných prostorech Volterry. Postupně si začne uvědomovat, co vlastně cítí ke všemu kolem sebe a především ke svému manželovi, zrádnému Arovi, který už není zdaleka takový, jakého ho viděla pod vlivem Corin.
Dianeh001 :* ;)
Autor: Dianeh001 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Ovládaná:
Pekny. Mas muj udiv jen tak dal
:33 Musím říct, že mně se to rozhodně líbilo a to dost :). Já jsem celkem háklivá na poezii, která se nerýmuje, ovšem u té tvoji nemůžu říct snad ani popel, jelikož to podle mě mělo vše a mi se to velice líbilo :).
Krásná poezie. Moc hezky jsi popsala pocity a nápad je taky super. Není co vytknout, skvělý.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!