Tak málo stačí k tomu, aby se naše city změnily. Pouhých pár vteřin a najednou je všechno jinak. Báseň jsem složila na motiv jedné situace z Rozbřesku. Doufám, že pochopíte jemné náznaky, které se tam občas vyskytnou. Stačí jen popřemýšlet... :)
Příjemné počtení, Patt.
01.06.2011 (16:00) • Patt • FanFiction poezie • komentováno 21× • zobrazeno 2876×
Pro Tačmuda, jinak známého jako SaDiablo
Bolest…
Oheň, jenž ve mně hoří,
já nevnímám ho však,
brány pomyslné se ve mně boří,
vztek zastírá mi šálem rudým zrak.
Jako krev ten šál je rudý,
jako krev tryskající, jež zřím,
vím, že vina je té odporné zrůdy,
krev dívky, jež pro mě byla vším.
Naději halí stín smrti,
zoufalství propadám víc a víc,
bolest mne v prsou drtí,
já však vycházím jí vstříc.
Studený kámen padá níž a níž,
bolest síly nabývá,
plíživými kroky blíž a blíž,
času již moc nezbývá.
Zmizela jiskra života,
zhasl naděje plamen,
vítá mě jenom nicota…
Vše, co slyším, je pouze amen.
Není již nic, jen temnota,
však hněv svůj vnímám více.
V mém srdci zbyla prázdnota,
jako kdyby dohořela svíce.
Nyní již nečeká mě dlouhá pouť,
jen krátká, kratičká cesta,
toužím pouze tu hlavu setnout,
toť jedna z mých tuh, jediná ze sta.
Dlouhé kroky, čas se krátí,
nemohu déle otálet.
Pospíchám, než Osud mé plány zhatí,
ta zrůda bude mít namále…
Třes ovládá moje tělo,
už jen pár kroků mě od cíle dělí,
mé zlomené srdce to zabít chtělo,
tu zachytím však pohled… vyspělý.
Ta sladká chuť čokolády,
ten jemný a vzácný porcelán,
to a ono jde dohromady
a plamen vášně byl rozdělán…
Jeden pohled stačí k tomu,
aby pochytila mě do svých sítí,
jeden pohled stačí k tomu,
abych zas pro něco mohl žíti.
Teprve teď chápu smysl všeho,
až ona otevřela mi oči,
teď mohu se odprostit od všeho zlého,
neboť jen kolem ní se můj svět točí.
Renesmé…
Byla jsi to ty, Moni, kdo mě k této básni inspiroval. Alespoň maličko jsem ti chtěla ukázat, co tvá dokonalá díla dokážou – donutit mě k poezii. Chtěla bych ti poděkovat… za všechno.
Čučmud
Autor: Patt (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Plamen vášně:
Je to krásné opravdu!!!!
Nádhera, zezačátku jsem to nechápala, ale potom mi to došlo , piš dál jde ti to
No tybláho! To se Ti moc povedlo. Ze začátku jsem myslela, že to je o E+B.
Nádhera . Celý čas som rozmýšľal o kom to je a potom zistím že je to Jackob . Boli tam krásne metafory , prirovnania , všetko .Čítalo sa to samo a ja som nemohla odtrhnúť oči . Bolo to dokonalé . Ja už nemám slov , len zírám .
Úžasné to bylo...já...nemám slov
To je skvelé a originálne. Jacoba mi bolo ľúto, ale aspoň, že našiel tú pravú. Či v knihe, či v poviedke, proste som rada, keď je Jacob v pohode.
Nádherné. Plné citu, bolesti a lásky. Toľko pocitov. Človek sa potom vie lepšie vžiť. Fakt krása!
Nádhera...! Jak jinak, že...? Od tebe to snad opravdu jinak nejde...!
Patri, Pattologu můj... V takových situacích se mi hodně špatně a těžko vymýšlí komentář, nejen, že mě to naprosto - třikrát podtrhnutě - dostalo, úplně mě to sežehlo. Proč?
Původně jsem chtěla napsat něco jako: "Nemyslím si, že bych tě inspirovala, možná... protože... když jsem ty některý výplody mohla zveřejnit..." a bla, bla, bla. Teď ale spíš přemýšlím nad tím, jak ti poděkovat za to všechno, protože ty jsi byla článkem, díky němuž jsem si uvědomila tolik věcí, byť jen podvědomě.
A sama píšeš tak nádherně, toto bylo úžasné, byl to plamen vášně, lásky, ale i krve, odvahy, šílenství a rozumu, několika desítek opačných emocí... Don Miguel Ruiz píše ve své knize o tom, že "ať nám kdokoliv říká, jak jsme báječní, přece to už víme, nemusíme to od někoho slyšet, abychom si to uvědomili" - a to mi dělá problém, přijde mi to sobecké, pokaždé, když mi někdo složí kompliment, musím to vyvracet, ale učím se, v tom jsi mi taky pomohla, takže děkuju. Zní to jako loučení, ale až se budu loučit, tak to poznáš (i když doufám, že ne, protože - jestli to nebude vadit - bych tu ráda ještě nějakou chvíli zůstala ).
Líbilo se mi Jakeovo uvažování, je dobré vidět to i zrýmováno (slušně, bez chyb a s inteligentním rozmyslem - nevím, jak jinak to nazvat). Konečně se nevyjadřoval jako hňup, kterým zaručeně je a vystupuje tak - takže i za to dík, že jsem se nenasrala už při první sloce.
A nakonec - možná to tak bude vypadat, ale nejde mi o délku komentáře, toto všechno jsem měla na mysli po tom, co jsem si jaksi srovnala myšlenky a třikrát přečetla každé slovo, do písmene.
A momentálně mi pláchla múza, ale snad budu mít po ukončení klasifikace mozek na další dětské rýmovačky, a zase na mě budeš moct svést aspoň kousek z tvojí tvorby (i když v tom vážně svou zásluhu nevidím ). A tleskající smajlík mi příde neadekvátní (až moc), tak snad se nebudeš zlobit za pomyslné smeknutí klobouku a obří imaginární pusu. Mlask.
A tak dobře, přece jen, patří sem, ať si potleská...
Já se picnu!!!! Je to úžastné!!!!!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!