A je tu další depresivní poezie a myslím, že tentokrát je i celkem brutální. A o čem vlastně? Bellin porod, její myšlenky, vražda... Co se stalo? Co bude na konci Edward k Belle cítit? To se dozvíte, když otevřete tento článek...
19.06.2011 (16:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 28× • zobrazeno 2626×
Křečovitě jsem zavřela oči, zatnula pěsti,
jako bych se tím mohla zbavit bolesti.
Prala jsem se, křičela, plakala,
jen abych to dítě ze sebe dostala.
Cítila jsem Edwarda vedle sebe,
cítila jsem, jak mě pozorují jeho oči hnědé.
Cítila jsem jeho starost o mě,
ta byla patrná po celém domě.
Však prudká bolest mě vytrhla z mého myšlení,
a mně bylo hned jasné, odkud pramení.
Slyšela jsem praskot mých žeber
a Edward vedle mě dále jen seděl.
„Tak něco dělej!“ Chtělo se mi křičet,
však povedlo se mi jen bolestí syčet.
Ale on dál mou ruku svíral
a jen na mé soužení zíral.
Ze rtů se mi vydral bolestivý sten,
cítila jsem, že si dítě našlo cestu ven.
Že se na svět dostane, jsem věděla,
a tak jsem pokojně oči zavřela.
Upadla jsem do milosrdného ticha,
když se ta stvůra rvala ven z mého břicha.
A v té mé osobní temnotě
jsem smýšlela o životě.
Kruté myšlenky mě napadaly,
ale přesně na své místo zapadaly.
Jak bych to dítě mohla milovat, najednou nechápu,
to už mu radši ten jeho ďábelský ksicht rozdrápu!
Zničím to pekelné stvoření!
Pěkně rychle, žádné mučení!
Ať si pak Edward říká, co chce,
klidně budu ta černá ovce.
Klidně ať mi pak život sebere!
Ale to se se mnou nejprve popere,
jelikož já se své šance na život nevzdám,
to radši pár tvrdých ran rozdám!
Najednou mě z mého krvavého bálu
vytrhla bolest podobná žáru.
Cítila jsem, jak mi proniká do tkání, do kostí,
mé srdce se znovu sevřelo bolestí.
To mě musí mučit zas a znovu?
V ústech jsem cítila pachuť kovu.
Krev mi utkvěla na rtu.
Ha! Teď bych chtěla vidět tu upíří partu!
Slyšela jsem syčení a vrčení
a z mého hrdla se vydralo bublavé chroptění.
Mé srdce ledová pěst sevřela
a má pokožka zbělela.
Své rudé oči jsem otevřela
a na nově vypadající svět je upřela.
Viděla jsem každé zrnko prachu
a má hlava se zbavila strachu.
Byla jsem nezastavitelná zrůda,
už nikdy v mém životě nenastane nuda.
Budu vraždit všechno živé,
používat své dívčí zbraně, řeči lživé.
Budu žít život bez dětí
a mou první obětí,
má prvorozená dcera bude,
nic než kostra z ní nezbude.
Z mého hrdla se vydral šílený smích
a já provedla ten smrtelný hřích.
Lehce jsem oddělila její hlavu od těla,
tak skonala má kdysi milovaná dcera.
Rodina se na mě překvapeně dívala
a já dál hlavičku toho dítěte svírala.
Najednou jsem si uvědomila svůj čin
a něco z dobra prostoupilo tím zlým,
co mi zatemnilo mozek,
co přetrhlo můj rodinný svazek.
Sevřela mě nevídaná úzkost
a té mrtvolky blízkost,
jen mou šílenost stupňovala,
takovou bolest jsem nikdy nepoznala.
Pak se na mě konečně Emmett vrhnul
a svou tíhou mě na zem strhnul.
Začal mi trhat končetiny
a já na okamžik jediný
přemýšlela, zda se bránit,
zda svůj proklatý život chránit.
Ale pak jsem to vzdala
a než abych se s ním prala,
jsem na svou lásku upřela svůj zrak
a pak mě již zahalil smrti mrak.
Poslední, co si pamatuji
a co ještě za zmínku stojí,
je prázdný pohled mé lásky,
který mi až do brzké smrti dělal vrásky.
Za můj skutek mě Edward přestal milovat
a já až do konce rozhodla se své svědomí zpytovat.
Mé poslední myšlenky patřily tomu králi,
který mi příliš rychle zmizel v dáli…
Pokud toto čtete, právě jste se dostali na konec mé zatím nejdelší poezie! Za půl hodiny s přestávkou na večeři se mi povedlo vypotit těchto 552 slov...
A právě proto vás všechny moc prosím o komentáře! Vidíte, jak mi dodávají múzu?
Věnováno HorsiQ za úžasný obrázek a mnoho dalšího.
Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Příliš rychle:
Já jsem tuhle poezii četla asi jako úplně první, ale to jsem ji ještě nemohla okomentovat... Teď však můžu, na což už se chystám.
Tady se jen potvrdilo tvé nadání pro psaní úžasných básniček, je úžasné, že každou z nich píšeš zcela jinak, všechn jsou však stále dokonalé.
Po prvních řádcích jsem si byla jistá, že deprese z téhle básně vážně přímo čiší, ale bylo to tak nějak... trefné, jo, to by mohlo být to slovo, které tak marně hledám. Znáš ten pocit, kdy máš nějaké slovo v mysli, dokážeš si ho představit, ohmatat, ale převést ho do souvislé věty je absolutně nemožné?
Tak přesně takový pocit mám teď, marně přemýšlím, jakou chválu bych použila pro tvůj výtvor. Snad mohu říci alespoň to, že je to asi nejkrásnější poezie, co jsem od tebe četla, ale i nejkrásnější, kterou jsem četla tady.
Ty pocity, co se v Belle střídaly, touha zabíjet, především své vlastní dítě, které proklínala za bolest, kterou jí Renesmé při porudu způsobovala, ale i ohromná vina, kterou cítila, když si uvědomila, jak velikou chybu vlastně udělala.
Mohu ti složit jen poklonu, tiše závidět a být si jistá, že ta básnička, kterou jsem dneska složila, je absolutně hrozná, takže ji tu určitě nezveřejním. No, i když... Pak by mi to zase mohlo být líto... Ale to už melu blbosti, jestli jsi došla v čtení až sem, pak doufám, že tě můj koment alespoň trošičku potěšil, protože byl právem zasloužený.
Skutečně nádherné!
Já protestuju!! Četla jsem ji mezi prvníma a komentuju takhle pozdě! Protestuju!! tak jo... doprotestováno a můžu komentovat Jak jsem ti už psala, tak je to prostě perfektní! I když smutný... Takhle je zabít... a jak zabíjela Nessie?? Docela brutální... tohle si nebude parozie, co? Ale prostě... ty jsi přírodní talent!! Miluju všechny tvoje básničky a dokonce i to ostatní! Takže až se vrátíš... koukej rychle něco napsat!!
juj, to bylo fakt hustý :D Skvělé hezky drastické :D
Joheee! Proč? Proč? Proč si mě zabila? Víš přeci, že se srovnávám s Nessie!
Holka, mám na krajíčku! Jo, mám! Asi budu brečet! A však, možná Emm reagoval přehnaně, jenže já být Bellou, nedokázala bych jsem se jim ani do očí podívat. Je to tak krásné, procítěné a moc se mi to líbí.
WoW!!! Takt o byla dokonalost sama! Líbilo se mi to hrozně moc! I když si nemyslím, že by jí takto snadno zabili a chtěli zabít i za to, co udělala, ale k tomuto se to hrzoně hodilo! Bylo to prostě dokonalé a k tomu i ty dokonalé rýmy!! Prostě nádhera!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!