Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Prokletá budoucností

Poezie, která vypráví o lidském životě Alice. Jak se dostala do blázince? Sepsala jsem takový dialog, který vedla se svou vlastní matkou, názor si udělejte sami...
Příjemné čtení, Vaše Lucka002

03.07.2011 (16:00) • Lucka002 • FanFiction poezie • komentováno 26× • zobrazeno 2641×

„Na co zas myslíš, dcero má?

Tvůj skelný pohled mizí v dál,

jakou cenu pro tebe má,

že život svůj měníš v prázdný sál?

  

Nic, matko, nic to není,

to dokola jen opakuješ.

Však vidím, že se tvé rysy mění,

že v péči o svou krásu polevuješ.“

 

„To nic, matičko, byl to sen,

co mi k ránu vklouzl na mysl jen.

Snad mdloby se o mou mysl pokouší,

když tajuplný přelud mou mysl opouští.

 

Ty sny, které skutečné se zdají,

ty dny, které předpovědět se dají.

Jak bude zítra? A kolik dní

zbývá do chvíle, kdy přijde poslední?

 

Má mysl churaví, je tuze nemocná,

nemohu již dále váhat.

Chci říci, co ukázala mi ta moc přemocná,

s pravdou musím se ti přiznat. 

 

Viděla jsem v té noční můře,

že nemoc zachvátí tvého muže.

Krutá choroba vezme život sobce,

nemoc, co zabije mého otce.“

 

„Jazyk za zuby teď radši dej,

neštěstí na náš dům nyní nevolej!

Jen hloupé nesmysly vypouštíš z pusy,

mé slabé srdce si s tebou zkusí.“

 

„Odpusťte, matičko, má krutá slova,

však vídám ten sen každou noc zas a znova.

S křikem budím se při svitu svíce,

ale ve svých snech toho vídám i více.

 

Tváře těch, jejichž bělost mě děsí,

jejichž lidskost je ukrytá kdesi…

Snad jsou to duchové, co chybí jim život,

snad jsou to postavy, kterým je tklivo.

 

Teď jděte za otcem, jeho srdce je slabé,

uvidíte ho, jak těžce se z postele hrabe.

Jeho tvář bude sinavá,

bude se v ní značit smrtelná únava.“

 

„Nestraš, dítě, neříkej lživá slova!

Neb ty tvé představy nás do potíží vlákají znova.

Za otcem utíkám, děs se mě chytá-„

„Ač nechceš to vědět, již smrtelně vzdychá.“

 

Zaklaply dveře, křik se již rozléhá,

to když matka hysterii podléhá.

Vím, co následovat nyní má,

kam matka svou dceru uklidit dá.

 

Muži v bílých pláštích obklíčí náš dům,

zavřou mě do cely - vše kvůli mým snům.

Jak zbavit se výčitek, že smrt jsem přivolala?

Mohu zastavit bolest, jež jsem rozpoutala?

 

Sbohem, matko, nyní můžeš klidně spát,

když mě – svou vlastní dceru – chceš do vězení dát.

Přijímám tvůj trest, jsi hnána strastí,

v zámku již klíče nedočkavě chrastí.

 

Ztráta otce nemrzí mne ani trochu,

byl jsi tyran, tak spi sladce, pošetilý hochu.

Povzdychla jsem, na postel padla,

jako ta růže jsem zármutkem zvadla.

---

 

Zkusila jsem vymyslet báseň,

teď říkám si, je to bázeň?

Nepříjemně sžírá mou mysl,

zda tento výtvor měl vůbec smysl.

 

To posuďte Vy, o to Vás žádám,

své prosby k nohám Vám skládám.

Mé přání znáte, to věc je jistá,

komentář už snad každý z Vás chystá.

 

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Prokletá budoucností:

BYLO TO DOKONALÝ!!!!!!!! Vím, že to tu píše každej, ale to jenom proto, že to bylo fakt skvělý! máš talent!

Super! Ani nemám slov...

Krásne

Krása...! Já nemam slov...!

Nádhera... já nemám slov... bylo to naprosto úžasné.
Poezii moc nečtu, ale zato mě velmi zajímá minulost Cullenů, takže tohle mě zaujalo... bylo to něco naprosto úžasného.
Jsi opravdu talent....
No vidím že tu opakuji slova jiných, takže to je asi vše, protože bych jen přepisovala předešlé komentáře, jelikož u téhle básně si na nich dali všichni záležet a měli z tvé poezii podobné pocity jako já...
Takže ti jen přeji hodně štěstí v psaní básní a říkám: Jen tak dál

A já teď kouká s otevřenou pusou,
musím se nazvat hloupou husou.
Říkám, že umím verše tvořit,
svou lží tvořenou zeď zbořit.
Jak někdo může napsat něco takového,
podle mého, přímo mistrovského!
Je to jedinečná básnička,
pro tebe asi hračička.
Teď bych se k básni vyjádřit měla,
jinak bych se ti tu pořád klaněla.

Alice noční můry měla,
že to řekla podělala.
Matka udělala tu nejhorší věc,
seslala na svou dceru klec.
Své jediné dceři seslala utrpení,
v touze pouze po lovení.
Upíří zkázu na ni poslala,
zato milovaného Jaspera potkala.
Na všem musíme hledat něco dobrého,
zmizet ze světa pesimistického.

Doufám, že komentář přinesl ti radost,
protože já mám rýmování právě dost.
Takže doufám, že brzy se další poezie dočkám,
teď jen, kde do té doby přečkám...

Údivem jsem ústa otvírala,
když řádky jsem zrakem přelétala.
Teď na konci stránky jsem,
komentář skládám ti sem.

Alice za to nemohla
a matka jí nepomohla.
Místo toho nevěřila,
vlastní dceru ponížila.
Zbytečně.


V poezii nejsem tak dobrá jako Ty, ale snažila jsem se Ti udělat radost, snad se mi to povedlo. V tom veršovaném komentáři jsem vyjádřila vše, co bych mohla napsat ještě teď normálně, ale proč to opakovat, že?
Tvá poezie byla prostě naprosto dokonalá, úplně jsem tu scénu viděla před očima. Perfektní. Klaním se ti, Ó, všemocná.

Tahle básnička mě naprosto odrovnala. Je velice krásně napsaná. Asi vůbec nejkrásnější poezie, co jsem tady, kdy četla. Jak vidím si talent sám o sobě. O Aliciné minulosti taky toho moc nečtu. Nenacházím slov - je to dokonalost sama. Tleskám

nádhera

Tááákže totálně jsi mě odrovnala. Ještě teď nemůžu popadnout dech (za celou dobu četby té dokonalosti jsem nedýchala). Naprosto skvělé, moc se mi líbilo, že jsi to vlastně udělala pomocí přímé řeči. Mimochodem máš fakt skvělou slovní zásobu. A ten děj rozhodně za tím provedením nepokulhával. Uff, prostě famózní báseň a já jsem ještě teď z toho celá pryč.
Napiš další, napiš další, napiš další. Pokud teda budeš chtít.
Obvykle poezii nečtu, ale zvědavost mi nedala a jsem za ni ráda. Děkuju za takový požitek.
Musím se Ti hluboce uklonit.

Přidat komentář:

Nick:

Text: