Poezie, která vypráví o lidském životě Alice. Jak se dostala do blázince? Sepsala jsem takový dialog, který vedla se svou vlastní matkou, názor si udělejte sami...
Příjemné čtení, Vaše Lucka002
03.07.2011 (16:00) • Lucka002 • FanFiction poezie • komentováno 26× • zobrazeno 2666×
„Na co zas myslíš, dcero má?
Tvůj skelný pohled mizí v dál,
jakou cenu pro tebe má,
že život svůj měníš v prázdný sál?
Nic, matko, nic to není,
to dokola jen opakuješ.
Však vidím, že se tvé rysy mění,
že v péči o svou krásu polevuješ.“
„To nic, matičko, byl to sen,
co mi k ránu vklouzl na mysl jen.
Snad mdloby se o mou mysl pokouší,
když tajuplný přelud mou mysl opouští.
Ty sny, které skutečné se zdají,
ty dny, které předpovědět se dají.
Jak bude zítra? A kolik dní
zbývá do chvíle, kdy přijde poslední?
Má mysl churaví, je tuze nemocná,
nemohu již dále váhat.
Chci říci, co ukázala mi ta moc přemocná,
s pravdou musím se ti přiznat.
Viděla jsem v té noční můře,
že nemoc zachvátí tvého muže.
Krutá choroba vezme život sobce,
nemoc, co zabije mého otce.“
„Jazyk za zuby teď radši dej,
neštěstí na náš dům nyní nevolej!
Jen hloupé nesmysly vypouštíš z pusy,
mé slabé srdce si s tebou zkusí.“
„Odpusťte, matičko, má krutá slova,
však vídám ten sen každou noc zas a znova.
S křikem budím se při svitu svíce,
ale ve svých snech toho vídám i více.
Tváře těch, jejichž bělost mě děsí,
jejichž lidskost je ukrytá kdesi…
Snad jsou to duchové, co chybí jim život,
snad jsou to postavy, kterým je tklivo.
Teď jděte za otcem, jeho srdce je slabé,
uvidíte ho, jak těžce se z postele hrabe.
Jeho tvář bude sinavá,
bude se v ní značit smrtelná únava.“
„Nestraš, dítě, neříkej lživá slova!
Neb ty tvé představy nás do potíží vlákají znova.
Za otcem utíkám, děs se mě chytá-„
„Ač nechceš to vědět, již smrtelně vzdychá.“
Zaklaply dveře, křik se již rozléhá,
to když matka hysterii podléhá.
Vím, co následovat nyní má,
kam matka svou dceru uklidit dá.
Muži v bílých pláštích obklíčí náš dům,
zavřou mě do cely - vše kvůli mým snům.
Jak zbavit se výčitek, že smrt jsem přivolala?
Mohu zastavit bolest, jež jsem rozpoutala?
Sbohem, matko, nyní můžeš klidně spát,
když mě – svou vlastní dceru – chceš do vězení dát.
Přijímám tvůj trest, jsi hnána strastí,
v zámku již klíče nedočkavě chrastí.
Ztráta otce nemrzí mne ani trochu,
byl jsi tyran, tak spi sladce, pošetilý hochu.
Povzdychla jsem, na postel padla,
jako ta růže jsem zármutkem zvadla.
Zkusila jsem vymyslet báseň,
teď říkám si, je to bázeň?
Nepříjemně sžírá mou mysl,
zda tento výtvor měl vůbec smysl.
To posuďte Vy, o to Vás žádám,
své prosby k nohám Vám skládám.
Mé přání znáte, to věc je jistá,
komentář už snad každý z Vás chystá.
Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Prokletá budoucností:
Koukám, že sis nakonec poradila s názvem sama. No, co bych k tomu dodala... Sama víš, že jsem Ti ji pochválila, takže se mi líbila. Tady má někdo prostě talent...
To bolo niečo neuveriteľné! Naozaj sa to krásne čítalo, úplne som sa vcítila do pocitov Alice. Dokonale som ju chápala. Naozaj sa ti neskutočne podarila. Ako sa vraví: Bolo to ako jedna báseň. A toto bola že aká báseň. Naozaj krásne, dúfam, že napíšeš ďalšie, ktoré budú takéto dobré!
Viděla jsem v administraci pár komentů od holek, a tak jsem se na to taky vrhla. Poezii moc nečtu, ale po přečtení tohoto skvostu asi mé rozhodnutí přehodnotím. Víš, já bych tohle nikdy nedokázala napsat, nedokázala bych najít ta správná slova, nic. Čtu jenom poezie od JoheeeCullen, ta na to má fakt talent. Ale teď jsem našla další úžasnou pisatelku poezie. Lidský život Alice si můžeme jenom představovat, můžeme fantazírovat o snech, které mívala, o tom, co všechno zavinily. A tento dramatický dialog byl pro mě... Magický, reálný, vše jsem viděla v jasných barvách. Matka si musela povšimnout změny na Alice, na její skelné pohledy, zmučené oči atd. Ale když viděla smrt vlastního otce a ještě ke všemu se s tím svěřila matce... Nevím, co bylo horší. I když byl její otec tyran, byl to pořád její otec. A když matce popisovala, jak bude jeho poslední hodinka vypadat, matka si musela určitě připadat ohroženě, cítila z Alice nebezpečí. Vždyť když jí říkala, jak to bude probíhat, že se už nepostaví, matce musel běhat mráz po zádech.
Skvěle jsi to popsala, dokázala jsi tu dramatičnost a procítěnost vmáčknout do pár řádků. Tu bolest, smrt otce i konec normálního života Alice, rozpad celé rodiny... Vše jsi dokázala krásně vystihnout, dokázala ses vcítit do Alice, která už o snech musela někomu říct.
Mě se to moc líbilo, opravdu. Píšeš skvěle a patří Ti můj obdiv a poklona.
Wow, toto bolo neskutočné
Musím povedať, že tak krásnu poéziu som ešte nečítala. Hltala som slovíčko za slovíčkom, akoby ma to vtiahlo do toho deja
Tak úžasne sa to rýmovalo a ten dej mi vyrážal dych
Bolo to tak precítené, až to ohromilo všetky moje zmysly
som neskutočne rada, že som si to prečítala. Bolo to tak krásne a zároveň smutné a tragické. Ja sa musím priznať, že normálne nemám slov. Proste bolo to dokonalé. Nikdy som nič také dych-vyrážajúce o Alicinom živote nečítala.
Tlieskam, kloním sa pred tebou...
Ty vole!
Ja ani neviem, čo mám na to povedať. Veľmi o Alicinej milulosti nečítam, ale toto...
Toto ma úplne dostalo. Celý čas som mala zimomriavky, Alice mi bolo strašne ľúto. Normálne som sa skoro rozplakala. V tých veršoch to bolo také magické a tragické. Zbožňujem takúto poéziu a táto tvoja je zatiaľ najlepšia akú som kedy čítala. Nesmierne ma zaujala. Ten rozhovor s jej matkou bol krása. Alice mi bolo strašne ľúto. A takisto potom, keď písala o svojom otcovi v posledných veršoch. Úplne som z tvojich veršov cítila taký... Ako keby som tam bola. Tie slová sa krásne rýmovali. A keď po Alice prišli a obkľúčili im dom, úplne som tomu podľahla. Čítalo sa to samo a som rada, že som na tvoju poéziu klikla, lebo tento zážitok sa do mňa kruto zapísal.
Niečo krásne, precítené, naplnené emóciami a ja sa toho nezbavím už nikdy. K tejto poézií sa budem stále vracať. Je to najlepší príbeh, aký som o Alice čítala. Len tak ďalej. Úplne si mi vybila slovnú zásobu. Už neviem, čo na to. A aj prosba o komenty je zveršovaná.
Nádherné!
mě se to moc líbilo krásně jsi to vystihla a já mohu s klidem říct, že tohel je nejkrásnější básnička, kterou jsem tu kdy četla
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!