Černý vlas na ulici mění se v prach,
poslední stopa po té, která neměla strach.
Chtěla jíst, setkala se s ním,
draze zaplatila – životem svým.
14.12.2010 (15:00) • AndyAlice • FanFiction poezie • komentováno 1× • zobrazeno 2201×
Černý vlas na ulici mění se v prach,
poslední stopa po té, která neměla strach.
Chtěla jíst, setkala se s ním,
draze zaplatila – životem svým.
I ve skupině každý je sám,
rok života a peklo ohně dají vám.
Kusy jejich těl plameny olizují,
nikdo nic netuší, nikdo se vůdce nebojí.
Zůstala venku při rozbřesku,
v jeskyni skryta, po přítelově boku.
Věřila, že v popel se s bolestí změní,
zůstane-li venku po rozednění.
Odhalili pravdu, ale koho se ptát?
Ani jeden nechce v ohni stát.
Ona utekla, však on zůstal a stál.
Nevěděl, že vlastní urnu vyřezal.
Hledala ho, dokazovala svou pravdu,
do bitvy šla jenom kvůli němu.
Nebránila se jim, klesla pod vodu.
Už nevěřila Rileyho klamu.
V bolestech svíjela se,
smrt vzala jí podporu.
Vystavila se smrtící kose,
odmítla poslechnout Volterru.
Ve Vancouveru marně čeká přítel poslední,
Bree svíjí se v bolestech.
Nepřežila bitvu, gardě nestačily bolesti duševní,
kusy jejího těla už mizí v plamenech.
Proč jsi neutekla, mohla jsi přec!
Teď našli tě a spadla klec.
Bree Tanner, oplakávat tě nemá smysl,
neuchránila jsi před pravdou svoji mysl.
Tak skončil život zamilované novorozené,
byť lásku našla a klid v žízni své.
Neviděla okolnosti, které byly podivné,
Důvěřovala i neznámé ženě pomstychtivé.
Autor: AndyAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Reqiuem pro Bree:
Tak tu hudbu totálně žeru,
na mou nejvěrnejší věru!
Miluju ty klavíru tóny -
- krásnější než nejlibější zvony.
Ale ty asi nechceš slyšet vyprávění o hudbě,
jestě bys mi dala po hubě,
takže se přesunu k tvé poezii,
neboj, nijak tě nezabiji.
Abych byla upřímná, vzala jsi mi dech,
když jsem se začetla do rýmů těch.
Nechápu, proč jsi jich nenapsala víc.
"Pokračuj!" křičím z plných plic!
Přestože tam občas věta skřípla,
ale to bych nebyla já, kdybych si nerýpla.
A protože jsem tu knihu nečetla,
zřejmě mi nějaká ta myšlenka utekla.
Ale za poezii samu o sobě
musím jednu hlubokou poklonu vyseknout tobě!
Byla to jedna z nejlepší poezií co jsem četla, každý by ztich.
Samozřejmě nejlepší kromě těch mých!
Né, vážně to byla perfektní básnička,
já jsem jenom šílená kravička.
Bylo by super, kdybys další napsala,
já bych ti pak zase koment poslala!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!