Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Sen snů

23.08.2011 (15:45) • Elisme7 • FanFiction poezie • komentováno 24× • zobrazeno 2292×

Probudila jsem se se zvláštním pocitem.

Venku silně pršelo.

Mně však tvář prosvitla úsměvem,

nad scénkou, o které se mi snilo.

Seděla jsem na louce

a četla svou oblíbenou knihu.

Větřík vál lehounce.

Pociťovala jsem jeho tíhu.

Listovala jsem stránkami,

čtený příběh si živě představovala:

dívčinu s kudrlinami,

jak na milého čekala.

Vtom mě vyrušil šum z dálky.

Mocný řev a padání stromů.

Otřásaly se i fialky.

Chtěla jsem rychle běžet domů.

Vstala jsem, sebrala své věci,

s nadějí, že stihnu utéci.

Ztuhla jsem však nad zjevem,

běžícím přímo ke mně.

Mé srdce ožilo zpěvem,

které to jeho vysílalo něžně.

Obrovský vlk se zastavil, jakoby mě teprve zahlédl,

pokynul hlavou a zpět se ohlédl.

Sledovala jsem místo, kam se díval.

Že by někoho očekával?

Dlouho se nic nedělo,

dívali jsme se jeden na druhého.

Strach zmizel a napětí vyprchalo.

Chtěla jsem se dotknout jeho těla ztuhlého.

Ucukl před nataženou rukou,

kráčel pozpátku,

měla jsem pocit, že mě bodl dýkou,

chtěl po sobě zanechat jen památku.

„Nechoď,“ poprosila jsem jej tiše.

Jeho černé oči zazářily.

Přestože vypadal plaše,

mé probuzené city mu už patřily.

V hlavě mi vířila spousta otázek:

„Kdo jsi? Co to se mnou děláš?

Jaký je tvůj hlásek?

Jakým jménem na sebe volat necháš?“

Z ničeho nic se za ním ozvalo vrčení,

a hlasité, nepřetržité kňučení.

Sklonil hlavu, jakoby mi něco sliboval,

přitom zrychleně ocasem mával.

Ztratil se mi z dohledu,

vzal si moje srdce.

Zanechal kopu nezapomenutelných pohledů,

a samotu, která chutnala trpce.

Sesunula jsem se k zemi do trávy,

a snažila se porozumět zmatku ve svých citech.

Udělal se mnou hotové divy.

Srdce mi praskalo ve švech.

Nedokázala jsem přesně identifikovat,

co ve mně vyvolal,

jak zvláštně se nepřestával dívat,

když na mě víčky mrkal.

„Ahoj,“ promluvil někdo nade mnou.

Vzhlédla jsem k němu s pusou otevřenou.

Ty oči!

Vstala jsem, vtom se mi hlava zatočí,

a padám mu do náručí.

Držel mě v pevném objetí,

uličnicky se usmíval.

Zaplavil mě stud, mé prokletí,

když mou tvář jeho dech ovíval.

Krásná, smyslná, mužská vůně,

zvyšovala počet rychlých tepů.

Pociťovala jsem, že padám do hedvábné tůně,

avšak mysl byla na vzestupu.

„Jsem Paul. Nechtěl jsem tě polekat,“

promlouval příjemným hlasem.

„Jen se s tebou v lidské podobě setkat.“

„Tak přece jenom jsi byl tím vlkem?“

vyhrkla jsem překvapeně,

natož jen rameny pokrčil nevinně.

Přikývl, zdál se v rozpacích,

jako by se bál mojí reakce.

Stála jsem před ním v střevících,

a bála se velice.

Trápily mě obavy, že mi odejde.

A to jsem v žádném případě nechtěla dopustit.

Co když mě už nikdy nenajde,

bála jsem si připustit.

„Říkají mi Rachel,“ odhodlala jsem se ke slovům

a, nevím proč, natahovala se k jeho rtům.

Táhlo mě to k němu zběsile,

bojovala jsem proti značné, citové přesile.

Co to mělo, ke všem čertům, znamenat?

Proč se od něj nedokážu odtrhnout?

Chce se mi ho milovat,

své tělo na jeho přitisknout.

„Polib mě,“ přikázal šeptem,

pohladil mě po tváři a pozvedl bradu výš.

Zavřela jsem oči a vyčkávala se zatajeným dechem,

až se nakloní blíž

a spojí naše ústa, jako skládačku,

zažehne oheň v mém srdíčku.

Lehce se ústy otřel o moje rty.

Vstřebávala jsem jeho teplo.

Vteřiny se měnily v minuty.

Byla jsem jak tonoucí pod vodou a on moje stéblo.

V tu chvíli jsem se však probudila…

...

Probudila jsem se se zvláštním pocitem.

Venku silně pršelo.

Mně však tvář procitla úsměvem

nad scénkou, o které se mi snilo.

Básnička byla dlouhá, já vím, ale doufám, že někdo až do konce došel. :)

Proto vás chci poprosit o vaše dojmy, pocity, názory, výtky, cokoliv.

Ať vím, jestli má smysl dál něco skládat. :)

Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Sen snů: