Rozbřesk. Bella rodí, ale zároveň umírá. Edward a Jacob jsou s ní. Co se jim asi honí v onen okamžik hlavou? Na co v tu chvíli dva odlišní soupeři mohou myslet? Buďte na pár minut Edwardem a nakoukněte do jejich myslí!
25.10.2012 (16:00) • RosalieLillianHale4 • FanFiction poezie • komentováno 8× • zobrazeno 1919×
Ještě před chvílí jsi dole šťastná stála
a naší malé při ses roztomile smála.
Pak zazněl výkřik, bolestí padla jsi k zemi,
teď ležíš tu v křečích, napůl pryč, napůl s námi.
Poprvé mě popadl strach i vztek najednou,
když padala jsi k zemi s tvou tváří nevinnou.
Ty, mé jediné slunce, co mě smí hřát,
najednou mizí, hasne, začíná zapadat.
Nastal zmatek! Ty musíš žít a dítě musí ven!
Bože, prosím! Pomoz! Ať je to jenom zlý sen!
Musím být rychlý, teď rozhoduje jedině čas!
Nikdy nedopustím, aby utichl tvůj krásný hlas!
Nemůžu dýchat! Nic nevnímám, nestačím ani zírat.
Je pro mě utrpení vidět tvou bolest, vidět tě zmírat!
Ta věc nechce ven, chtějí tě rozkousat jako pes hračku!
Mám šok! To tě ani neuspí? Nebo nenapojí na kapačku?
Je příliš pozdě! Musím ti způsobit větší utrpení,
proto zakousnu svoje zuby, jiná možnost není.
Tvůj křik rve mi srdce, ale neustanu, nepolevím.
Jak tohle skončí? Přežiješ? To sám zatím nevím.
Křik! Trhání! Místností prostoupil pach tvojí krve,
můj strach se prohloubil, strach o tebe, větší než prve.
Pak nastal v mžiku jak z hororu zvrat,
když nad krví tvou měla Rosalie zkrat!
Ne! Zadrž, Rose! Alice! Odvleč ji odtud pryč!
Nedovolím, abys jí ublížila! To si klidně syč!
Konečně! Tvůj křik ustal. Podívej, Bello! Máme dceru!
Šťastná ji pochováš. Pak utichne tvé srdce! Rychle ti ji beru!
Nemůžu všemu uvěřit. Takže holka. Má tvoje oči.
Ticho. Bello? Bello! Zapomeň, že tím vše končí!
Pustím tvou ruku, vyděšený ti začnu masírovat srdce!
Bello, opovaž se! Dýchej! Odmítám tě vydat smrtce!
Rosalie, teď už klidná, mi z rukou bere naši dceru.
Umíráš! S panikou, šokem a hrůzou se sám v sobě peru!
Spěchám! Stříkačkou do srdce ti vrazím svůj jed.
No tak! Ty přežiješ! Zabrat by to mělo prý hned!
Pomalu procitám. Už mi dochází, co právě se stalo.
Chci se probudit! Říct, že se mi to vše jen zdálo!
Chlad se pomalu zmocňuje tvého těla.
Bello, proč? Proč jsi to dobrovolně chtěla?
Nic! Stále jen ticho! Bledá nehybně ležíš dál!
Mou hrůzu a paniku teď vystřídal žal!
Proč? Proč jsi mě neposlechla, když byl ještě čas?
Neopouštěj mě, Bello! Prosím! Chci slyšet tvůj hlas!
Je pozdě! Ticho zaplňuje jenom můj a jeho nářek.
Prý, že to pomůže! Tady nepomůžou ani rady kořenářek!
Vše bylo zbytečné! Já ti to říkal! Věděl jsem, že tě zničí!
To nikdy nedokážu! Připustit si, že jsi mrtvá, se mi příčí!
Slyším sestru. Edwarde, je mi to líto, ale už ji nevidím...
Mlč! Nemysli! Co jsem to dopustil? Tolik se nenávidím!
Mrtvý zemřel jsem znovu, když k zemi tvá ruka klesla.
Ššš... Už je dobře, Bello. Už pomíjí tíha, kterou jsi nesla.
Věnováno mému srdíčku eMCullen.
A také všem, kteří si zamilovali mou poezii.
Následující díl »
Autor: RosalieLillianHale4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Smrt je teprve začátek! (I. část...):
Stejně úžasné jako druhá část! Já prostě nemám slov!
Máriška ... Tys nám teda dala . Prišiel pôrod a očami Edwarda a teda aj Jackoba sme sa nechali strhnúť vírom tejto srdcervúcej , akčnej , emóciami a vytržením nabitej básne ktorá sa čítala úplne sama a to naozaj šialeným tempom . Bella padá , prichádza pôrod všetci sú v šoku a ja s nimi . Potom dôjde k mimoriadne drastickému zákroku pri ktorom si nás asi ako jediná v histórií poinformovala že je vážne divné že nepoužili žiaden z tých vynálezov . Pôrod sa i cez Rosalieno zlyhanie podaril ale Bella ám tu zomiera a mne nechýba veľa aby som začala nariekaťť spolu s Jakeom a Edwardom . Veľmi sa mi páčila tá takmer skratkovitosť . Svedčila o tom inštinktívnom konaní keď nebolo času na rozmýšľanie . Bolo to drsné , dojímavé , krásne a originálne . Som z toho paf a ešte dlho budem .
Někdy žasnu jak se někdo tak úžasně vžije do postav této ságy.
nádhera... úplně jsem se do toho vžila.. zdálo se mi, že tam stojím s nimi a koukám se na to, jak Bella umírá.. že cítím všechnu tu Edwardovu bolest.. prostě skvělá poezie..!
Musím souhlasit se Sundance: ikdyž to byly dlouhé verše, přesně to do sebe zapadalo, jako skládanka. Moc se mi to líbilo; krásně jsi popsala pocity... jen tak dál, tvou poezii jsem si rozhhodně zamilovala...
Páni, jako by to bylo skutečné. Doopravdy jsi mě dokázala i básní vtrhnout do děje. Doopravdy mi někdy přijdou dlouhé verše takové... Prostě tam neuslyšíš ten rým, i když tam je, protože jsou řádky hodně dlouhé, ale v téhle tvé poezii jsi to slyšela i přesto, že v jednom řádku bylo plno slov.
Jednoduše nádhera, ale pozor! Teď sis zadělala na malér, protože já budu číst každou tvou další poezii a komentovat jako o život.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!