Ako dlho bude Bella ešte unikať smrti? Jej služobníci si pre ňu už idú... Okamihy jej boja o život, keď jej život už nepatril tomuto svetu. Mel99
19.08.2013 (17:00) • Melanie99 • FanFiction poezie • komentováno 5× • zobrazeno 1497×
Sme ako prízraky,
čo čakajú v tme.
Robíme zázraky,
dopadnú zle...
Sme mrazivé vzdychy,
čo opantajú myseľ,
nemá zmysel žiadny,
aby si nás prosil.
V údoliach bolesti žijeme my šťastne,
výkriky trpiacich znejú jak básne.
Smrť si z nás robí otrokov,
a my sme nimi radi,
pútame ľudské životy do okov,
raz zomrú, starí aj mladí.
A zrazu ona, bytosť ľudská,
čo uniká smrti noc aj deň,
o to viac nás jej život láka,
už dávno si túžime prísť preň.
V žilách nás páli hnev,
túžba po odplate,
v hrdle znie zvierací rev,
už vidíme obete...
Nenásytná sila vysávačov duší,
jej srdce už aj tak zbesilo búši,
jeho zvuk dohráva poslednú pieseň,
nad ním sa odrieka krásna smrti báseň.
Sama sa rozhodla s netvormi byť,
každodenne s nami sa o život biť,
teraz jej šťastiu už bude koniec,
konečne spustíme svoj oslavný tanec.
Sú s ňou aj tí, čo netvormi sa zvú,
zabiť ich je ťažké, no predsa len mrú.
Nepomôže jej už ani ich jed,
jej život máme my, nie je sa o čo prieť!
Z jej útrob derie sa na povrch netvor,
no jej srdce stále slabo búši,
jej milý kričí, svoje oči otvor,
jeho bolesť nás napĺňa a teší.
Áno! Oslava nesie sa nami všetkými,
konečne netvor prejavil sa ako mal,
svojimi prvými zúbkami malými,
spečatil jej osud a môže nastať žiaľ.
Vrháme sa na jej dušu,
zoslabnutú úsilím,
k životu ju už len tenké nitky viažu,
aby nám unikla, smrť nedovolí!
Tá ľudská bytosť, ktorú máme zmárniť,
silná je zadosť, musíme sa snažiť!
Jej vôľa ju drží vo svete svetla,
musíme jej život nechať zhorieť do tla.
Opäť je už naša, jej duša patrí nám,
už nevidí svet živých, svoj milovaný klan.
Teraz je v jej mysli už len temnota a smrť,
nesmieme ju pustiť, jej vôli prepadnúť.
Teraz ona je my a my sme ona,
vidí náš svet mŕtvych a smrti sa vzpiera.
My v jej mysli vidíme netvora z jej lona,
Láskou a radosťou jej život priam spieva.
Nesmieme zabudnúť, že ona má trpieť,
nesmieme nechať ju žiť svoj život v láske,
že naša je, to musí celý svet vedieť,
nik už neuverí jej radostnej maske.
No zrazu v našom zovretí trhlina je veľká,
Jed toho upíra útočí zvonka,
jej telo príjma ho z posledných síl,
jej život vzdiali sa na veľa míľ...
Krvavý pot zalieva naše telá,
o jej život sa tu strhla veľká mela.
Útočíme my a útočí aj jed,
on vyhráva však a postupuje vpred.
Znovu sme len prízraky,
tiene mocnej smrti,
bolí nás pocit trpký,
že prehrali sme boj krutý.
Teraz sa možeme len dívať na jej šťastie,
jej radosť bohužiaľ každým dňom rastie,
no prišla raz nádej a s ňou naša radosť,
smrti sa predsa len dostane zadosť...
Krvavá hostina sa tu už chystá,
neujde nik, kto v srdci lásku má,
veď radosť sa smrťou a bolesou trestá,
ona bude naša, smrť pravdu vždy má...
Unikla raz, unikne zas,
tak schovajte sa do tmy,
krv vás čaká inde!
Autor: Melanie99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Smrtiaci tanec:
No páni.
Přiznám se, že rozhodně nejsem žádný odborník a ani milovník poezie, ale tady mě tak zaujal název a popisek, že jsem se na tvou báseň vrhla, a co říct - rozhodně těch chvilek strávených u ní nelituji.
Tohle byla mistrovsky vymyšlená a neskutečně napsaná báseň. Nápad se mi líbil, ale to nebylo nic v porovnání s tím, jak mě dostalo zpracování. Nakonec jsem celou báseň přečetla třikrát, a líbí se mi stále, což je u mě co říct.
Takže co říct - prostě jen smekám svůj neexistující klobouk.
Nekonečno. Nekonečno pocitů. Nekonečno vjemů. Nekonečno úžasu. Nekonečno nádechů.
Jisté rýmu jsou vážně dechberoucí a ty ostatní? Ty jsou ještě lepší! Každý verš tak dokonalý. Každý tak originální a přesto tak skvostně navazující na další.
Měla bych se rozplývat a psát a názorovat. Však mluvit jde těžko bez dechu, psát jde těžko s husí kůží, přemýšlet nelze v úžasu.
Mě to přišlo psáno z pohledu těch přisluhovačů zmíněných v perexu, ale budu ráda poučena, pokud se mýlím.
K závěru? Miluji otevřené konce u slovenských poetických skvostů!
Kdybych si to přečtla o pár hodin déle, tak je to skvělý horor na dobrou noc.... Jinak krásné rýmy, vše do sebe zapadá. Moc chválím!!!
Tak na tohle mam pouze jedno slovo. Páni.
Tohle bylo naprosto geniální a ještě do toho užasně napsané. Vážně nádhera
Celou tuhle poezii si podala moc krásně a jakoby pokud jsem to dobře pochopila tak z pohledu smrti. (snad jsem to pochopila dobře, pokud ne budu ráda, když mě někdo opraví) Což je dost originální. Ty rými mě naprosto dostali a myslím, že bych to klidně snesla i delší
Moc se mi to líbilo takže já mužu jen zatleskat
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!