Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Štěstěna osudu

15.07.2011 (15:00) • Lucka002 • FanFiction poezie • komentováno 20× • zobrazeno 2124×

Básničku bych chtěla věnovat mým milovaným adminčátkům, především to potom bude básnička pro Prcka a Roxy. :)

Den ustoupil do stínu noci,

tma se dostala ke své moci.

Ve stínech se skrývá strach,

kdo dnes skončí v temnotách?

Velký dům, kde lidé spánkem znavení

neuslyší tiché znamení.

To tři sestry se chystají k postýlce,

by poznaly dítě ležící v kolíbce.

Každá z nich je v něčem zvláštní,

jedna budoucnost prý vypráví s vášní.

Nejsou krásné, ale to jim nebrání,

jejich poslání lidem hrůzu nahání.

I teď přikradly se pozdě v noci,

první z nich se chopila své moci.

Po zkamenělé tváři,

co sešlá byla již stářím,

se objevilo zalíbení,

a tak je dítko odměněné jměním.

„Malý Edward, hezké jméno,

v jeho životě je však strasti plno.

Bohatství mu naděluji do vínku,

života on nepromarní vteřinku.“

Domluvila a dítě rukou pohladila,

tak svůj neobyčejný dar zpečetila.

Nyní druhá přadlena se chopila chvíle,

by nezanechala své věčné píle.

„Já ti dávám štěstí trochu,

abys poznal lásky, hochu.

Dívku s upřímným chováním,

co svou nesmělostí muže odhání.“

Domluvila, a tak se stalo,

že chlapce srdce zaplesalo.

V budoucnu má být šťasten,

ale i jeho láska pocítí bolesti osten.

„Nyní na mé slovo přichází čas,

avšak nevlídný bude dnes můj hlas.

Do osudu ti přimíchat chci trápení,

které jednou tvůj život pozmění.

Plameny ohně budou olizovat tvé tělo,

ty sám neuvěříš tomu, co se dělo.

Oči barvy smaragdů se zbarví rudou,

za tvou krásou mnohé dívky půjdou.

Křídová pleť a zuby bílé,

to vše přidá ti na síle.

Rychlý běh a ocelová kůže,

taková, kterou proniknout se jen stěží může.“

Její slova proťala vzduch pokoje,

pak ozvalo se ode dveří: „Kdo to je?“

To když chlapce matka vstoupila,

čímž věštbu sudiček narušila.

Po třech sestrách slehla se zem,

když dokončily své poslání jen.

Matka malého chlapce se sehnula nad dětské lože,

vzápětí už volala svého muže.

Říci musela mu o svém vidění,

on však myslel si, že jde jen o spánku prodlení.

O této noci již více nemluvili,

dále spokojeně pospolu žili.

Kdyby tehdy pravdu znali,

na výchovu chlapce by jinak dbali.

Změnili by zemi žití,

aby prodloužili jeho bytí.

Zlá nemoc si však našla jejich syna,

jen matka věřila, že je to její vina.

Snad i proto požádala laskavého lékaře,

chlapce aby zachránil, třebaže

by ona sama zemřít měla,

syna však zachránit přesevše chtěla.

Tak stalo se, co mělo se stát,

vše, co byly sudičky chlapci do vínku dát.

Člověk v upíra byl obrácen,

nový svět mu tak byl prozrazen.

Nyní čeká, tajně doufá,

že ta dívka nebude hloupá.

Že nezahodí lidství krásu,

v jejím poznání on hledá spásu.

Snad jednou najde, co tak hledá,

své srdce oné dívce předá.

Poprvé tak pozná lásky žár,

když bude moci být s ní dál.

Psaní básní se mi líbí,

krátím si jím dlouhou chvíli.

Však věřte, že na téhle parketě jsem jen host,

učit se mám ještě všeho dost.



Potěší mne komentář, co napíše Vaše ruka,

tak Vás tady žádám, neprodlužujte má muka.

Jestli báseň špatnou jsem psala,

napište mi, abych to vzdala.

Děkuji... 

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstěna osudu: