Bella nedorazila do Volterry včas a nestihla zachránit svou lásku. Báseň o vzpomínkách na okamžiky, které s ním zažila.
Jako připomínka nešťastné události, která se před rokem odehrála...
07.09.2012 (16:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 12× • zobrazeno 2285×
Již rok tomu je?
Již rok, co odešel jsi navěky?
Tvá tvář se mi vzdaluje,
jak voda proudící řeky.
Vzpomínám na všechny ty krásné chvíle
a nevěřím tomu, že je to již taková doba,
vždy jsem se divila tvé síle,
která nad vodou držela nás oba.
Ale co mám teď dělat?
Kdo mě podrží, když ty tu nejsi?
Netušila jsem, co jsem měla,
dokud neodešel jsi...
Vzpomínám na tvůj pokřivený úsměv,
na okamžiky obrovské radosti,
netušila jsem, že mi tě tak brzy uzme,
že budou tak rychle zbořeny mosty.
Ty jsi mě držel, když mi bylo nejhůře,
stíral jsi mi z tváří slzy.
A já se ptám, kdo mi nyní pomůže,
když tys odešel tak brzy?
Kdo mě pohladí po tváři?
Řekne, že vše bude dobré zase?
Že se vše jednou podaří?
Tak kdo to řekne, ptám se?
Vzpomínám na naše vítězství,
kterých jsme spolu dosáhnout mohli,
však ty jsi neměl to štěstí
a brzy se dočkal té největší prohry.
Již rok tomu je,
co si sama světem kráčím,
když člověk jednou miluje,
je mu pak samotnému k pláči.
Chci jít dál,
ale bolest mě tíží,
ty bys mi ruku dal
a zprostil mě mříží.
Však to se nestane,
nemůžeš se vrátit,
ty již nikdy nevstaneš.
A já už za to nechci platit!
Ale jsem ochotna přijmout tu cenu,
protože ty jsi pro mě vše udělal.
V myšlenkách se vracím ke svému milému,
i když takto jsem to nikdy nechtěla.
Chci zvednout bradu a hrdě jít,
ale nejde to, padám.
V nohách nemajíc žádný cit.
Bez tebe to tu nezvládám.
Však kvůli tobě se znovu stavím na nohy,
před sebou obraz tvé tváře,
zpět do vzpřímené polohy,
abys mě nemohl mít za lháře.
Slíbila jsem, že dál půjdu,
přestože je to nad mé síly,
že bez tebe dál žít budu,
když ne věčně, tak alespoň chvíli.
Zbyly mi už jen vzpomínky,
které se nikdy nevytratí,
jako v prach se obrátí kamínky,
i můj čas zde se krátí.
Ale pro tebe tu ještě zůstanu,
budu bojovat za nás oba,
třeba se přes to dostanu,
nebo mi zbudou oči pro pláč a zloba...
Ale i v tom nejhorším čase
budu vzpomínat, jak jsme se smáli,
že to nestačí, zdá se,
ale mně už jen vzpomínky zůstaly.
Ty mi nikdo nevezme,
navždy je budu chránit ve svém nitru,
i když život převez' mě,
dál nastavuji tvář přicházejícímu jitru.
Již rok, to je dlouhá doba,
však ještě neuschly od slz pramínky,
ale já jdu dál – za nás oba.
Jdu já a se mnou i mé vzpomínky...
7. září 2011 se v Rusku zřítilo letadlo, na jehož palubě se necházeli i jeden slovenský a tři čeští hokejisté. Ten den zahynuli Jan Marek, Karel Rachůnek, Josef Vašíček a Pavol Demitra. Touto poezií bych chtěla vzpomenout na všechny, kteří byli ten den přítomni a nepřežili tragédii.
Vzpomínáme...
Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Vzpomínky na tebe...:
Johouši, to byla nádhera. A jelikož tak nějak nevím, co ti říct, protože prostě proto, zopakujeme si pár větiček, které jsi už četla. Takže:
Ahoj, Johi, promiň, píšu tak pozdě, ale musela jsem se dodívat na hokej. Taky se ti to zdálo tak trapné??? xD Němci jsou prostě lamy...
Ale teď k věci.
Je sice pravda, že jsem se nerozbrečela, protože k tomu nebyla patřičná atmosféra, ale to vůbec nevadí. I tak jsem se do té básně dokázala vcítit a přesně vidět tu situaci. A přesně to se mi na tvých básničkách líbí, že mě vždy vtáhneš do děje. To umí jen málokdo, zvlášť, když nejde o normální text... Aha, to umíš jen ty. No, začnu tím, že nápad jako takový je výborný. Takové skvělé uctění zemřelých hokejistů. Hochům by ještě vděčností a štěstím tekly slzy... Dvojsmyslů rozhodně nebylo málo a to je dobře. Je to k jejich uctění, tak to tak musí vypadat. Ne nějaké žvásty o mrtvém Edovi a o tom, že se jednalo o uctění památky za hokejisty se dozvíme jen pod čarou, případně v perexu.
Nebudu tady nějak moc vykecávat, že rýmy byly zatraceně povedené. Oni totiž byly a já myslím, že Johýnka už to ví... Víš, že se každá tvá básnička rýmovala do posledního verše??? Mé hodnocení je asi takové: Opravdu krásná báseň, navíc moc dobře napsaná. Ta písnička k tomu přesně seděla. Doufám, že ji dáš do textu a už ti pojede, ADMINE! Tak, tohle je asi všechno moje vykecávání. Snad jsi z toho něco pobrala, protože já ne... Psaní a rýmování zdar!
Tak doufám, že víš z kama to je. Pokud ne, prohledej mail, ono ti to někdy v tom květnu přišlo. Každopádně jedna změna by tu byla... Ta slzička ukápla, ale to nikomu neříkej!
P.S. Bylo to nádherný!
P.P.S. Dík, žes tento den tak připomněla... Na kluky zapomenout nelze...
P.P.P.S. Múza přišla...
P.P.P.P.S. A klidně se i podělím...
P.P.P.P.P.S. Ale bude to něco stát...
Nádherné. Dlouho mi nic nevyhnalo slzy do očí. Krása. Já tlekám a smekám....
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!