Arovi začíná překážet jeho sestra Didyme, které Marcus věnuje až příliš mnoho času, a tak podstoupí krajní řešení. Kratší poezie o tom, co je Aro schopen udělat pro svou moc...
12.10.2011 (16:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 12× • zobrazeno 1857×
Už si nejsem jist, zda udělal jsem správně, když jsem to spáchal,
když jsem si v jejím popelu ruce máchal.
Když jsem jí oddělil ruce od těla.
Sám sebe se ptám, jestli dál žít neměla?
Ale Marcus jí věnoval příliš svého času,
a tím ohrožoval celou naši rasu.
Byl s ní ve dne v noci,
nezajímal se o trůn své moci.
A tak jsem ten problém vyřešit musel,
než by se na naší vládě utvořil uzel.
Proto jsem Didyme na prach spálil,
na popel, který již dávno zmizel v dáli.
Však já tím ještě větší pohromu způsobil,
když jsem svou sestru zahubil.
Marcus byl jako tělo bez duše,
byl jako šípem bez kuše.
A když jsem pak uviděl svého činu velikost,
musel jsem se sám sebe ptát: Co jen jsem to za bytost?
Marca jsem naneštěstí zničil,
přestože se mi ten čin příčil.
Jak jsem měl tušit, že když zabiji svou sestru,
připravím tím i jeho smrti cestu?
Jak jsem měl tušit, že zabitím jedné osoby,
naplním najednou rovnou dva hroby?
Marcus se sám o svou smrt postaral,
jak to bude dál, se nestaral.
Bylo mu jedno, jak to bude s pány upírů, zla,
kteří mou vinou zbyli už jen dva...
Znovu věnováno SiReeN, které tímto děkuji za úžasné nápady...
Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Zbyli už jen dva...:
Jůůů, přesně takového Ara mám ráda - nelítostného, neústupného, bezcitného, bezcharakterního, mno zkrátka grázla.
Opět se ti to moc povedlo (jo, zase se opakuju, ale co? :P), už mi vážně nezbývá nic jiného, než ohnout svůj bolavý hřbet v hluboké pokloně. Pro tebe nic není nemožné, co? Dokážeš i z mála udělat mnoho, což na tobě strašně obdivuju. Nebylo by k zahození napsat i (alespoň krátkou) básničku o Marcovi, jak se cítil, když mu jeho láska umřela, jak zjistil, kdo to udělal, jak se chtěl pomstít... Ne, dobrý, už brzdím.
Zase ti musím strašně poděkovat za věnování, i když si ho vůbec nezasloužím. Ty nápady nebyly úžasné, jen momentální "zkraty mozku", úžasné je to, co jsi z těch pár řádků dokázala stvořit.
A v neposlední řadě tě musím pochválit za ten konec, který byl naprosto perfektní. Ara se to prostě vůbec nedotklo, všechno mu je jedno, hlavně že si Volterra zachová svou moc a úctu. A tak to má být.
Doufám, že se brzy dočkám nějaké nové - a už předem vím, že skvělé - básničky, protože mi vždy dokonale zvednou náladu, což většinou potřebuju jako sůl.
Úžasné! Podívat se na to z pohledu Ara. Moc povídek/poezií/drabblů z jeho pohledu není, a proto jsem ráda, že jsi mi dala příležitost se na to právě z jeho pohledu podívat.
Pěkná poezie...!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!