Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Zoufalá Esmé

29.06.2011 (20:15) • KikiCallen • FanFiction poezie • komentováno 8× • zobrazeno 1391×

Zoufalá Esmé

Moje mysl je zatoulaná o pár dní zpátky,

nejšťastnější dny v té době byly pátky.

To jsem byla se svým krásným synem,

který mi byl sluncem, vzduchem i nebem.

Toulala jsem se tou krásnou dobou

a tím jsem se teď držela na nohou.

Můj jediný syn je teď však už mrtvý,

a já za chvíli také půjdu za smrtí.

Bez něj nemám pro co žít,

nemám náladu do společnosti jít.

Ať je můj syn na věky šťastný

a ať se krásně směje navždy.

Manžel mě už dávno pustil na dno,

mně se vedlo od té doby chabě.

Své peníze jsem synovi dala

a z jeho smíchu krmila se sama.

Teď na útesu nad moře si sedám,

doufám, že manžel neuvidí, jak z něj padám.

Ať je aspoň někdo štastný až navěky,

když na smutek nevyrábějí žádné léky.

Já za chvilku z útesu do moře skočím,

doufám, že se zabiju, až do něj doskočím.

Je vysoký dosti na to,

abych se zabila, jak dopadnu na dno.

Nenamáhala jsem se zadržet povzdych,

který se ze mě vydral jako malý vzlyk.

Vstala jsem. Náladu mám pod psa

a zachvilku také udělám z útesu hopsa.

Jdu dál a dál až na samotný konec útesu,

otočím se a naposled se podívám ke krásnému lesu.

Jsem už připravená spáchat sebevraždu,

zavolat znovu na svého syna „Počkej! Už jdu!“

Vystoupila jsem na nejvyšší vrchol,

při pohledu na zem jsem byla úplně namol.

Kolena se mi v hrůze podlomila,

když se kámen, na kterém jsem stála, začal hýbat.

Zanedlouho jsem letěla z vysokého útesu,

ohromená adrenalinem, který se mi dral do prsou.

Věděla jsem, že zanedlouho dopadnu do moře

a snažila jsem se vychutnat si ten let dobře.

Byl to nesmrtelný zážitek,

díky němuž jsem zapomněla na svůj zármutek.

Kdyby se mi tohle podařilo přežít,

kvůli tomuto skoku jsem ochotná dál žít.

Smála jsem se jako puberťák,

kterému táta koupil nový auťák.

A jak se moře rychle blížilo,

svědomí mě už vůbec netížilo.

Loučila jsem se se životem mladá,

co se bude dít dál jsem byla zvědavá.

Optimistická nálada držela se mi v hlavě,

nezajímalo mě, jak můj život dopadne.

Jsem už jen pár metrů nad hladinou,

krásné myšlenky začaly se mi honit hlavou.

Snad mě nebude smrt vůbec bolet

a vzpomenu si na několik těch krásných let.

Když jsem však dopadla do ledové vody,

začalo to šípat jako nejostřejší žiletky.

Jako by se do mě zařezávalo tísíce nožů,

kolem mě se začaly ukazovat obrazy nějakých mužů.

Halucinace mi výřily v mozku,

měla jsem pocit, že polykám ledovou zmrzku.

Chtěla jsem dál žít a žít

a až ve starém věku umřít.

Na to bylo trochu pozdě,

měla jsem se držet víc na uzdě.

Najít si nového manžela,

který mi bude věrnější než tamta hyena.

Náhle ta bolest trochu polevila,

a já mohla zase v klidu uvažovat.

Chtělo to dát si horkou sprchu

a přehrát si ten pád znovu v duchu.

Když jsem otevřela svoje oči,

uviděla jsem muže, který mě nesl v náruči.

Řekl, že do hodiny umřu,

dopadla jsem moc blízko břehu.

Nikdy jsem neviděla krásnějšího muže,

dech se mi zarazil a já omdlela do jeho náruče.

Jeho obličej mi uvíznul v hlavě

a ještě ke všemu chodil velmi ladně.

Potom jsem ucítila jen prudkou bolest,

připadala jsem si jako nějaká ratolest.

Začala jsem hlasitě vřískat,

a ještě sebou o postel divoce třískat.

Tichý a starostlivý se ozval hlas,

snažila jsem se přestat vřískat nahlas.

Co pak nevidí ten oheň kolem mě?

V ruce držel dvě zapálené pochodně.

Byl to ten muž, co v náruči jsem mu omdlela,

na něj jsem zapomenout nemohla.

I když mě ten spalující oheň držel,

podívala jsem se k posteli, na které on ležel.

Nikdy ani nezavřel svoje krásné oči,

celý svět se se mnou začal točit.

Za každý bolestný výkřik z mého hrdla,

omlouval se jako nějaká hodná drbna.

Byl laskavý a velmi milý,

zdál se mi však trochu zasněný.

Jeho oči měli mučivý nádech,

jak se díval, jak mi dochází dech.

Když ta bolest přešla,

vysvětlil mi, že jsem do pekla nešla.

Řekl, že jsem se proměnila v upíra,

co lidem do krku se zarývá.

On prý se živí krví zvířat

a lidi nemusí nijak týrat.

Řekl, že mě miluje,

to prý mi slibuje.

Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo. Pokud ano, jsem strašně ráda, a pokud ne, tak napište prosím do komentářů, co bych měla zlepšit. Děkuji za všechny vaše komentáře. :D

Autor: KikiCallen, v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Zoufalá Esmé: