Tak jsem tedy napsala druhou část. Je spíš taková doplňková a hodně kraťoučká. Vypráví se v ní o tom, jak probíhalo Bellino setkání s Edwardem a Alice.
14.07.2011 (18:00) • twilightyna • FanFiction jednodílné • komentováno 24× • zobrazeno 3355×
„Povídej. Jak to bylo dál?“ zaprosila malá Renesmé.
„To já ale už nevím, broučku... Popros maminku,“ poradila jí Alice.
„Mamí?“ zavolala pisklavým hláskem.
Bella dobře věděla, o čem se ty dvě baví. Protočila oči.
„Víš zlatíčko...“ posadila si ji na klín a začala vzpomínat.
...
Bože! Musím zjistit, jaké má oči...
Byla pevně rozhodnutá necouvnout a podívat se při nejbližší příležitosti na jeho oči. Co když budou opravdu zlaté? Co bude dělat pak?
On zemře. Jinak by to nešlo. Vzpomínala, jak tehdá seděla na babiččině klínu.
Za okny vládla hlasitá bouřka. Stromy se nakláněly ze strany na stranu, aby uhnuly nemilosrdným bleskům.
„Babi, a kde je děda?" ptala se.
„V nebíčku, Isabellko," odpověděla.
„A proč tam je?"
„Protože musel, víš."
„A proč musel?" zvídala dál.
„Protože jsem ho moc milovala."
Babičce se v očích zaleskly slzy. Měla krásné oči - šedomodré. Bylo v nich vidět, kolik si toho protrpěla, a jak je moudrá.
„Pokud nechceš, aby zemřel, nesmíš nikoho milovat, Isabellko," poradila jí a zakroutila hlavou s šedými vlasy, které připomínaly stříbro.
„A jak poznám, že umře?"
„Budeš ho mít moc ráda a uslyšíš vrzání červotoče."
Zakroutila hlavou, aby zahnala smutné vzpomínky. Co má teď dělat?
Přijít k němu a říci: „Ahoj. Tak nějak jsem si tě vymyslela, takže musíme být spolu, ale pokud budeme, zemřeš.“
To určitě. Hned potom by se mohla začít hrabat do země.
Stále seděla u stolu zapatlaného jídlem. Už ale nekoukala směrem k nim. Cítila na sobě čísi pohled a dobře věděla, odkud přichází.
„Nekouknu se. Nekouknu se. Nekouknu se. Nekouknu se...“ poroučela si v duchu.
Koukla se.
Edward Cullen na ni zíral s nicneříkajícím pohledem. Ta s rozježenými vlasy se na ni také dívala, ale ona se usmívala. Kde ji vlastně viděla? Jak že se to jmenuje? Alice? Ano, Alice! Alice... Alice...
„Promiň, jak že se jmenuje ta rozježená?“ optala se pro jistotu Jess.
„Alice, přeci...“ zakroutila hlavou nad její zapomnětlivostí.
Alice! Ale to není možné! Její Alice musí být už stará, teda stará, lepší výraz je dospělá. Mít manžela, děti... Nemůže přeci chodit na stejnou střední školu!
Bella se prudce zvedla a šla odnést tác. Cestou velmi nenápadně prošla okolo jejich stolu a pohledem Alice naznačila, ať jde za ní. Alice se vesele zvedla a vykročila.
Na chodbě se zastavila.
„Bello! Jsem tak ráda, že tě zase vidím! Páni... Sluší ti to. I když hezky se oblékat jsem tě nenaučila...“ zatrylkovala. Rozcuchaný účes jí při tom tancoval kolem obličeje.
„Ale... to není možné... přece...“ koktala.
„Víš, to je složité. Nezatěžuj se tím.“
…
Nessie na ní visela pohledem a hltavě poslouchla.
„Tenkrát mi Alice neřekla, že je upír, ale já tušila, že s ní není něco v pořádku,“ tvrdila Bella.
„A maminko, zjistila si, že má tatínek také zlaté oči?“
„Zjistila. To bylo takhle...“ začala opět vzpomínat.
…
Musí to udělat. Musí. S dostatečným odhodláním se vydala na matematiku. Nikde nebylo volné místo. Vlastně bylo – vedle něho. Posadila se. Dlouho koukala ze zamlženého okna ven na školní zahradu.
Chvilku se ošívala a pak vyhrkla: „Ahoj já jsem Bella.“
Donutila ho tím obrátit pohled směrem k ní.
„Edward,“ odsekl. To si musela vymyslet takového protivu?
„Víš...“ chtěla mu to říct. Pořádně se na ni podíval zlatýma očima.
Zlatýma... Zlatýma! Byl její vyvolený. Srdce se zatížilo vahou myšlenky na jeho jistou smrt. Ale mohl by přece přežít... Nebo snad ne?
Zíral na ni plný ohromení.
„Víš...“ začala znovu, ale on ji přerušil.
„Vím... Alice mi to tak trochu řekla.“
Bylo to tajemství!
…
„A dál?“ dychtila Renesmé.
„Nu, co dál? Začali jsme spolu chodit. Vzali se. Odjeli na líbánky. Tam... tam...“ zakoktala se. Tohle bude muset vynechat.
„Co tam?“ zeptala se.
„A pak jsi přišla na svět ty a já se stala upírem,“ zamluvila to.
„Ale ty jsi to nedopověděla!“ vztekala se.
„Co tam?“ zkusila znovu Bellinu trpělivost.
Bella se zvedla a její odchod z dětského pokoje byl doprovázen křikem: „Co tam? Mamí! Co tam?“
Autor: twilightyna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek A bude mít zlaté oči... 2. část:
hezké, jsem ráda, že jsi napsala pokráčko
mě se líbí ta poslední věta. Prostě typické dítě. :D
Hezky napsané, ale vážně toho hodně přeskočila. Zajímalo by mě, jak se Edward smířil s tím, že si ho vymyslely a jak se spolu dali dohromady. Bella to hodně zkrátila. I tak je to ale hezká povídka.
co tam?
moc hezké , jen jsem si myslela že to více rozepíšeš, aby povídka neztratila to sve kouzlo, no moc se nepovedlo....myslela jsem spíše že popíšeš jak se dostali k sobe, jak zjisti ze je upír.... atak dále, ne že to tak utnes
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!