Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Always - Pomsta

15.09.2010 (21:30) • NatashaBedlife • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1611×

Within Temptation - A Dangerous Mind

O několik let později...

Cenila jsem zuby a neustále vrčela. Všichni jsou mrtví. Aro, Marcus, garda, mamka, táta, lidé z města, Caius. Můj milovaný zemřel v boji kvůli mě. Snažil se mě ochránit, ale bylo jich moc. Rumuni stáli kolem mě v kolečku a smáli se. Věděla jsem, že jsem v pasti, ale ještě stále jsem doufala. Doufala, že se stane zázrak a já se odsud dostanu. Zaútočila jsem na jednoho, ale můj útok byl odražen. Skončila jsem na zemi. Měla jsem tenkrát Caia přesvědčit, aby mě Demetri naučil bojovat. Zkusila jsem se zvednout, ale něčí ruce mě zase přišpendlily k zemi. Snažila jsem se kolem sebe kopat, ale bylo to zbytečné.

„Když se přestaneš bránit, možná tě ušetříme,“ oznámil mi jeden z těch hlavních. Myslím, že se jmenoval Stefan.

„Je hezká. Mohla by nám posloužit jako otrokyně.“ Tentokrát se slova ujal Vladimir.

„To jo. Je pěkně divoká, takže bychom se aspoň nenudili,“ odvětil mu zase Stefan. „Zvedněte ji z té země. Nechceme přece, aby byla špinavá.“ Surově mě zvedli ze země a přirazili ke zdi.

„Tak jak se naše úchvatná královna rozhodne? Život nebo smrt?“ Měla jsem chuť na toho bídáka Felixe plivnout. To on nás zradil. Chudinka Heidy zaplatila životem jako první. To ona nám vše řekla, jenže už bylo pozdě. Rumuni už byli před branami Voltery a Felix je pouštěl dovnitř. Když se dozvěděl, že ho Heidy odhalila a řekla to nám, zabil ji. Hned nato přišel na řadu Demetri, Alec a ostatní členové gardy. Jane, Aro a Marcus zemřeli mezi posledními. Caius se v tu dobu ještě snažil zachránit aspoň nás dva, ale Felix ho napadl zezadu. Já tam stála v rohu a vzlykala. Když mě Felix uviděl, chystal se zabít i mě, ale Stefan ho zarazil. V tu chvíli mi došlo, že kdybych bojovala, mohl Caius ještě žít.

„Rozmysli se dobře. Ne každý dostane druhou šanci, takže doufám, že jsi rozumná.“ Stefan přišel až ke mně a surově mě políbil. Kdybych byla člověk, pozvracela bych se. Raději jsem myslela na první polibek od Caia. Byl tak jemný. Vzpomínkami jsem se vrátila k přeměně a době potom.

Tři dny jsem strávila v neskutečných bolestech. Prosila jsem je, aby mě zabili, ale oni mě neposlouchali. Když už konečně bolest zmizela, nahradila ji prázdnota. Už nikdy neuslyším bít své srdce. Prázdnota mě ale opustila ve chvíli, kdy jsem otevřela oči a uviděla sedět vedle mě na posteli Caia. Usmála jsem se a skočila mu kolem krku. Tak moc jsem byla ráda, že tu je se mnou. Dokonce i Aro a Marcus  vzali mou přeměnu  dobře. Mamka se stala další velitelkou gardy (veleli Jane, Alec, Demetri a teď i moje matka) a díky její schopnosti - psychický štít - byla armáda mocnější. Živily jsme se obě lidskou krví, i když jsme věděly, že můžeme i zvířecí. Párkrát jsem to zkoušela, ale nevydrželo mi to déle než týden. Asi po měsíci jsem měla svatbu a tak jsem se stala Volturi a vládla  po boku Caia, mého manžela. Mému otci bylo sděleno, že jsme s matkou byly zabity zvířetem. Otec se zhroutil, ale na život si naštěstí nesáhl. S Caiem jsem byla šťastná. Byl něžný a to nejen přes den, ale i v noci. Ty byly během našeho života to nejlepší. Byli jsme všichni šťastní a já se seznámila s rodinou Carlislea Cullena. Všichni byli velmi milí, ale byla jsem asi jediná, která k nim chovala opravdové přátelství. S Rosalií, Alicí a Esme jsem byla hodněkrát nakupovat a s Emmettem, Jasperem a Edwardem soutěžila v jízdě na motorce. Carlisle byl věčně zavřený v knihovně a studoval, nebo byl s Arem. Díky nim jsem přišla na tu možnost živit se zvířecí krví. Naštěstí jim nevadilo, že se živím krví lidskou. Když odjeli, byla ve Volteře nuda. Tedy aspoň přes den. Žádné soudy, oslavy, prostě nic. V noci ale toho bylo naopak mnoho. Do té doby, než nám Heidy oznámila tu správu.

Sbohem, můj Caie. Doufám, že na mě v pekle budeš čekat. Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla. „Přijímám. Stanu se vaší otrokyní.“ Chtěla jsem se pomstít. A jako mrtvola bych to provést nemohla.

„Správné rozhodnutí. Felixi, postarej se o ni. Ať nemá zkřivený ani vlásek.“ Felix se uklonil. Popadl mě za paži a odvedl mě pryč. Nevím, jak to zařídili, ale na našem soukromém letišti stálo letadlo Rumunů. Felix mě usadil do sedadla a hlídal mě. Pak přišel Stefan a Vladimir a Felix odešel. Letadlo vzlétlo.

„Nedáš si něco, krásko?“ zeptal se mě Stefan a ukázal na mladou dívku. Byla člověk.

„Ne,“ odpověděla jsem.

„Jak myslíš,“ zazubil se Vladimir, přitáhl si dívku na klín a zakousl se jí do krku. Moje oči automaticky zčernaly. Je to už pár dnů, co jsem naposledy měla krev. Pak ji Vladimir předal Stefanovi se slovy „půlku jsem ti nechal.“ Během jejich pití mě napadlo, že bych mohla vyskočit z letadla. Jenže to by bylo moc nápadné a navíc by mě hned chytili. Ani jsem se nenadála a už jsme přistávali. Stefan vystoupil z letadla jako první, hned za ní já a nakonec Vladimir. Pod schody si mě převzal Felix a šli jsme k limuzíně. Tentokrát s námi jel i Felix.

„Hned jak budeme doma, musíme Orion sehnat nějaké oblečení,“ přemýšlel nahlas Vladimir.

„Orion se mi nelíbí. Od teď se bude jmenovat Afrodité. Jako bohyně lásky.“ Nad tím jménem jsem se zaškaredila. Ne že by to bylo jméno škaredé, ale z jejich úst to znělo vulgárně. Vydrž, Ori, za nějakou dobu už nebudou tak ostražití a ty se budeš moci pomstít.

Jejich palác vypadal nádherně. Byl moderní, ne jako Volterra. Ach, moje milovaná Volterra. Tak moc se mi po ní stýská. Palác nebyl luxusní jen z venčí, ale i zevnitř. Dokonce tu byli i lidští sluhové. Ti dva jsou fakt divní. Můj pokoj se nacházel v západním křídle. Byl velký a vedly z něj troje dveře. Jedny do koupelny, jedny do šatny, plné různých šatů a dalších modelů, a nakonec poslední vedly zpátky na chodbu.

„Doufám, Afrodito, že se ti zde bude líbit. V osm hodin tě vyzvednu na večeři. Buď připravená,“ oznámil mi Stefan a odcházel. Ve dveřích se ale zarazil a ještě dodal, „vezmi si ty rudé šaty.“ Pak konečně odešel. Povzdechla jsem si a šla do koupelny. Musím se nějak zkulturnit, jestli nechci vypadat jako bezdomovec. Večeře proběhla v klidu. Jídla se nikdo z nás nedotkl, pouze se pily číše s krví. Stefan i Vladimir slintali nad mojí krásou. A to jsem se mračila jako vrah. Pak jsem odešla s Vladimirem do jeho pokoje. Všichni víte, co se stalo pak.

Několik měsíců jsem plnila jejich přání a několikrát s každým strávila noc. Pokaždé jsem si potom dala hodinovou sprchu, abych ze sebe smyla jejich doteky a polibky. Rok po útoku na Volterru uspořádali Vladimir se Stefanem slavnost, na kterou pozvali upíry z celého světa. Dokonce i Culleny. Nechtěla jsem, aby mě viděli, jako jejich otrokyni, ale nedalo se nic dělat. Když přijeli a já dostala za úkol postarat se o jejich pohodlí, mohli jsme si všichni v klidu promluvit. Stefan a Vladimir věděli, že Cullenovi neměli Ara a jeho bratra v lásce, ale nevěděli, že já a Cullenovi jsme přátelé.

„Proboha, Ori, jak to vypadáš?“ zavzlykala Esme a objala mě.

„Od toho útoku jsem jejich otrokyně. Je to strašné, ale dělám to jen proto, abych je mohla zabít a pomstít tím mého manžela a rodinu.“ Všichni se tvářili zdrceně.

„Jak se to vlastně stalo? Slyšeli jsme jen, že na vás Rumuni zaútočili a srovnali Volteru se zemí,“ zeptal se Carlisle. Nechtěla jsem na to vzpomínat, ale chtěla jsem jim to všechno říct.

„Začalo to týden po vašem odjezdu. Felix a část gardy měli za úkol pozorovat Rumuny. Jenže se vrátil jen Felix. Aro zuřil, že přišel o vojáky, ale Felix ho ujistil, že Vladimir se Stefanem jsou na tom hůř. To Ara obměkčilo. Několik dní se nic nedělo. Felix chodil pravidelně lovit mimo město. Pak ale do sálu při poradě vtrhla Heidy, že má špatné zprávy. Řekla nám, že Felix svou gardu zabil sám a že se přidal k Rumunům, kteří jsou prý blízko a chystají se zaútočit. Asi 5 minut nato se zase rozrazili dveře. Jenže v nich stál Felix se Stefanem a Vladimirem. Aro mu řekl, že ví o jeho zradě a že nám to řekla Heidy. To byla ale chyba. Felix po ní skočil a zabil ji. Do sálu se nahnalo spousty upírů a nastal boj. Postupně naši vojáci umírali, nepomohla ani moje matka se svou schopností. Všichni do jednoho zemřeli. Caius vydržel nejdéle, ale Felix na něj zaútočil zezadu. Pak chtěl zabít i mě, ale Stefan mi nabídl život. Pokud budu dělat tohle.“ Rose, Alice a Esme vzlykaly. Ostatní jen stáli jako sochy. Nikdo z nich nečekal zradu od Felixe. Ticho prolomilo klepání. Všichni se vzpamatovali a Carlisle šel otevřít. Za dveřmi stál Vladimir.

„Omlouvám se, že vás ruším, ale chci se zeptat, jestli vám nic nechybí,“ zeptal se Vladimir a sjel mě zlým pohledem. Takže už všechno ví.

„Vše je v pořádku,“ odpověděl mu Carlisle.

„V tom případě vám určitě nebude vadit, když si vezmu Afroditu stranou.“ Zlověstně se při tom usmál. Mám malér. Carlisle nic nenamítal. Moc dobře věděl, čeho jsou Rumuni schopní. S těžkým srdcem jsem od nich odešla. Jakmile se za námi zavřely dveře, chytil mě Vladimir za vlasy a hodil se mnou o zeď.

„Ty malá děvko! Za tohle nám zaplatíš!“ křičel na mě a já se stulila do klubíčka. I když jsem byla upír, bolelo to. Došel ke mně, znova mě chytil za vlasy a táhl mě ke Stefanovo pracovně. Byla daleko od křídla pro hosty, takže tam si se mnou mohli “promluvit“ bez zábran.

„Prosím, neubližujte mi,“ začala jsem kňourat. Vladimir po mně ale hodil takový pohled, že jsem hned byla zticha. Když jsme došli k pracovně, začala jsem se třást.

„Teď se bojíš! Trochu pozdě, nemyslíš?“ Vladimir se nelidsky zasmál, otevřel dveře a jakmile jsme vešli, tak je i zavřel.

„Co se děje, bratře? Křičíš tu jak na lesy.“ Stefan zvedl pohled od knihy a zkoumavě se na mě podíval. Bylo mu jasné, že jsem něco provedla.

„Všechno napráskala těm Cullenům. Ještě za doby Hrůzy se skamarádily. Musí být potrestána,“ stál si za svým Vladimir. Stefanovi blýsklo v očích.

„O to se nestarej, bratře. Já už jí zkrotím.“

„Fajn. Já se tedy budu dál starat o naše hosty,“ odvětil mu Vladimir a odešel. Stefan mezitím obešel velký dubový stůl a přitom ze mně nespustil zrak.

„Takže ty jsi byla zlobivá, jo? Tak to bys měla dostat na zadek. A nejlépe na holej.“ Tuhle hru jsem znala. Stefan ji se mnou vždycky hrál, než se se mnou vyspal. V sekundě jsem tam stála nahá a moje šaty třímal v ruce Stefan. „Bez těch šatů ti to sluší víc.“ To byla jeho poslední slova. Do pracovny totiž vtrhl Edward, Jasper a Emmett a utrhli mu hlavu. Jasper mi pak podal šaty a diskrétně se otočil, abych měla aspoň trochu soukromí.

„Neudělal ti ten hajzl nic?“ zeptal se mě Edward a objal mě. Cílila jsem se v jeho objetí bezpečně.

„Díky bohu ne. Jak jste mě tady našli?“

„No, slyšeli jsme, jak na tebe křičel, navíc jsme cestou řídili jeho hlasem. Nic těžkého.“

„Děkuji za záchranu.“ Edward se usmál, vzal moji hlavu do dlaní a zašeptal: „Pro takovou krásku, cokoliv.“ Pak mě políbil. Ostatní se mezitím někam vypařili. Přesto jsme neměli soukromí.

„Nesahej na ni!“ zakřičel Vladimir a hodil s Edwardem o zeď. Jeho to asi opravdu baví.

„Pokud vím, není tvoje manželka, ani majetek,“ odvětil mu při zvedání Edward a výhružně zavrčel.

„Je to moje otrokyně. Patří mi.“ Edward znovu zavrčel a zaútočil na Vladimira. Jelikož je starší než Stefan a Edward, nebude lehké ho porazit.

„Dost!“ křikla jsem. Oba dva přestali bojovat. O to my šlo. Viděla jsem totiž plížit se Jaspera do pracovny. Využil chvíle překvapení a také zaútočil na Vladimira. Edwardovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval a pak šel na pomoc Jasperovi. Zato Vladimir se vzpamatoval hned, a tak to měl Jasper hodně těžké. Ale s Edwardovou pomocí ho nakonec porazili. Vynutila jsem si, že Vladimirovi utrhnu hlavu já. Pak se jeho tělo hodilo do ohně v krbu. Konečně jsem byla svobodná. A i když jsem chtěla zůstat věrná Caiovi, vzala jsem si Edwarda. Nebyla to vyloženě láska, mé srdce stále patřilo Caiovi, ale takové větší přátelství. Upírům tedy vládli Cullenovi, konkrétně Carlisle a Esme. Já se nakonec naučila pít zvířecí krev a mohla si tak hrát na slečnu Cullenovou a chodit s ostatními do školy.

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Always - Pomsta: