Takže moje další jednorázovka, napsala jsem ji pro jeden úkol... Bella byla malá a navštívil ji Edward, myslela si že to byl anděl. Později ho potká ve škole a... Co bude dál? To si budete muset přečíst =)
20.12.2009 (13:30) • NikkiR • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2457×
Angel without wings
Pamatuji si jako kdyby to bylo včera, byla jsem malá holčička kterou navštívil anděl. S bronzovými vlasy a rudýma očima. Neměla jsem z něho strach, chtěla jsem, přála jsem si aby si semnou hrál. Ale on se na mě díval tak jinak, tak jako kdyby měl nejdřív chtěl. Jako kdybych byla nějaký zákusek, když ke mně ale došel blíž jeho výraz se změnil.
V jeho očích byla něha, a vypadalo to dokonce že jsem se mu zalíbila.
Přišel ke mně tak blízko, pohladil mě po mích dlouhých hnědých vlasech a díval do mích čokoládových očí.
Já se mu dívala také do očí, ale byly tak strašně moc rudé. Na anděla se nehodili, představovala jsem si ho se zlatými, ty mu dokonale padli.
Potom udělal něco nečekaného, otočil se a odešel. Prostě odešel, nikdy na ten den nezapomenu. Jak by to taky šlo? Zapomenou na anděla který k vám přiletěl. Ale něco mi připadalo divné, neměl křídla. Vždycky jsem myslela že je mají, ale on neměl. Nevím proč, v tu dobu když přišel jsem byla ještě malá, ale neustále mám jeho obličej před sebou.
Když jsem tohle pověděla své mámě řekla že se mi něco zdálo, že něco takového není možné.
Táta řekl že mám na kluky ještě dost času.
Právě jsem oslavila své 18cté narozeniny, nikdy jsem nepřišla na to kdo byl ten kluk. Ten na kterého stále myslím, nikomu jsem to ale nepověděla. Myslely by si něco divného, že jsem se snad zamilovala. A nebo zamilovala? Do chlapce kterého jsem si snad vymyslela? Kdo mi dokáže že opravdu žije? Co když to byl opravdu výplod mé fantazie? A čekám na něho zbytečně.
Stejně jsem ale nepřestala nikdy doufat, nedovolilo mi to mé srdce. Strašně ho to bolí, bolí ho že v něm není on.
Právě nastupuji do nové školy, musela jsem se kvůli osobním důvodům přestěhovat. Někdy se mi zdálo že jsem ho viděla, v té mojí škole. Rozeběhla jsem za ním i o vyučování. Nakonec jsem uznala že to chtělo změnu, proto začínám v nové škole.
Hledala jsem třídu kde mám první hodinu, když jsem to nejméně čekala do někoho jsem narazila a spadla na zem. Byl to tvrdý náraz, když jsem se podívala co to způsobilo uviděla jsem JEHO.
Toho kluka který za mnou přišel, když jsem byla ještě malá. On opravdu existuje! Chtělo se mi křičet, chtělo se mi tančit a zpívat.
Pomohl mi se zvednout ze země, neustále jsem se na něho dívala. Podívala jsem se na jeho oči, byli to ty oči které jsem si představovala. Nebyli rudé, ale nádherně zlaté.
,,Jsi v pořádku?“ Zeptal se mě, nemohla jsem odpovědět, byla jsem neustále v šoku.
,,Kde máš křídla anděly?“ Díval se na mě nechápavě, ale copak o ně přišel? Bolí ho to?
,,Křídla? Člověk nemůže mít křídla.“ Co to povídá? Člověk? Ale on tak nevypadá, on je bůh, anděl.
,,Nejsi člověk.“ Zašeptala jsem, podíval se na mě překvapeně.
,,Jak to víš?“ Zeptal se najednou strašně tvrdě, copak neví že mu to takhle nesluší?
„Člověk nemůže být takhle krásný, musíš být anděl, tak kde máš křídla?“
,,Nechal jsem je doma, ale psst…“ Usmál se na mě, s toho pohledu se mě podlomily kolena.
Pomohl mi najít třídu, naštěstí se ukázalo že tuhle hodin máme společnou.
Sedl si na svoje místo a já také, bohužel to bylo zrovna v první lavici. Celou dobu jsem se dívala na něho, taky mě několikrát učitel okřiknul, abych se pořád nedívala na pana Cullena.
Cullen, to jméno se mi okamžitě dostalo do myšlenek. Kdybych si ho vzala byla bych Isabella Marie Cullenová, jak nádherně to znělo.
Když zazvonilo vzala jsem ho za ruku a zavedla před školu, potřebovala jsem něco vědět. Chtěla jsem vědět jestli to byl on, ten který mě tehdy navštívil. Ale já vím svoje, určitě to byl on, tím jsem si byla naprosto jistá.
,,Byl jsi to ty že ano? Tehdy když jsem byla malá.“
,,Nevím o čem to mluvíš, dneska jsem tě viděl poprvé.“ Řekl přesvědčivě, ale já jsem věděla co se stalo, tehdy.
,,Já vím že lžeš, dobře si to pamatuji. Vypadal stejně jako dneska, až na ty…oči. Měl jsi je rudé, tak strašně ti neslušeli. A… díval ses na mě jako, kdybys mě chtěl…zabít.“ Skvělé, díval se na mě jako na blázna. Určitě tentokrát skončím někde v ústavu.
,,Je mi to líto, ale nejspíš sis mě s někým spletla.“ Řekl chladně, tak strašně moc že to bolelo.
,,Vím co se stalo, nikdo mi ale nevěřil. Ale byl jsi tam, pamatuji si to.“ Jak bych jinak o něm věděl? Aniž bych ho někdy spatřila? Vždy jsem čekala jenom na něho.
,,Nejspíš máš Isabello dobrou fantazii.“ Jak zná tedy moje jméno? Kdyby mě nikdy neviděl?
,,Jak znáš teda moje jméno?“
,,Učitel tě představil a hned potom napomenul, když si se na mě dívala.“
,,Aha, nechceš mi povědět pravdu? A proč jsi vůbec nezestárnul?“
,,Jak jsem už řekl, máš skvělou představivost. A nebo to byl někdo z příbuzných.“ Nevěřila jsem mu ani jediné slovo, vím co jsem viděla a co se stalo.
,,Takže se budeš držet tohohle? Téhle… povídky? Že mě neznáš?“
,,Přesně, protože je to pravda. Tak nádhernou dívku bych si pamatoval.“
,,Ale předtím jsem byla mála, třeba…“ chtěla jsem něco povědět ale on mě předběhl.
,,Už jsem ti řekl, neznám tě!!!“ Připadalo mi to že to snad zavrčel? Nechtěla jsem zkoušet jeho trpělivost. Radši jsem se rozeběhla pryč, nezajímalo mě kam, ale hlavně pryč. Do očí se mi nahrnuly slzy, nedokázala jsem je zastavit, ani jsem nechtěla.
Když jsem se dostala na silnici slyšela jsem troubení, podívala jsem se co to způsobilo, přes slzy nebylo nic vidět. Než jsem stihla cokoliv udělat narazilo to do mě. Cítila jsem potom už jenom bolest, někde v dálce jsem slyšela toho kluka.
Našla jsem trochu síly, málo ale zašeptala jsem to co bylo pravda.
,,Čekala…jsem na tebe…od toho…dne.“ Potom jsem už nedokázala povědět nic.
Byla mi strašná zima, chtěla jsem říct aby mě do něčeho zabalil ale nešlo to, nešlo nic.
Bohužel jsem mu ale nerozuměla, kdybych třeba neutekla dozvěděla bych se pravdu.
Ted už nic udělat nemohu, cítila jsem se strašně slabá. Nedokázala jsem ani otevřít oči. Slyšela jsem strašně moc křiku, ale to už moje tělo nevnímalo.
Potom jsem už necítila vůbec nic.
Pokračování »
Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Angel without wings:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!