Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Ano, beru si tě!

08.08.2010 (10:30) • Han • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2053×

Bella má svůj osudový okamžik za sebou a teď je na ředě Renesmé.

Jsem Renesmé Carlie Cullenová a dneska se vdávám za Jacoba Blacka. Toto je osudový okamžik našeho vztahu. No vlastně jsme se vůbec nechtěli brát, ale Alice nás k tomu dokopala.

Jak jsem už řekla, dnes je ten osudový okamžik, kdy si řekneme své „Ano“ s Jakem. Jako to udělala mamka a taťka před deseti lety. Jak to, že tak brzo? No to já ani vlastně nevím. Já mám vůbec divný život.

Když jsem slavila své páté narozeniny, vypadala jsem na osmnáctiletou a to se nezměnilo. Ale zpět k svatbě.

Skoro všechno bylo připravené až na nevěstu.

„Au, Alice, dávej pozor,“ vykřikla jsem, když mi pevně zavazovala korzet.

„Klídek, za chvíli to bude,“ řekla Alice a upravovala mi sukni.

Potom vzala podvazek a navlékla mi ho na nohu.

„Vzpomínám na ten den, kdy tohle zažívala Bella s Edwardem,“ usmála se na mě.

„Jasně, já vím, bylo to jako v pohádce.“

Akorát se přišla podívat mamka.

„Nessie, moc ti to sluší,“ usmála se a dala mi pusu na čelo.

„Pozor na make-up,“ rozčilovala se Alice.

„Tak já jdu, ať vás zbytečně nezdržuji,“ řekla a odešla.

Alice mi připevňovala závoj k vlasům a vylaďovala poslední nedostatky.

„Jake už je hotový?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Ano je a taky má pěknou nervozitu. Asi za ním pošlu Jaspera,“ usmála se.

Vrazila mi do ruky kytku a zavolala v myšlenkách na Edwarda.

Táta přišel v černém obleku, který ladil s máminými šaty.

„Páni,“ dostal ze sebe táta, když mě uviděl.

„Hrozně ti to sluší,“ řekl a nabídl mi rámě.

„Děkuji.“

Alice utíkala, aby to stihla, a my jsme ještě na chodbě potkali moje družičky Leah a Rose. Na sobě měly krásné modré šaty.

„Moc ti to sluší,“ řekly obě najednou.

„Vám taky,“ usmála jsem se na ně.

V tom se otevřely hlavní dveře na zahradu a já jsem uslyšela maminčinu ukolébavku. Podívala jsem se na taťku.

„Tu jsme ti vybrali já a mamka,“ řekl a dal mi pusu na čelo.

Mezitím družičky si to už vyšlapovaly mezi svatebčany. Po chvilce jsme vyšli i my. Všude byla překrásná výzdoba z kytek, až oči přecházely. Mezi svatebčany seděl zbytek mé rodiny, až na Emmetta. Jen doufám, že nám tento okamžik nepřekazí. Seděli tam i Quileuté. Emily chovala v náruči malou Ninu, která se usmívala jako sluníčko.

Když jsem je všechny viděla, byla jsem velmi šťastná. Po chvilce moje oči hleděly na moje slunce na obloze, na mojí jedinou lásku - Jakea.

Stál u oltáře vedle oddávajícího a usmíval se na mě. Došli jsme až k němu a tam taťka předal moji ruku Jakeovi. A oddávající začal.

„Sešli jsme se zde, abychom uzavřeli manželství Renesmé Cullenové a Jacoba Blacka. Má někdo nějaké námitky?“ zeptal se davu.

„Ano, já,“ ozvalo se ode dveří.

Všichni se otočili za hlasem. Byl to Emmett, kdo jiný.

„Nevím, jak se chcete vzít, ale jedna věc vám chybí,“ zaculil se na mě Emmett.

V tu chvíli mi to došlo, Emmettovi jsme svěřili prstýnky.

„Strejdo, hned sem přines ty prstýnky,“ řekla jsem a nastavila ruku.

Emmett pomalu přišel a podal mi červenou krabičku s prstýnky. Potom si šel sednout vedle taťky, který mu pěkně vynadal.

„Můžeme pokračovat,“ řekl Jake oddávajícímu.

Ten se vzpamatoval a pokračoval.

„Jacobe Blacku, berete si zde přítomnou Renesmé?“ zeptal se Jakea.

„Ano,“ řekl vítězoslavně.

„A ty Renesmé Cullenová, berete si zde přítomného Jacoba?“ zeptal se zase mě.

Myšlenky se mi v hlavě míchaly, ale nakonec jsem to zvládla říct.

„Ano, beru si tě!“

„Prosím vyměňte si prstýnky a dejte si první manželský polibek,“ vyzval nás oddávající.

Jake mi navlékl zlatý prstýnek a já jemu taky. Potom si mě Jake přitáhl blíž a políbil mě. Ruce se mi zapletly do jeho krásných vlasů.

Všichni začali tleskat a Emmett, Embry a Seth začali pískat.

Po obřadu se konala hostina v domě Cullenových. Oddávající už odjel, takže jsme se chovali jako upíři a místo vína pili zvířecí krev. Vlkodlaci do sebe házeli lidské jídlo a v pohodě se bavili s ostatními upíry.

Byla jsem naprosto šťastná, lépe už to nemohlo dopadnout. Uviděla jsem Emmetta s Rosalie, která držela mojí kytici. Hned jsem šla za nimi.

„Tak po kolikáté to bude, Rose?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„No já už ti ani nevím, ale rozhodně půjdeš za moji družičku,“ oplatila mi úsměv.

„Dobře, domluveno,“ řekla jsem a chystala se k odchodu, když jsem si na něco vzpomněla.

„Hele, Emmette, proč si ty prstýnky nepřinesl normálně?“ zeptala jsem se ho.

„No vlastně jsem si chtěl vyzkoušet tu roli s námitkou, jako je to ve filmech. A navíc by to byla děsná nuda,“ zakřenil se a s Rose odkráčeli pryč.

Po chvilce mě zezadu někdo objal. Byl to taťka a vedle něho stála mamka.

„Spokojená?“ zeptala se mě mamka.

„Spokojená je slabé slovo,“ řekla jsem.

Mamka se usmála.

„Tady,“ řekl taťka a podával mi klíče.

Od čeho asi jsou? Na tuhle otázku mi taky hned odpověděl.

„To jsou klíče od domu na vaši svatební cestu,“ usmál se a podíval se na mamku.

„Tam jsme taky s Bellou přišli k tobě. A ne, že se vám to stane taky,“ dořekl a oba odešli.

„Ahoj, ty můj andílku,“ ozvalo se za mnou.

Byl to Jake, otočila jsem se k němu a on mě políbil.

„Miluji tě,“ řekla jsem mu.

„To vím a ty víš, že já tebe taky,“ řekl a znova mě políbil.

Když skončila hostina, letěli jsme na svatební cestu, tedy na ostrov Esmé. Tam jsme prožili nádhernou první manželskou noc. Tohle byl ten nejlepší den v mém životě.

Můj život se vyvíjí nadále radostně. A s mojí rodinou, přáteli i náladou jsem mohla počítat navždy!

Děkuji vám, že jste si mojí první jednodílnou povídku přečetli.

Autor: Han (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Ano, beru si tě!: