Bella babičkou. Nic víc vám k tomu neřeknu. Snad se povídka bude líbit. Prosím o komentáře. --> Tuhle povídku chci věnovat všem fanouškům Twilight ságy. A hlavně těm tady na stmivani.eu...
12.04.2011 (17:30) • lejonkacullen • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 4292×
„Děti, to bylo tak. Když jsem se přestěhovala k tátovi, tedy sem do Forks, poznala jsem jeho. Ehm… Edwarda Cullena. Jeho jméno vyslovit mi pořád ještě dělá problém. On byl jediný v mém životě.
Ale když mě opustil, tak jsem to nezvládla. Byla jsem z toho asi dva roky hodně mimo. Pak mi pomohl váš dědeček. Jacob. Byl to můj nejlepší přítel a pomohl mi. Samozřejmě jsem nedokázala zapomenout na něj. Ale s dědečkem mi bylo dobře. A to bylo nejdůležitější…
Potom se narodila vaše maminka. Ale co mě váš dědeček opustil, ehm… řekněme kvůli jiné ‚jeho vyvolené‘, tak jsem zůstala sama jenom s vaší maminkou.
Časem jsem si zvykla na samotu. Ale nikdy jsem nedokázala zapomenout. Zapomenout nejen na Edwarda, ale i na jeho rodinu. Na nejlepší kamarádku, na Alice. Podle ní se také jmenuje vaše maminka. A na Rosalie, podle ní se jmenuješ ty, Rosie.“
„Babí, a podle koho se jmenuji já?“ ptal se můj malý vnouček.
„Emmettku, ty se jmenuješ podle Edwardova bratra, který byl z jisté části taky můj bratr. Byl to manžel Rosalie. Měli se moc rádi.“ Mají, myslela jsem si pro sebe.
„Babí, a Alice měla taky manžela?“ ptala se Rosie.
„Ale ano, měla. Jmenoval se Jasper. Ještě měli rodiče, samozřejmě. Ti se jmenovali Esme a Carlisle,“ vzpomínala jsem na nejšťastnější období svého života.
Seděla jsem s mými vnoučaty na verandě a vyprávěla jim můj příběh. Vzpomínala jsem…
Ach, jak bych se chtěla vrátit zpátky.
Samozřejmě, že jsem jim zatajovala všechny hrůzostrašné detaily o upírech.
Moje vnoučata byla moje všechno. Rosie a Emmett. Rosie bylo sotva deset let a Emmovi osm. A taky má dcera Alice, té bylo už třicet let.
Chtěla jsem, aby se tak jmenovali.
Až sem zase jednou přijedou Cullenovi, tak aspoň uvidí, že jsem na ně nezapomněla, že jsem na ně stále myslela a proto tak pojmenovala svou dceru a vnoučata…
„Babí, a co se s nimi stalo?“ vyptával se Emmett.
„Víš, odstěhovali se a potom jsem je nikdy neviděla. Takže nevím.“ Ve skutečnosti žijí, ale to jim vykládat nemohu.
„Tak, děti, a teď už spát, je pozdě.“ Zašli jsme do domu.
Alice koukala na televizi.
„Co jste venku tak dlouho dělali?“ ptala se nás.
„Mami, babička nám vyprávěla příběh, o Cullenových a víš, no…“ vyprávěl nadšeně Emmett.
„Ano, ten znám. Krásný, že?“ odpověděla moje dcera.
„Dceruško, už si jdu lehnout. Dobrou noc, dobrou děti,“ rozloučila jsem se a vyšla nahoru. Pořád jsem byla ve svém starém pokoji. Ve Forks, na Olympijském poloostrově, ve státě Washington v USA.
Šla jsem si hned lehnout. Bylo už pozdě a já byla unavená.
Když jsem šla k posteli, zase mi pod nohama zavrzalo jedno, teď už uvolněné, prkno v podlaze. Vždy, když jsem tudy prošla, tak vrzlo. Teď bylo uvolněné.
Sehnula jsem se a…
Našla jsem to. Ty věci, všechny. Fotky, CD i všechno ostatní, co mělo něco společného s nimi. Svezla jsem se na podlahu. A tam jsem se rozbrečela.
Našla jsme dopis od něj. Otevřela jsem obálku a četla.
Milá Isabello,
nevím, jestli tohle někdy najdeš, ale kdyby ano, tak jsem ti raději napsal tento dopis.
Vím, co jsem ti udělal, a věř mi, že toho lituji. Protože tě miluju.
Vždycky jsem tě miloval a vždycky budu. Vím, že jsem ti řekl, že už tě nemiluji, ale bylo to proto, abys mi uvěřila. Nemohl jsem s tebou být. Neustále jsi se mnou byla v nebezpečí. A tohle jsem nemohl dovolit. Ani přeměna by nepomohla. To bych se cítil ještě hůř.
Doufám, že jsi šťastná.
Navždy tvůj
Edward Cullen
Nebylo tam datum, jenom rok, a to 2006. A to byl ten rok, kdy mě opustil.
Seděla jsme tam na zemi a slzy mi tekly bez přestání. Doplazila jsem se až k CD přehrávači. Tam jsem si pustila Edwardovy skladby, vzpomínala a plakala.
Ukryl to. Všechno. Jen abych si ho nepřipomínala. Ale přesto mi to nechtěl odnést. A to zjištění, že mě miluje. Nevím, ale teď už to není pravda. Teď už ne. Možná dřív ale… Určitě je šťastný, s někým…
Ne, nebudu takhle myslet. Nikdy na něj nezapomenu.
Moje přání, to, co si přeji každou hodinu, každý den a každý rok, je, abych ho mohla ještě alespoň jednou vidět. Abych se ho mohla dotknout jeho studené pokožky. Jeho…
Tohle jsem si přála už od mých devatenácti let. Nyní je mi osmdesát. Jsem matka i babička a pořád stále myslím na něj. Který je pořád sedmnáctiletý. Už navěky…
Pohled Alice - dcery Belly
Moje máma - už osmdesátiletá babička - zemřela. Dnes v noci. Ten večer vyprávěla mým dětem příběh. Příběh o Cullenových. Jako bych ten příběh neslyšela tisíckrát. Ale i přesto jsem ho moc ráda poslouchala znovu a znovu.
Umřela s úsměvem na rtech. Přitom jí hrála jakási ukolébavka a kolem sebe měla fotky. Edwarda a svoje zamlada. Na CD bylo napsáno: Edwardovy skladby. Vím, že uměl dobře hrát na piano. Koukla jsem na fotky… Jako bych je všechny znala, už jenom z toho vyprávění.
Moje máma umřela, ale já věřím, že má klid se svým Edwardem.
Jeho ukolébavky poslouchám dodnes…
Autor: lejonkacullen, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Babiččino vyprávění:
pekné, ale jednoducho nechápem, ako nikto z vás nedokáže počítať. Bella má 80 a má 30 ročnú dcéru, pritom je jasné, že Alice sa jej narodila, keď mala cca 22. Alice mala byť jej vnučka a jej vnuci pravnuci, to by už trošku sedelo a neklalo tak do očí
Pane bože to bylo... tak krasný. Věř mi, že brečím, jak pako . Smutné, nádherné a se špatným - "dobrým" koncem... Povedla se ti vážně
takmer som sa rozplakala ale nemohla som lebo tam bol brat
KRAAASA OPRAVDI KRAAAAAAAASA naaadhera opravdu moc nádherné
Nádherné
Tak tohle bylo nádherné. Od srdce tak krásně napsané ach slzy mi teďko stále tečou. prostě boží moc se ti to povedlo, ale mrzí mě že se nesetkaly.
Krásne... strašne smutné... ale aj tak krásne... úplne srdce trhajúce.. akoby som tam bola...
Bože můj! To byla ale nádhera. Krásné, srdcervoucí, skvělé, perfektní! úžasné! žalostné! smutné! Dokonalé. Nádherný příběh, nádherný nápad, nádherně napsané. Četlo se to tak hladce a přirozeně. Jak je Bella pojmenovala, to od ní bylo nádherné a velkorysé. Rose by byla tak šťastná, kdyby to věděla. Alice a Emm též. A jak našla ty věci... nádherné... A ještě tu noc zemřela, no zkrátka dokonalost sama. A ještě k tomu ten konec... Bravurní!!! Akorát ty počty moc neseděly, mnó... Ale jinak asi ani sama netušíš, jak moc se ti to povedlo... Tleskám! Klaním se!
PS: A tak píseň k tomu... Nádherná!
Většinou mi písně, které pro povídky autoři vyberou moc nesedí, a ani si je nepustím. Ale tady ano! Úžasné!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!