Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Blackovi trochu jinak - Tečka za vším

19.11.2010 (16:45) • Pegas99 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1490×

Bůh

„Pane, dnes jsme se tu sešli, abychom zhodnotili návrh tady bohyně vášně na to, zda se mají měniči vrátit na planetu Zemi a nebo ne," hovořila bohyně lásky a mírně se u toho klanila mé maličkosti.
„Dobře, má sestro. Nebudeme to prodlužovat. Vášni, co si myslíš ty?" zeptal jsem se.
„Já si myslím, že by se měli vrátit. Milovali se a za toto by měli platit upíři a ne měniči. Ona byla jen zmatená tím, že se na ní pomstil Edward Cullen tím, že omámil její smysly!" křikla rozhněvaně.
„Dobře, beru v úvahu. Lásko, co ty?"
„Já myslím, že jejich láska byla daleko silnější než otisk. Oni se milovali na hranici únosného. A vražda je největčí zločin z vášně a vášeň je z lásky. Já myslím, že by neměla platit za něco, za co nemůže. Já jsem pro oživení," říkala s očima upřenýma k zemi.
„Jistě, jistě. Zlobo?"
„Je to nepřirozené, ale i v jejich činech, které páchali zlobou, byla láska. Jsem pro oživení." I Zloba?!
„Nenávisti?"
„Jsem Nenávist. Já jsem proto, aby zůstali tam, kde jsou." Konečně někdo!
Otočil jsem se k mému oblíbenému bohu. On měl největší slovo - hned po mně.
„Osude, co ty máš ve svých plánech?" Pohlédl na mě a předstoupil před ostatní bohy.
„V mé pavučině vztahů a osudu se jasně objevilo, že oni musí žít. Je tam, že se mají vrátit všichni měniči, nebo upíři vyhubí celou lidskou populaci." Ukázal mi kus starého pergamenu, který však chránil jako oko v hlavě a nesvěřil ho ani mně. Jasně se tam v jejich osudu rýsovala čára, která znamená dlouhý až nesmrtelný život.
„Je pravda, že vaše hlasy, milí bohové, by měly znamenat oživení, ale nějak se mi to nechce měnit. Naše kluzká kamarádka Smrt by neměla radost, kdyby se dozvěděla, že jsme jí sebrali tolik obětí - tolik nevzala lidí už hodně dlouho." Pozoroval jsem, jak všichni koukají.
Osud naprázdno otvíral a zavíral pusu a u toho divoce ukazoval na jeho pergamen.
„Jistě si však uvědomuji, že je musíme vrátit - ne všechny měniče. Jen Blackovi. Vše bude na nich." Mé rozhodnutí bylo dobré - bohové, Smrt i já budeme spokojení.
„Ale co to upírské dítě? Přece jim nemůžeme hanit osud takovou věcí jako je nechtěné dítě!" říkal Osud.
„Musíme oživit všechny. I dítě, aby to bylo spravedlivé rozhodnutí. Nemůžeme ho zabít, když ostatní oživíme - to není správné."
Osud se na mě vyčítavě podíval - toto nečekal.
„Mám jeden návrh," ozvala se Láska. „Co to dítě nechat žít, ale změnit jej na vlkodláče?" zeptala se s pokorou v hlase.
Celkem dobrý nápad...

Taylor Blacková

„Blackovi?" ozval se mocný hlas a já jsem zase cítila, jak jsem v tomto obřím prostoru bezvýznamná. Má rodina a láska vstaly a já je následovala k mocné osobě, se kterou jsme se už jednou setkala - k samotnému Bohu osobně. Dnes u něj však byly i ostatní bohové, ale menšího formátu.
„Já - sám Bůh - jsem se díky všem námitkám a hlasování zde přítomných bohů rozhodl, že vás, drahá a okouzlující Taylor, i vaši drahou rodinu vrátím na Zem," ozval se ten mohutný bas.
„Pod podmínkou?" zeptal se táta. Z jeho hlasu byla slyšet silná obezřetnost.
„Budete jediní vlkodlaci na světě. Jediní budete moci zabránit osudu. Osudem je to, že do sto let už nebudou lidé, protože upíři začnou vraždit a hlásit se o nadvládu.
Vrátíme vás pod vlivem, že zabráníte této zkáze a to způsobem, který navrhla Nenávist - musíte vyvraždit všechny upíry na světě kromě Carlisla, Emmetta, Jaspera, Alice, Esme a Rose Cullenových, Carmen, Eleazara, Kate, Iriny a Tanyi Denaliových, smečky z pralesů a egypské smečky. Zbytek, včetně královské rodiny, musí být zničen a to vámi. Musíte to udělat a my vám za to udělíme malé překvapení a život. Taylor bude nadále princezna."
Koukala jsem na ta krásná stvoření. Poté jsem se ohlédla po rodině. Táta slabě přikývl a já jsem se otočila k Bohu a ladně jsem se uklonila.
„S radostí přijímáme a klaníme se Vaší velkorysosti, drazí bohové." Můj hlas mi zněl jako cizí.
„Plňte svůj úkol dobře. Máš to na starost, drahá a krásná Taylor. Nevíš, co tě čeká. Buď opatrná. Mnoho štěstí." Bylo to poslední, co jsem slyšela. Hlas a krásní bohové se vzdalovali a vzdalovali, až zanikli úplně a já jsem zjistila, že jsem na jehličím pokryté zemi - na místě mé smrti.
Vstala jsem, popadla jsem Paulovu ruku - vstal vedle mě - a vydala jsem se mému těžkému úkolu vstříc.

Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Blackovi trochu jinak - Tečka za vším: