Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Chceš odejít...

07.05.2010 (09:00) • alicecool • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2662×

Písnička k poslechu: Chceš odejít...

Ležela jsem na posteli, schoulená do klubíčka. Po tvářích mi stékaly slzy. Podívala jsem se na budík, který teď ukazoval jednu hodinu ráno. Vstala jsem a došourala se na balkon. Byla teplá, květnová noc. Jen jemný větřík si pohrával s mými vlasy. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na hvězdy. Byly krásné. Stejně jako on.

On byl opravdu výjimečný. Byl krásný, milý, přátelský a já ho milovala. Ovšem on a jeho rodina byla jiná.

Jmenoval se Edward Cullen a měl čtyři sourozence – Alici, Rosalii, Jaspera a Emmetta. Bydleli na kraji Forks se svými rodiči Carlisleem a Esmé.

Nebyli to ale normální lidé. Byli rychlí, silní, krásní, měli studenou, křídově bílou kůži. A také měli krásné zlaté, občas do černa barvící se oči. V těch jeho jsem se mohla utápět donekonečna. Byli to upíři, ale od ostatních se lišili tím, že pili jen krev zvířat. Takových upírů bylo málo, další byldleli v Denali, byli to přátelé Cullenů. Nazývali se upíry – vegetariány. Odolávali lidské krvi, ale občas je to stálo dost úsilí.

Pamatuji si naše první setkání. Měla jsem hodinu biologie a poslední volné místo bylo vedle Edwarda.  Edwardovi jsem  voněla víc než kterýkoliv člověk. Občas říkával, že on měl být moje smrt. Tak moc mě chtěl, že se málem neudržel, ale zvládnul to.

Nechápala jsem jeho chování a snažila se ho ignorovat. Jednou vypadal jako by mě ze srdce nenáviděl a podruhé jako bychom byli nejlepší přátelé. Už od pohledu bylo vidět, že jsou jiní. Snažila jsem se tajně vypátrat, co jsou zač. Jednou jsme s tátou jeli do La Push, k jeho příteli Billymu. A tam jsem potkala Jacoba,  jeho syna. Mohlo mu být kolem patnácti a celkem jsem se spřátelili. Při mé druhé návštěvě v La Push se svými spolužáky jsem ho tam potkala znovu a my se rozhodli  jít na pláž.

Při té příležitosti jsem se z něj snažila vytáhnout něco o Cullenech. Začal mi vyprávět legendy jejich kmene – to, že jejich předkové měli něco společného z vlky a pak legendy o jejich nepřátelích – studených. Hledala jsem na internetu. Studení se nazývali jinak jako upíři. Vše začalo zapadat. Jejich chování, časté absence... Oni byli upíři. Jenže už nebylo cesty zpět. Zjistila jsem, že jsem do Edwarda po uši zamilovaná. Když jsem ho poté potkala v Port Angeles, ani mě nepřekvapilo, že nejí. Když mě pak vezl domů, rozhodla jsem se nakousnout to. Řekla jsem mu o všem, o tom co mi říkal Jake, o legendách a také jsem mu řekla, co k němu cítím. Byl velice překvapen mým klidem. Nakonec vyšlo najevo, že on ke mně cítí to samé, co já k němu. A tak jsme se dali dohromady.

Pak následovalo seznámení s jeho rodinou, seznámení s mým otcem a tak dále. Náš vztah se stal kuriozitou školy a já se stala nepřítelem číslo jedna mnoha holek. Všechny mi záviděly Edwarda, ale já byla šťastná, milovala jsem ho a myslela, že on mě taky. Byl můj princ, má osudová láska. Přestáli jsme spolu hodně věcí a mysleli jsme si, že už nás nemůže nic rozdělit. Omyl!

Kde se vzala, tu se vzala ve Forks nová upírka. Jmenovala se Christine a byla opravdu krásná. Její postava byla krásně štíhlá, měla dlouhé, tmavě hnědé vlasy a mírně se jí vlnily. A úplně nejúžasnější byly její nekonečně dlouhé nohy oblečené do upnutých džínů a botů na vysokém podpatku. Když přišla první den do školy, mohli na ní všichni oči nechat. Rose oproti ní vypadala jako úplně obyčejná holka. Není divu, že žárlila. Získala si obdiv nejen lidských kluků, ale i těch upířích. A za to kluci doma schytali pěkné drama. Jenže nejhorší byl snad můj Edward. Měli jsme s ní společný dějepis. Místo našeho obvyklého vykládání  a flirtování Edward jen seděl a pozoroval  Christine zasněným pohledem. Mluvila jsem do něj, ale on nic. Rozhodla jsem se ho lehce pohladit na hřbetu ruky, ale on mě jen prudce  odstrčil. To už bylo příliš. Zvedla jsem se a odešla na záchod. Doufala jsem, že za mnou Edward přijde a omluví se mi. Čekala jsem do konce hodiny, ale on nikde. Nakonec jsem to vzdala a odšourala se na další hodinu. Tou byl naneštěstí tělocvik. Když jsem tam přišla, všimla jsem si ho, jak stojí vedle Christine, která byla oblečená do značkového sportovního oblečení a vykládá si s ní. Došla jsem k nim a konečně promluvila:

„Edwarde, nechceš nás představit?“ zeptala jsem se tím nejmilejším hlasem, jaký jsem jen dokázala. Ani se na mě nepodíval a jen znuděně odpověděl:

„Christine, tohle je Bella, má kamarádka.“

Cože? Tak tahle věta mi vyrazila dech. On mě vydává jako svou kamarádku. Tohle bylo moc. Prostě jsem utekla. Ze školy jsem jela přímo domů. Tam jsem se svalila na postel a brečela. Byla jsem nešťastná. Já ho miluju a on si tam flirtuje s nějakou pipinou. Jenže jsem nevěděla , co mě bude čekat večer. Když jsem vylezla z koupelny, seděl na mé posteli.

Usmála jsem se. Snad dostal rozum. Nakonec promluvil:

„Bello, potřebuji ti něco říct,“ promluvil klidným hlasem.

Jak jsem byla naivní a doufala, že se mi omluví.

„Jen mluv,“ pobídla jsem ho.

Sedla si ke mně blíž a začal vysvětlovat:

„Víš Bello, když jsem tě poprvé uviděl, zamiloval jsem se do tebe. Okouzlila jsi mě a já konečně poznal, co je to láska. Byl jsem šťastný, byla jsi mé slunce, mé všechno. Jenže když jsem dnes uviděl Christine, všechno to bylo pryč. Všechny city,  které jsem k tobě choval se přenesly na Christine v ještě větší míře. Tento dnešní den stačil na to, abych poznal, že ona je má jediná. Nebylo by vůči tobě fér, být s tebou když už tě nemiluju. Ale věř, že jsem tě miloval a moc. Vím, že jsem ti asi ublížil a proto doufám, že si najdeš někoho lepšího, někoho, kdo si tě zaslouží.“

Tohle se nedalo vydržet. To myslel vážně? Ano, všimla jsem si, jak ho Christine okouzlila, ale až takhle? Do očí se mi vehnaly slzy. Chtěl mě obejmout, ale já odstoupila a začal křičet:

„ To nemyslíš vážně. To nemůže být pravda. Znáš ji jen jeden den a už je to tvá jediná? Edwarde chápej, já tě miluju, jsi můj život, jestli mě opustíš, zemřu. Chci tě u sebe, já tě potřebuju mít,“ křičela jsem a vzlykala.

Jen se na mě díval a poslouchal. Občas se jeho tvář zkřivila bolestí, ale poslouchal. Pak jen tiše promluvil.

„Promiň, Bello, ale já už tě prostě nemiluji a doufám, že i beze mě budeš šťastná.“

Tak tohle byl vrchol. Chtěl mě naposledy políbit, ale já na něj vyjela.

„Nepřibližuj se ke mně, vypadni odtud, co si o sobě vůbec myslíš? Zkazil jsi, co se dalo a já tě nenávidím. Nenávidím!“ zakřičela jsem a pěstmi začala bušit do jeho tvrdé hrudi. Nakonec mě jen lehce políbil do vlasů a utekl oknem ven. Ten večer se mi zhroutil svět. Celou noc jsem nespala a jen brečela.

Vrátila jsem se zpátky do reality a uvědomila si, že stále stojím na balkoně. Předevčírem jsem se zhroutila. Když jsem šla do školy, uviděla jsem je, jak tam stojí a on jí dává polibek na tvář. Celý den byl k nevydržení, těšila jsem se, až odtamtud vypadnu. Ani jednou jsem se nikomu z nich nepodívala do tváře. Když jsem dojela domů, zavřela jsem se v pokoji a brečela. Nic jiného se dělat nedalo. A pak jsem usnula. Vzbudila jsem se asi až před hodinou. Celou tu dobu jsem stála venku. Nikdy jsem nevěřila, že by mi mohl nějaký kluk zlomit srdce. On už to udělal. Byla jsem na dně.

Kdybych neměla své přátele a rodinu, asi bych už dávno z toho balkonu skočila. Ale oni tu byli a já je nechtěla opustit. Nakonec jsem se naposledy podívala na oblohu a zalezla do svého pokoje. Lehla jsem si na postel, pustila si písničky a nechala se unášet do světa spánku, kde jsem aspoň na pár hodin mohla uniknout kruté realitě…

______________________________________________________________________________________________________________

Takže, tohle je má úplně první povídka. Mně ososbně se moc nelíbí, no, moc spokojená nejsem. Ale tak je to začátek xD Budu moc ráda za nějaké komentíky, abych věděla, jestli vůbec psát nebo ne xD Taky bych moc ráda chtěla poděkovat užasné CullenLily ♥, bez jejíž pomoci by se tu tato povídka vůbec neobjevila. Takže předem díky za vše. Vaše AC ♥♥♥ =*

Autor: alicecool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Chceš odejít...: