Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Chráněná

Quil


ChráněnáTo, že Edward Bellu bezmezně miluje, ona ví, ale stejně ji občas něčím překvapí nebo zaskočí. Právě jako toho rána, co ji vezl do školy...

Když jsem ráno vstávala, připadala jsem si zvláštně. Byla jsem taková malátná, ale kupodivu šťastná. Cítila jsem se, jako by se mi splnil sen, jako bych potkala dávno ztracenou lásku. Poslední dobou jsem se cítila tak zvláštně. Sama sobě jsem nerozuměla. Dnes jsem se vyspala výjimečně dobře. Podvědomě jsem cítila, že se mi zdálo něco ošklivého, ale hned potom mě zaplavil pocit bezpečí a klidu a díky tomu jsem se mohla vyspat jako už dlouho ne.


Přešla jsem potichu do koupelny a zadívala se na sebe do zrcadla. Nepoznávala jsem se jako každé ráno. Vlasy rozcuchané a jakoby bez života. Oči napuchlé, tváře červené, ale nejvíc mě udivila ústa. Byla jemně zkroucená, jako by prozrazovala tajemství, kterému nikdo jiný nerozumí. Ani jsem si neuvědomila, že se tak zasněně usmívám.

Zakroutila jsem hlavou a zamračila se na odraz v zrcadle. Vzala jsem do ruky kartáč a snažila se učesat to vrabčí hnízdo na hlavě a udělat ze sebe člověka. Když jsem skončila, sáhla jsem po gumičce. Ruku jsem ale ihned stáhla. Když budu mít rozpuštěné vlasy, nebude tolik vidět ten monokl. Zadívala jsem se na fialovou modřinu, která se táhla přes polovinu mé tváře. Bolela, ale na to už jsem byla zvyklá. Někdy se mi zdálo, že bolest už ani necítím, jako by ve mně žádná nezbyla.

Jak jsem se tak koukala na svoji tvář, sáhla jsem rukou jako náměsíčná ke krku. Cítila jsem tam studené místečko. Připomínalo mi něžný polibek. Roztřeseně jsem se zasmála.

„Začínáš šílet, Bello… už se to blíží…," řekla jsem si pro sebe nemilosrdně. Rychle jsem vylítla z koupelny a v pokoji jsem na sebe něco hodila. Potom už tišeji jsem sešla schody. Otce jsem neslyšela, už musel být pryč. Usmála jsem se, tenhle den začíná opravdu dobře. Podle hodin už bylo načase vyjít.

Když jsem vycházela ze dveří, pískala jsem si a usmívala se. Ihned jsem ale strnula a zalapala po dechu. Srdce se mi zdivočeně rozeběhlo. Opravdu jsem nechápala, proč ho tolik baví vyvádět mě z míry. Opíral se o kapotu svého auta a taky se zářivě usmíval. Rozdíl mezi námi dvěma ale byl v tom, že on vypadal jako anděl. Přešla jsem k němu a ostýchavě jsem se na něj dívala.

„Ahoj," pozdravil mě zvesela, když jsem k němu došla.

„Ahoj," odpověděla jsem mu. Oba jsme se měřili. On mě pobaveně, já jeho zvědavě.

„Opravdu tě to baví? Takhle mě překvapovat, jednou kvůli tobě dostanu infarkt!" obvinila jsem ho s předstíraným zděšením. V jeho očích se objevilo něco zvláštního, něco, co jsem nedokázala určit.

„To bych nerad. Pochybuji, že bych tvoji smrt přežil. Jakmile bys zemřela, šel bych za tebou," řekl. Chtěla jsem se začít smát, ale vypadal tak smrtelně vážně, jako by se opravdu pokusil o sebevraždu, kdyby se mi něco stalo. Roztřeseným hlasem jsem se zasmála.

„To jsou vtipy, Edwarde." Zamračila jsem se.

„Kdo tady vtipkuje?" řekl zase smrtelně vážně. Otevřela jsem pusu údivem. Ne, to určitě nemyslel vážně. Zaklapla jsem pusu a zkoumavě se na něj podívala.
„Hm…, a co bys teda přesně dělal, kdybych zemřela?" zeptala jsem se. Pousmál se.

„Proč bys umírala?" pokrčil nevzrušeně rameny.

„Šla jsem vybrat peníze z banky, ale banku někdo přepadl a mě omylem zastřelil," řekla jsem. V očích mu probleskl hněv, měla jsem ale takový pocit, že nebyl určený mně.

„Našel bych toho vraha a roztrhal ho na kusy. Potom bych skočil z nejbližšího mostu," řekl a pohodlněji se opřel o svoje auto. Zase jsem se roztřeseně zasmála. Měla jsem takový pocit, že by Edward dokázal roztrhat nějakého člověka na kusy.

„Ale jelikož tě hodlám hlídat, pochybuji, že tě někdo zastřelí," řekl s úsměvem a oči mu vesele jiskřily.

„Hlídat? Proč?" zeptala jsem se. Jeho úsměv se rozšířil a mně se znovu rozeběhlo srdce šílenou rychlostí. Spiklenecky se ke mně přiblížil a zašeptal.

„Nikomu to neříkej, ale hodlám najít toho, kdo tě zmlátil, a až ho najdu, opravdu ho roztrhám na kusy," řekl a mrkl na mě. Srdce se mi zase rozeběhlo na plný obrátky, tentokrát ale strachem. Kdyby jenom věděl… Ne, ještě, že neví.

„Dělám si srandu, Bello," řekl a uraženě protočil oči. Úlevně jsem si oddychla.

„I když přiznávám, že mám sto chutí to udělat," řekl tentokrát zase vážně. Smutně jsme se na něj usmála. Zvedl se a přešel k místu spolujezdce.

„Jedeš?" zeptal se mě.

„To už mě budeš vozit každý den?" zeptala jsem se pobaveně. I on se na mě usmál.

„Dokud ti to bude dělat radost," řekl. Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a šla si sednou do auta


Moje shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Chráněná:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!