Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Clark Cullen

12.06.2011 (19:00) • Lea24 • FanFiction jednodílné • komentováno 25× • zobrazeno 2971×

Clark Cullen

Včera jsem slavil své desáté narozeniny. Nejhorší den za celý můj dosavadní život. Jsem totálně zmatený, během pár minut mám zbořený model normální rodiny.

Ale abych začal od začátku. Jmenuji se Clark Cullen. Jo, po supermanovi Kentovi. Vlastně co pamatuji, táta ze mě už od malička chtěl mít takového superboye. Pořád mě nutil běhat rychleji a rychleji, při baseballu míček odpálit dál a silněji, v basketu skákat výš a pružněji. Ale vždy mě chválil, a když se něco nezdařilo, tak byl v pohodě.

Moje máma mě naopak vychovala jako křehkou květinku, až jsem toho měl někdy po krk. Často se mě ptala, jestli nemám hlad či žízeň, není mi zima nebo teplo, když mě jen škrábalo v krku, musel jsem okamžitě zalehnout do postele a léčit se.

Jak se takoví lidé shodnou i v životě? Taky jsem to občas nechápal, ale tvrdili mi, že jsou spolu už moc dlouho. Jsem prý jejich vymodlené dítě.

Tolik rodiče, ale tím moje rodina rozhodně nekončí. Můj děda Carlisle je lékař na chirurgii ve zdejší nemocnici. Milá babička Esmé je jako moje náhradní máma, když ta moje odjíždí občas s tátou na společný víkend.

Mám taky báječnou tetu Alici, která má v oblibě módu ve všech podobách. Obléká celou rodinu v luxusních buticích, nikdo nesmí chodit v obnošených věcech! Poslední dobou se vrhla i na dráhu návrhářky. Po pár týdnech  mě ale přestalo bavit dělat jí figurínu pro dětskou kolekci, tak se na mě naštvala, ale jen na chvíli.

Její manžel Jasper je super strejda. Je pro každou legraci, ale přitom se snaží tvářit nepřístupně.

Nesmím zapomenout na tetu Bellu a strejdu Edwarda. Jejich dcera Renesmé je mi hodně blízká. Je sice trochu straší než já, ale rozumí mi. Stejně jako její prima manžel Jake.

Když tak přemýšlím o členech mé rodiny, vše mi to pomalu dává smysl. Proč jsem si ničeho nevšiml dřív? Proč táta chtěl, abych byl silný? Máminy ruce byly vždy tak studené, nejen když jsem byl nemocný. V jídle se všichni vrtali a tvrdli mi, že už  nemají hlad. Prarodičům nikdo nehádá víc než třicet let. Několikrát jsme se stěhovali. Naši i strejdové a tety tvrdí, že nechodí do práce jako rodiče mých spolužáků, ale že chodí do školy. Asi ne vyučovat, když vypadají všichni na dvacet??!

Ani vlastně nevím, kolik let je sestřenici Renesmé! Slaví narozeniny, na dortu je ale vždy nějak moc málo svíček na to, aby už byla vdaná!

Moje narozeniny. Už dlouho dopředu celá rodina tvrdila, že budou přelomové. Vůbec jsem netušil, co si pod tím mám představit.

Ze začátku mi připadaly jako každé jiné. Alice vyzdobila dům, nás vymódila. Sfoukl jsem svíčky, ale měl jsem si přát život jako do dneška, a ne abych myslel na takovou blbost, jako si bezvadně užít prázdniny!

Když jsem se nacpal dortem, kterého se nikdo další ani nedotkl a rozbalil dárky, čekal jsem, co bude tak přelomové. Najednou se strejda Edward upřeně zadíval na dědu a nepatrně na něj kývl. Nechápal jsem.

Carlisle pomalu vstal a řekl mi: „Clarku, už jsi velký a chytrý kluk, je na čase, abys věděl pravdu. Stejně by ses to dříve nebo později dozvěděl. Rosalie a Emmett nejsou tvoji biologičtí rodiče.“

Nevěděl jsem, co říct. Chtělo se mi brečet, ale prý už jsem byl velký kluk. V tom se ozval Edward. „Před námi se nemusíš bát dát najevo své city.“

To mě neuvěřitelně naštvalo a vypálil jsem na něj: „Jak vždycky víš, na co myslím?! Jsi snad jasnovidec?“

Usmál se, jakoby podobnou reakci čekal a tím mě vytočil ještě víc. „Ne, jasnovidka je tvoje teta Alice. Já jen umím číst myšlenky.“

To mě vykolejilo. Ale leccos to vysvětlovalo. Ostatní to zřejmě vůbec nepřekvapilo, jen se usmívali a čekali na mojí reakci… Přehrávaje si další nevysvětlitelné události mého života jsem pomalu zvedl hlavu ke Carlisleovi, který to vše začal.

„Asi to nebude všechno, co?“ zeptal jsem se odevzdaně.

Táta se rozchechtal na celé kolo: „To je můj kluk!“

Pomalu se postavil Jasper. „Víš, proč se najednou cítíš jinak? To zase umím já. Manipulovat emocemi,“ řekl klidně, posadil se zpátky a Alice ho objala.

Rozhlížel jsem se po ostatních.

Zvedla se Bella. „Dokážu lidi kolem sebe ochránit neviditelným štítem.“

To už mě tolik neuchvátilo, myslel jsem si, že už je pro dnešek konec. Ale mýlil jsem se. Zvedla se Renesmé. I ona? Copak má pro mě za překvapení?

„Dokážu dotekem přenášet události viděné mýma očima.“ Tomu jsem nerozuměl.

Edward jí řekl: „Tak mu to ukaž!“

Sedla si na gauč, poklepala prstem na místo vedle sebe a já jako v mrákotách šel za ní. Než jsem stačil mrknout, všichni ostatní už byli usazeni v obýváku v křeslech, židlích nebo postávali kolem gauče. Najednou jsem se začal cítit ospale a unaveně.

To určitě se mnou dělá Jasper! pomyslel jsem si.

Položil jsem jí hlavu do klína. Jemně mě začala hladit po hlavě a pročesávat vlasy, když se pomalu dotkla celou svou dlaní mého spánku.

Jakoby někdo pustil promítačku. Viděl jsem dědu v bílém plášti, jak otvírá dveře nemocničního pokoje a říká:

„Renesmé, tohle bude tvůj bratránek. Matka ho po porodu nechtěla ani vidět, ihned podepsala dokumenty umožňující adopci.“

Pohled na mámu s tátou, jak se pitvoří a žvatlají nad dětskou postýlkou, kde na cedulce se jménem je otazník.

Pak několik rychlých scének, jak si všichni hrají s chlapečkem, který roste, začíná chodit a breptat. Několika pasážím bych se měl asi za normálních okolností divit. Máma běží nadlidskou rychlostí s brečícím dítětem lesem, táta láme balvany na prášek a nemluvně se směje. Všichni na slunci září.

Ale po první souvislé větě dítěte jakoby se rodina změnila. Začali se tvářit a chovat jako ostatní lidé. Školka, první školní den, stěhování, nová škola. To už se spojuje i s mými vzpomínkami.

Najednou dnešní večer. Já s pusou umazanou od dortu, Edwardovo pokynutí Carlisleovi.

Pravda. A můj vztek. Další pravda o členech mé rodiny. Uklidnění.

Cítím, jak mě čísi studené ruce nesou nahoru po schodech, ukládají mě do postele a slyším mámin tichý hlas.

„Co jsme zač? Jsme rodina upírů…“

Uprostřed noci se zpocený vzbudím kvůli vzrušeným hlasům z obýváku. Rodina se loučí se s Renesmé a Jacobem.

Nezdálo se mi to? pomyslím si. Vylezu z postele a vykouknu z okna. Musím se přesvědčit, že jsou všichni úplně normální. Nenasedli do žádného auta, vyšli kuchyňským vchodem, který je k louce.

„Jaku, schválně, kdo bude dřív doma!“ křikne Renesmé a rozběhne se nadlidskou rychlostí do lesa!

On se rozhlédne, asi jestli ho nikdo nevidí. Svlékne se, přiváže si oblečení k noze, nahý se rozběhne a uprostřed skoku se změní ve vlka!!!

Díky za pomoc a podporu Taťkovi Šmoulovi a Huny.

Autor: Lea24, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Clark Cullen: