Napadlo vás, jaký byl Aro jako člověk? Kdo ho stvořil a proč? Mohlo to být třeba takhle...
08.08.2010 (17:15) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2629×
Dnes je ten den, na který jsem se tak dlouho připravoval. Jsem si jist, že jsem pro něj byl zrozen. Dnes konečně okusím absolutní moc.
Zkoušel jsem ji získat různými způsoby. Zradou, pletichařením, bojem… Shromáždil jsem nespočet spojenců a ve své zemi dosáhl nejvyššího postu. Pomohl jsem sjednotit Asýrii a teď jí vládnu, ale to mi nestačilo. Chtěl jsem víc. Chtěl jsem Egypt.
Už brzy ale budu vládnout silou, které nikdo neodolá. Buď se podrobí nebo zemřou. Stanu se nesmrtelným a nepřemožitelným. Postavím se do čela armády, pod jejímiž nohami zmizí staré pořádky. Zničím i samotné egyptské bohy, v čele s jejich synem - faraonem.
Sestoupil jsem spolu se svou sestrou Didyme – kněžkou nejvyššího boha Aššura, do krypty, kde na nás čekali ti tři. Zvláštní cizinci s rudýma očima. Nádherní, ale přesto děsiví. Dva muži a jedna žena.
Věděl jsem, co po mně chtějí. Propůjčí mi moc, ale skrze mě ji chtějí ovládat. Co ale netuší, je, že já se ovládat nenechám. Až to zjistí, bude už ale pozdě.
Rituál, který provedla má sestra, byl jednoduchý. Ne, že bych se nějak zvlášť klaněl bohům. Věřil jsem spíš ve své schopnosti a štěstí, ale cokoli, co mi mohlo cestu k mému cíli usnadnit, jsem přijímal. Společně s posledními slovy rituálu k nám přikročila žena a jeden z mužů. Pokynuli nám, abychom zavřeli oči a vzápětí jsme ucítili bolest. Slyšel jsem svou sestru vykřiknout, ale než jsem dokázal otevřít oči, abych se přesvědčil, že to byla opravdu ona, bolest mě zcela pohltila.
Trvala tři dny, během kterých se mé smysly bystřily a moje síla vzrůstala. Moje srdce konečně odbilo svůj poslední úder a ztichlo. Otevřel jsem oči a přesto, že v kryptě byla teď téměř absolutní tma, neměl jsem problém vidět ty tři na druhé straně. Vedle mě spěchalo vstříc smrti srdce mé sestry. I jemu už zbývalo jen pár posledních úderů.
Zvedl jsem se a na okamžik mě zaujalo, jak rychle se pohybuji. I jako člověk jsem byl rychlý a silný, ale to nebylo nic proti tomu, jaký jsem byl teď.
Muž, který mě kousl, o krok postoupil. Z mého hrdla se ozvalo varovné vrčení, a tak dal před sebe ruce v obranném gestu. Chvíli trvalo, než jsem se narovnal. Přešel jsem k nim a uchopil ho za nabízenou ruku. V tom jsem ztuhl. Mou mysl zaplavily vzpomínky, které rozhodně nebyly moje. Sotva odezněl prvotní šok, užasle jsem si uvědomil, že vidím vše, na co kdy ten upír pomyslel. Viděl jsem jeho zrození, partnerství, která uzavíral, plány do budoucna a skutečné pohnutky. Měl jsem co dělat, abych se ubránil úšklebku. Mysleli jste si, že budete vládnout skrze mě? Že mi něco zatajíte? Smůla. Teď vím o upírech všechno.
Neprozradil jsem se ani slovem. Projít jeho myšlenky netrvalo déle, než kdybychom si potřásli rukou. A můj mozek neměl problém všechny ty informace roztřídit a zapamatovat si je. Pustil jsem mužovu ruku a jako by nic přešel k ženě. Tentokrát jsem natáhl ruku první. Vypadala trochu překvapeně, ale přijala ji. Její vzpomínky byly ještě zajímavější. Zažila i lásku. Ten druhý byl její partner. A byla talentovaná. Je dobré vědět, že i mezi upíry jsou rozdíly. Zřejmě nejsem jediný se zajímavou schopností.
Tahle upírka dokázala přimět ostatní, aby za ní na zavolání přišli, i kdyby mezi nimi v tu chvíli bylo třeba tisíc kilometrů. Nezastavila je poušť ani moře, hlad ani žízeň. Přišli, i kdyby to měla být poslední věc, kterou ve svém životě udělají.
Nesmí žít. I kdybych měl předtím v úmyslu jen je opustit, po tomhle zjištění bych ho přehodnotil. Nesmím dovolit, aby měl nade mnou takovou moc. Nikdy se nebudu chovat jako pes, který přiběhne na zavolání! V zápětí jsem si uvědomil, že už jsem se tak pravděpodobně choval. To byl ten impulz, na základě nějž jsme se setkali.
I myšlenky posledního muže byly zajímavé. To on vše plánoval a připravoval. Od něj pocházel plán zapojit do pádu Egypta nás – Asyřany. Jsme dobyvačný národ. Milujeme boj. Chtěli někoho chytrého a schopného. Uvažovali i o jiných kandidátech, ale já nebyl vybrán proto, že bych měl nejlepší pozici a přístup k vedení státu. To se mohlo snadno změnit. Rozhodující pro ně bylo, jak jsem reagoval na jejich skrytou nabídku. Pocit moci je pro jako afrodiziakum. Nedokážu ovládnout touhu mít jí co nejvíc. Absolutní moc. Není nic, co bych pro ni nepodstoupil.
Jak se jich ale zbavit? Přemýšlel jsem, zatímco muž se na mě usmál. Chtěl si vzít slovo, když mé tělo zareagovalo instinktivně. Stačila myšlenka a moje tělo konalo, než jsem si stihl představit, jak to provést. Byli na kusy dřív, než se má sestra probrala. A teď je ještě spálit.
Když jsme vyráželi vstříc zářivé budoucnosti, dopadly na nás první paprsky nového dne. Vítězného dne. Zářili jsme se sestrou víc než měsíc a hvězdy dohromady. Po těch třech, kteří nás stvořili, už nejspíš nezbylo téměř nic. Ani jsme se však neohlédli, abychom se přesvědčili. Nebyli už podstatní.
Přišel náš čas! Egypte, třes se!
Z Rumunska do Volterry aneb jak se Marcus přestal smát
Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Člověk Aro a jeho přeměna:
Tak přesně takhle jsem si představovala Aro jako člověka. Mám ke své povídce sepsaný vznik Ara a v některých ohledech se shoduje. Nejspíš to asi přepíšu, protože můj Aro také zničil své stvořitele.
Skvělá povídka.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!