Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Co mě ještě čeká?

26.01.2010 (18:15) • MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3305×

„Brum, brum, medvídku.“ Dráždil Emmet s veselým úsměvem asi dvoumetrového grizzlyho, který by mu v dobách, kdy byl člověkem, jedinou ránou urval hlavu a srazil vaz. Jenže Emmet nebyl člověk a tak si s tím drobečkem náramně užíval. Medvěd se po Emmovi ohnal a jeho drápy se svezly na jeho mramorové kůži.

„Hej, nelechtej jo?“ Smál se na celý les a grizzly byl očividně zmatený, že jeho tlapa nemá účinek, jaký očekával.

„Jestli ti rozerve tu novou košili, tak teprve uvidíš rozzuřeného medvěda.“ Zavrčela na něj Rosalie, která se toulala o kus dál.

Začala jsem se smát, když Emmet vyvalil oči a zkontroloval svou vizáž. Preventivně si košili odložil k nejbližšímu stromu. Opět se rozzářil a rozeběhl se za prchajícím medvědem.

„Neutíkej, počkej na mě, ne?“ Nesl se lesem jeho řev. Neodpustila jsem si nechápavé zavrtění hlavou.

„A tohle studuje údajně na vysoké škole.“ Pronesla jsem polohlasně. Alice, která se právě blížila, se usmála.

„Když mlčí a jen se pohybuje, vypadá normálně.“ Zasmála se.

Zvedla jsem hlavu a zadívala se na nebe. Do svatby zbývaly dva dny. Jen pouhé dva dny a Alice konečně vydechla úlevou, protože vše bylo hotovo. Už jen aby si ti dva řekli ano.

„Neztratíš ji, neboj se.“ Tišil mě Edward. Lekla jsem se, jelikož mé myšlenky zamlžily smysly, takže mi proklouzl skrz povolený štít. Poslední společný lov ale spíš jen zábava. Noc před svatbou se chystal nový, lepší. I když se Alice všemožně snažila, aby rozlučka Nessie byla doma a více lidsky, Nessie škemrala, dokud nevyhrála. Dámská jízda bude v lesích. Lov, legrace, smích.

Jacob k překvapení všech pozval nejen vlčí smečku ale i Edwarda s Emmetem a Jaspera s Carlislem na výlet do skal.

Alespoň v tom se shodli, že se nesmí vidět.

„Ahoj kočko, neznáme se?“ Zatrylkoval slastně Edward a odtáhl se ode mě. V hrdle se mi ozvalo vrčení, jenže sama sebe jsem se lekla. Bylo to jiné. Naštěstí mi ve vteřině došlo, že jsem nevrčela já ale vyděšená puma ve větvích stromů. I Edwardova slova patřila jí. Začala jsem se smát. Kočka na stromě se naježila a vycenila zuby.

„Lásko, děsíš ji.“ Usmál se Edward, políbil mě na spánek a jediným skokem se uvelebil vedle žlutého zvířete.

„Pojď, něco ti ukážu.“ Vzala mě najednou Alice za ruku a rozeběhla se směrem k oceánu.

Když jsme vyšly zpoza stromů, rozlehl se před námi obrovský prostor. Velká mýtina přímo na kraji útesu. Tráva tu byla k mému úžasu nízká, zelená a protkaná fialkovými kvítky. Výhled na oceán tomu dodával na nádheře a zapadající slunce obzvlášť.

„Páni.“ Vydechla jsem a stoupla si na samý okraj.

„Taky si myslím.“ Usmála se Alice a byla neskutečně pyšná, že to místo našla.

„Chci tady udělat Nessie rozlučku. Co myslíš? Jen sem dopravím pár svíček ve vysokých sklenkách. Takové malé překvapení, ne? Ještě víc kvítků, stůl, židle…“ Zvedla jsem ruce v obranném gestu. Alice se až moc rozvášnila.

„A co to udělat jen jako piknik? V trávě na dece?“ Nadhodila jsem a Alice se zamyslela.

„Hm. Jo.“ Zatleskala, párkrát povyskočila a objala mě.

„Nessie z toho bude u vytržení.“ Smála se. Zdusila jsem v sobě odpověď, že z toho bude víc nadšená, než z noblesního stolu, abych Alici neurazila. Snažila se. Chtěla pro mojí Nessie to nejlepší. Měla jsem to být já, kdo dceři bude připravovat svatbu, jenže od počátku jsem se sama vyrovnávala se skutečností, že mi Nessie uteče do dospělého světa.

„Jdeme, musíme je všechny nahnat a vyrazit domů. Zítra se sem vrátíme. Naštěstí to není tak daleko, takže to nedá tolik práce. Nemůžu se dočkat, až Nessie uvidím naživo.“ Smála se Alice a táhla mě zpět do stínů lesa. Chudák dítě.

Když jsme se všichni vyskládali před domem, Esme s Carlislem nám šli naproti.

„Co budete dělat zítra, když veškerou zvěř slupnete dnes?“ Smála se Esme a dloubla Emmeta do žaludku. Ten jen zaskučel a ustoupil.

„Esme, chceš, abych tě pozvracel?“ Ušklíbl se a Esme protočila panenky.

„Ale no tak, ty nezvracíš.“ Smála se a Emmet se rozřehtal.

„Kde je Nessie?“ Vyzvídala jsem a tahala s Edwardem kulisy z kufru. Naše batohy s výbavou pro túry. Kamufláž pro případ, že by nás někdo viděl.

„Nessie? No je s Jacobem, jak jinak.“ Esme se zdála zmatená ale Alice jen protočila panenky.

„Mami, kdo ji pustil? Teď ji nenajdu, sakra.“ Spílala Alice a bořila hlavu do dlaní.

„Neklej, Alice.“ Zavrčela Esme a v zápětí ji pohladila po vlasech.

„Jsou nahoře v pokoji. Neslyšíš?“ Nastalo ticho a opravdu. V domě se ozýval tlukot dvou srdcí.

Alice radostně vyjekla a vběhla do domu, odkud se za malý okamžik ozvalo vrčení a jekot. Zatrnulo mi v zádech.

„Ness.“ Zašeptala jsem.

„Pardon, pardon. Já nechtěla. Já – omlouvám se – vážně. Mrzí mě to. Promiňte. Pardon.“ Vřeštěla Alice a couvala z patra dolů.

„Alice, co se děje?“ Vyhrkl Edward a sledoval její výraz. Jeho tvář se nejprve vyhladila a oči vyvalily, že jsem čekala, kdy mu vypadnout. Ve vteřině se však čelo zvrásnilo, paže napjaly a bylo to. Vycenil vztekle zuby a v hrdle se mu ozvalo horší vrčení, než předvedla puma v lese. Instinktivně jsem mu omotala ruce kolem těla a sevřela ho. Stál, vrčel a sledoval Alici. Bylo mi jasné, že jeho reakce nepatří jí, ale tomu, co vidí v její hlavě.

„Uklidni se, taťko. Zvykneš si. Taky to děláš, ne?“ Smál se Emmet, kterému to došlo nejspíš dřív než mě. Jak mě to mohlo nenapadnout? To bylo horší. Neměla jsem šanci udržet ho sama, aby Jakobovi neurval hlavu den před svatbou.

„Edwarde, prosím. Nedělej to. Uklidni se.“ Mluvila jsem na něj, ale on, jako kdyby byl v transu.

„Pusť mě, Bello. Nerad bych ti ublížil.“ Zasyčel a Alice mě preventivně odtáhla. Stál. Nehýbal se. Zavřel oči a čekal.

„Lásko, podívej se na mě, přece to nemůžeš udělat.“ Žadonila jsem a vztekala se, proč nejdou oba dolů. Proč to nevysvětlí?

Nakonec jsem přistoupila k radikálnímu řešení.

„Renesmee!“ Zakřičela jsem na celý dům. Po nepatrné chvíli se ozvalo cvaknutí dveří a na schodech se objevila Nessie s Jacobem. Krčila se za ním a Jake stál, jako zeď před ní.

„Děláš si legraci? Vážně si myslíš, že jí ublížím!“ Vrčel na Jacoba Edward a Jake se jen vypnul v zádech.

„Přestaňte vy dva.“ Prosila Esme, která tyhle scény ze srdce nesnášela. Vždycky to byl Jacob s Edwardem.

„Jeden jediný stupidní den. Jediných dvacet čtyři hodin. To tě ženou vážně jenom ty pudy!“ Edwardův hlas byl jak led. Naštěstí stále zůstával na místě. Byla jsem přesvědčená, že jakmile se můj manžel pohne, bude zle. Jacob stál stejně nasupeně na schodech. Nesnášel, když ho někdo peskuje a bohužel měl v tomhle Edward podle mě pravdu. Proč to nevydržel jeden den? V normálním světě kolem se to dělo běžně ale upíří svět byl jiný. Obzvlášť, když otec nevěsty uměl číst myšlenky a byl to Edward.

„Hej, klid. Jdeme ven a tam se poperte.“ Vrazil do Edwarda Emmet a tlačil ho z domu. Jasper jen na Jacoba kývl a ten dobrovolně sešel schody.

„Ani omylem. To nemyslíte vážně.“ Šílela Nessie a chtěla jít za nimi. Jenže Rosalie ji chytila za ruku.

„Nech je. Bude to v pořádku, věř mi.“ Usmála se na ni, ale Nessie ji vytrhla ruku.

„Upírům se nedá věřit.“ Sykla a podívala se na mě.

„Mami, dělej něco.“ Prosila.

„Rosalie má pravdu. Oni si to vyříkají. Nemusíš se jich bát. Věř jim. Táta má rozum a Jacob také. Bude to dobré.“ Klidnila jsem ji. Nessie zakroutila hlavou a vzdychla.

„A víš co? Ať se klidně skalpují. Alespoň bude klid.“ Usmála se a sedla si na gauč. Z venku se ozvala hromová rána. Nedokázala jsem se pohnout. Ve dveřích se objevila Emmetova tvář.

„Ehm, Esme? Mami, myslíš, že se Carlisle z nemocnice vrátí brzy, nebo ne?“ Šklebil se a nepodíval se na nikoho jiného než na ni.

„Měl by tu být každou chvílí, vzal si volno na celý den a za pár hodin svítá. Měl denní, ale – proč?“ Byla zmatená a kmitala pohledem.

„Ale nic, jen se ptám. V pořádku, děkuju.“ A zmizel. Nechal nás tam s otevřenou pusou a příšerným scénářem v hlavě každé z nás.

„Myslí si, že je vtipný?“ Vyhrkla jsem.

„Asi.“ Odpověděla Alice.

„Ne, to není.“ Sykla Rosalie.

„Ale určitě chtěl být.“ Kývala Nessie.

„Ale nebyl.“ Doplnila Esme. Stále jsme sledovaly dveře. Očekávala jsem, kdy do nich vnesou někoho raněného. Edwarda bez ruky, nebo Jacoba bez nohy. Ne, Jacob by to měl automaticky spočítané. Edward byl upír a byl pro vlkodlaky jedovatý, což věděli oba.

Emmetův obličej se opět objevil v otevřených dveřích.

„Bello? Máš šitíčko?“ Spadla mi brada a zavrtěla jsem němě hlavou.

„No, nevadí. To vyřeším. Bavte se.“ Ušklíbl se a zmizel.

„Klidně ho zabij.“ Pronesla povzneseně Rosalie.

„Jo, to udělám.“ Sykla jsem.

„Pomůžu ti, mami.“ Konstatovala Nessie.

„Udělám mu krásný pohřeb.“ Vrčela Alice a Esme si zkřížila ruce na hrudi.

„Po kom to dítě jen je?“ Doplnila to celé. Její slova mě přiměla otočit se. Nebyla jsem jediná. I ostatní se obrátily, aby jí viděly do tváře.

„Esme?“ Řekla jsem unisono s Rosalie a Alicí. Ta jen pokrčila rameny a protočila oči. Její tvář byla kamenná a já nevěděla, co dělat. Jestli se začít smát, nebo ji poslat do blázince.

„Ale Emmet je adoptivní ne?“ Škrábala se Nessie na hlavě a očividně byla zmatená.

„No vždyť říkám, že nevím, po kom je.“ Odpověděla Esme a to už jsem nevydržela. Bouchla jsem a začala se smát. Rosalie s Alicí to malinko zaskočilo ale netrvalo jim to tak dlouho. I Esme se uculovala společně s Nessie, které smíchy tekly slzy. Držela jsem se za břicho a dusila se, když se v domě objevil zbytek rodiny.

Všichni do jednoho – Edward, Jacob, Emmet, Jasper a právě přicházející Carlisle na nás upírali vyplašené pohledy.

„Někdo je uřknul?“ Typoval Emmet.

„Zcvolky.“ Kýval Jacob.

„Nahromaděný stres. To znám.“ Zamumlal Carlisle.

„Tady je skvěle.“ Liboval si Jasper, na kterého se valila spousta radosti a klidu.

Edward se rozesmál, jakmile si prohlédl mysl někoho z nás.

„Holky, vy se mi zdáte.“ Smál se. Přistoupil ke mně a sevřel mou smějící se postavu v náruči.

„Ne, my jsme čistá realita, táto.“ Vyslabikovala mezi nádechy Renesmee a utřela si slzy.

„A v tomhle se mám vztekat? Jde to snad s vámi?“ Protáčel panenky Jacob. Emmet se pořád jen snažil pochopit, o co jde, ale nakonec to vzdal.

„No co je?“ Bránil se, když ho Rosalie od sebe odstrčila.

„Nic, ty dítě.“ Zavrčela a sáhla po něm. Sevřela jej v náruči, své rty mu vtiskla na ty jeho, až zavrávoral.

„Dítě?“ Vyhrkli Jasper s Jacobem a Carlislem unisono.

„Mám pocit, že mi něco uniklo a nelíbí se mi to.“ Konstatoval Carlisle a krátce se zasmál. Mělo cenu ještě něco v tomhle řešit? No rozhodně ne. Kluci byli odepsaní, až na Edwarda, který už věděl, co se děje a holky? Nemohly nic říct. Ne, že by nechtěly, ale neměly energii a ani čas. Alice se na nás totiž s úderem třetí hodiny odpoledne vrhla a vytlačila vše, co se nejmenovalo Jasper, Jacob, Edward, Emmet nebo Carlisle ze dveří, přímo do auta. Tohle byl poslední večer, kdy byla Nessie ještě Cullenová. Od zítřejšího poledne bude Renesmee Carlie Blacková.

Otřásla jsem se při představě toho okamžiku a nastoupila do vozu vedle Alice.

Co mě ještě čeká?

další moje povídky

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Co mě ještě čeká?: