Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Cullenovi a mikulášská nadílka

04.12.2010 (20:30) • Iva • FanFiction jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 3250×

Cullenovi a mikulášská nadílka

4. prosince

Bylo čtvrtého prosince a všude se chystalo na návštěvu Mikuláše, čerta a anděla, až na jeden dům v lese, kde bydleli naši oblíbení Cullenovi.

Pro ně to byl den jako každý jiný. Carlisle byl zavřený u sebe v pracovně a zkoumal žlučník, Esmé navrhovala rekonstrukci nějaké zříceniny, Edward trávil čas zkoumáním Bellina těla a naopak, Alice zkoumala s Rose nějaký fashion časopis, Jasper hrál šachy před zrcadlem, Ness lítala někde venku s Jacobem a Emmett vyváděl někde nějakou lumpárnu.

„Zítra je Mikuláš!“ rozrazil dveře Emmett a hulákal na celý dům tuto větu. Za sebou táhl obrovský vak a byl celý od jehličí.

„No a co?“ ptala se ho nakvašeně Bella, která měla okolo sebe obmotané prostěradlo a za ní se vynořil Edward jen ve spodním prádle.

„Švagrová, co tady strašíš? Ty ses dala na dráhu profesionálního strašidla?“ řekl Emmett a začal se strašně smát.

Z ničeho nic mu na hlavě přistál časopis a po tom i Bellin pantofel. Emm se koukl, kdo to po něm hodil a proti němu stála rozzuřená Rose a jednou nožkou podupávala o zem a Bella se demonstrativně zamkla v pokoji.

„Pěkně děkuju, brášíne, teď abych si ji usmiřoval, aby mě vůbec pustila pro košili,“ řekl naštvaně Edward a šel přemlouvat  sladkými řečičkami Bellu přes zamčený dveře.

„Za co?“ ptal se udiveně Emmett a provokativně si mnul místo dopadu časopisu a díval se na Rose.

„Tak ty se ještě budeš ptát! Co máš s tím Mikulášem?“ ptala se ho nakvašeně Rose a přehodila svoji váhu z levé nohy na pravou, i když to nepotřebovala.

„Víte, jak jsme zaostalí? My neslavíme Mikuláše, taková chyba. Víš, jak to musí chybět Ness? Ale já to vyřešil,“ řekl Emmett hrdě a napřímil se tak, že byl jako pravítko.

To už se v obývacím pokoji sešla celá rodina. Esmé na něj zamyšleně koukala, Carlisle tam stál se žlučníkem v ruce a i Bella přestala trucovat a vykoukla z pokoje. Toho hned využil Edward a šel si pro košili. Na Bellu se musí jedině přes Renesmé.

„Emmette! Tohle ať tě ani nenapadne!“ vykřikla Alice, která asi viděla, co měl Emmett v plánu.

„Ale mám,“ řekl Emmett a v očích mu nebezpečně zajiskřilo.

„U tohohle být nemusíme, máme lepší práci na noc a kde je vlastně Ness?“ zeptala se jen tak mimochodem Bella.

„Myslím, že dneska spí u toho psiska,“ řekla Rose, která se smířila s Bellou, ale neměla v plánu toto milostivé smíření nabídnout v nejbližším tisíciletí i Jacobovi.

„Zase,“ zaskučela Bella, chytla Edwarda za ruku a vláčela ho do pokoje. Od té doby se neozývaly z pokoje žádné hlasy, ale jen „zvuky“.

„Mám plán, že bychom udělali Ness parádního Mikuláše,“ pronesl Emm a podíval se po těch, kteří ještě zbyli.

„A co to je za plán?“ zeptal se Jazz.

„Ani se neptej,“ odpověděla za Emma Alice, která seděla s hlavou v dlaních na sedačce.

„Mám to vymyšlený. Carlisle nám udělá Mikuláše – jsi přesně ten typ. Já zaujmu vážené postavení čerta a ty, Jazzi, si zahraješ roli anděla,“ prezentoval hrdě Emm svůj plán.

„Anděla,“ vykřikl hystericky Jazz a už se chtěl dekovat, ale v tom mu zabránil Emmett.

„Tak to nikam, hezky tady zůstaneš. Děláš to pro Ness, tak se vzchop. I Alice se už z toho dostává,“ řekl povzbudivě Emm a podíval se na jmenovanou, která se pohupovala ze strany na stranu a stále si mumlala, „nezabiješ, nezabiješ,“ a ručičky svírala v pěstičky.

„Dobře,“ vydechl Jasper a poraženě svěsil ramena.

„Ty jsi mi pašák a co ty Carlisle, jdeš do toho?“ zeptal se s jedním obočím nadzvednutým Carlislea.

„Dobře, Emmette, ale jen proto, abych na vás dohlédl,“ řekl a chvíli spustil zrak ze svého žlučníku.

„Jestli to bude nějaká hovadina, Emmette, tak si mě nepřej a měsíc si neštrějchneš!“ řekla jasně Rose a hrdě odkráčela do jejího a Emmettova pokoje a u Cullenů nastaly přípravy se vším všudy.

5. prosince – večer

„Kde je strejda Emmett?“ vyzvídala Ness, která se vrátila trochu dříve od Jacoba, který ji „vyhodil“ se slovy, že má pro ni překvapení. Teď sedí zkroušeně na pohovce v objetí Belly.

„Nevím, Ness, ale nic normálního to nebude,“ řekla sebejistě Bella a dál koukala na televizi,  které dávali zprávy ze světa.

Zrovna tam běžela zpráva o tom, jak se hojně v Rakousku a Bavorsku slaví Mikuláš. Ukazovali všechny možné masky a Bella jen zahlédla, jak se Ness napjala a v očích jí jiskřilo.

„Mami, proč neslavíme Mikuláše?“ zeptala se jí zkoumavě.

„Ty víš, že by strejda Emmett chtěl zkoušet pít alkohol a byl by z toho zas nějaký průser, zlatíčko,“ řekla místo Belly Rose a objala okolo ramen Ness a políbila ji do vlasů.

„Máš pravdu, teto Rose, kde je Jazz, děda Carlisle a Alice?“ zeptala se Ness, která chtěla všechno vědět.

„Alice trucuje, Jazz je někde v luftu a děda je asi v nemocnici,“odpověděl jí Edward, který právě scházel schody s knihou v ruce.

„Proč teta trucuje?“ ta holka je postrach.

„To neřeš Ness, a jdi se převléct, strašně smrdíš,“ řekla Bella a odstrčila ji od sebe.

„Promiň mami, ale všimla sis toho teprve teď, takže to tak strašné nebude,“ řekla Ness a spokojeně se zpátky uvelebila v křesle.

„Maminka něco řekla, Renesmé!“ zahřměl Edward, ale hlavně Bella se divila, kde se to v něm vzalo.

Ness vstala a se svěšenými rameny se vydala k sobě do pokoje.

„Kdy myslíš, že Emmett přijde?“ otočila se Bella s otázkou na Rose, protože Edward zmizel někde v kuchyni.

„Myslím, že do nějakých deseti minut je tady, přece jenom už je skoro sedm,“ řekla Rose, která si k Belle přisedla na pohovku.

„No, myslím, že se máme na co těšit,“ poznamenala Bella a obrátila oči v sloup.

„Já mám nápad,“ zavýskala Rose a utíkala k sobě do ložnice. Potom bylo už jen slyšet šramot dveří u skříně, oblečení, které se o sebe otíralo a pak jen klepnutí dveří od koupelny.

„Mami, stačí ti to?“ zeptala se Belly Ness, která scházela v černých riflích a bílém tričku ze schodů. Na nohou měla obyčejné, ale elegantní baleríny.

„Sluší ti to,“ řekla s úsměvem Bella, která byla čím dál víc na trní.

„Klid, miláčku,“ přišel k ní Edward, který asi vycítil Bellino napětí a jemně si k ní přisedl a hladil ji po rameni.

„Děje se něco?“ zeptala se Ness.

„Ne, nic, nech se překvapit,“ řekl Edward a pokusil se o úsměv, z kterého vyšel jen úšklebek.

„Aha,“ hlesla Ness a svezla se do křesla.

Z ničeho nic se ozval před domem šramot a zvuk řetězu a slavný Emmettův náznak řevu. Ness zbystřila a najednou v obývacím pokoji byla Alice, Esmé, ale Rose nikde.

„Co to je?“ už byla na nohou i Ness.

Nejednou se rozletěly dveře a do pokoje vletěl Emmett, který měl na puse namatlaný černý krém na boty a blekotal, chřastil řetězem a lítal po celém obývacím pokoji. Alice to nevydržela a zakryla si oči ručičkami.

Pak do pokoje vkráčel Jazz v baletní sukýnce s volánky, v bílých punčochách, lodičkách, na kterých se kolíbal jako tučňák a s bílou parukou na hlavě, která mu padala. Místo křídel měl dvě mašlovačky z Esméiny výbavy.

„Tohle je módní vražda,“ zaskřehotala Alice a vyletěla tryskovým pohonem do svého pokoje a Jazz na ni házel smutným okem.

Potom do pokoje na závěr vešel Carlisle, který měl místo berle omotanou násadu od koštěte alobalem, místo biskupské mitry měl jen sesterskou čepičku s červeným křížem a to prostěradlo, které měl obmotané okolo krku mu padalo, takže jednou rukou si držel "berli“ a druhou prostěradlo.

„Kdepak máme to hodné děťátko?“ zahulákal Carlisle a měl co dělat, aby mu nespadlo prostěradlo.

„Dědo, já myslela, že upíři se nemohou opít, ale jak to vidím, tak si našel nějaký alkohol, který to dokáže. Kolik jste toho vypili?“ koukala na ně podezřívavě Ness, založila si ruce v bok a dupla nohou.

„To nebude hodné děťátko, ta patří mně,“ zahulákal Emm a chytil Ness za nohy a hodil si ji přes rameno. Ta se vzpírala, bušila do něj, ale bylo jí to k ničemu.

„Kolikrát jsem ti říkal, že ty Emiliiny šaty jsou mi velký,“ uslyšeli hlas z venku a v tu chvíli přestala Ness bušit do Emmetta a všichni obrátili své pohledy k otevřeným dveřím.

Do místnosti vkráčel Seth v dlouhých svatebních šatech, které mu padaly, v ruce svíral rozdrbaný košíček (asi si na něj cestou sedl) a na hlavě si přidržoval zlatý věneček, který se dává na dušičky na hřbitov, ještě s pentlí „Vzpomínáme na Vás.“

Pak vešel do místnosti Mikuláš, tedy Sam a vypadal ještě obstojně, asi vybral faru. Jeho berle vypadala přesvědčivě a celý vypadal normálně, až na to, že ti dva vypadali jako připálení Mikuláš s andělem.

Pak vešel do místnosti Jake a pytlem na zádech a kožichem na sobě. Ani ho málem Ness nepoznala, ale šel z něho i respekt.

„Tak bych viděla, že asi máte konkurenci,“ poznamenala Esmé po dlouhé trapné chvilce mlčení.

„Jaku, pomoct, prosím, pomoz mi,“ hulákala Ness a znovu začala bušit do Emmetta  a ten se začal opět smát.

„Necháš ji,“ zahulákal Jake a upustil pytel, vytáhl si rukávy a celý se klepal.

„Klid, Jaku,“ říkal Edward a i s Bellou k němu přiskočili. Mezi tím Emmett se sebral, i s Ness na zádech, směrem k lesu.

„Já ho zabiji,“ zavrčel Jake a vydal se za ním. Sam se k němu hned připojil a Edward za nimi.

„Počkejte na mě, kdo má v těch šatech běhat,“ hekal Seth a odkulhával ke dveřím.

V lese se honili a honili a vyhrožovali, až to dopadlo tak, že se Emmett i Ness vymáchali v bahně a Jake mu málem ukroutil hlavu.

„Ty pitomče, jestli nachladne, tak si mě nepřej,“ řval na Emmetta Jake a Ness odnášel v náručí domů.

„Víš, že jsi pitomec?“ ptal se Edward Emmetta, když k němu doběhl.

„Už mi to říkalo to psisko,“ poznamenal trpce Emmett a zvedl se a šel směr domů.

Nechtělo se jít mu hlavním vchodem, tak to vzal oknem, které bylo čirou náhodou otevřené. Vyskočil na parapet a pomalinku slézal přes noční stolek do pokoje.

„Víš, jak dlouho jsem se načekala, ty můj ďáblíku?“ ozvalo se za ním a on se otočil a na posteli ležela svůdně Rose v bílém sexy prádélku ve stylu anděla, i peříčka to mělo.

„Áááá,“ vykřikla Rose, když viděla, jak se Emmett zřídil.

„To nic není Rose, jen pojď se přivinout na moji mužnou hruď,“ řekl Emm a roztáhl svoji náruč.

„Ani mě nenapadne! Člověk se tady chystá, abych se ti líbila a on se ti takhle zřídí. Nepočítej s tím, že půjdeš do naší postele, jdi si ustlat na křeslo,“ ječela na něj hystericky Rose, zvedla se a vyběhla z pokoje s prásknutím dveří.

„Rosinko,“ křikl na ni a vydal se za ní.

Rose seděla na pohovce vedle třesoucí se Ness, kterou z druhé strany zahříval Jake. Na křesle seděl Edward s Bellou, kterou měl na klíně, a hněvivě se tvářili. Jasper klečel před dveřmi Alicina pokoje a přemlouval ji, aby otevřela.

„Proč to nevylomíš?“ zeptal se ho Emmett.

„Svoje blbý nápady si nech příště pro sebe,“ syknul po něm rozzuřeně Jazz a dál prosil Alice. Po chvíli mu otevřela a on se po kolenou odplazil k ní.

„Nelez mi na oči,“ zavrčela na Emmetta Bella a více se přitiskla k Edwardovi, který ji majetnicky objímal.

„Nejdu za tebou. Rose, já se umyji a budu jenom tvůj,“ řekl Emmett a koukal na Rose prosebným kukučem spráskaného psa.

„Ani mě nehne. To se můžeš umýt, ale nepočítej s nějakou naší společnou nocí v nejbližším měsíci,“ sykla po něm, elegantně se zvedla, u Emma ještě zavrtěla boky a odkráčela k sobě do ložnice.

Takto dopadla mikulášská nadílka u Cullenů. Alice byla naštvaná na Jaspera, že se snížil k tomu oblečku a na Emma, který to všechno spískal. Bella s Edwardem nemohli přijít na jméno Emmettovi za to, že Ness je teď u Jacoba skoro celý den. Rose nařídila Emmettovi absťák a ten teď vymýšlí dovolenou v Itálii, aby si ji obměkčil. Zase jsou tu i dvě osoby, které z toho vyšly bez změn. Carlisle zase vrtá ten svůj žlučník a Esmé navrhuje novou zříceninu.

 ___________________________________________________________________

Byla bych moc ráda, kdybyste mi tu zanechali aspoň nějaký Váš komentík na tuto jednorázovku. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi a mikulášská nadílka: